To si tak jednou sedíme u piva a přemýšlíme, kam letos na výlet na motorce. Nabízí se několik možností a tak pečlivě zvažujeme, která bude ta nejlepší. Nabízí se španělsko, Makedonie, Norsko a Sicílie. Co jsme si vybrali, je už všem jasné. A tak jsme i přes Robertovy neustálé poznámky, že tam umřem vedrem, začali plánovat cestu.

Lidi mají zbraně, to je prostě fakt. Jako zbraň se dá použít v podstatě cokoli, co za jiných podmínek zbraň ani není, například nožem se dá krájet chleba, ale i ohrožovat spolubydlícího. My jsme se tentokrát rozhodli, že vyzkoušíme zbraně opravdové, které ke krájení chleba použijete jen velmi těžko.

Byl konec srpna, léto se pomalu blížilo ke konci, lehce se ochladilo a my, jako by jsme si ho neužili dost, jsme se rozhodli, že ještě jednou vyrazíme za teplem. A protože na motorce jsme toho letos už najeli dost, rozhodli jsme se jet autem. Po dálnici, co nejkratší cestou. Směr Istria - Poreč.

Letos, jak určitě všichni víte, bylo v srpnu takové vedro, že to jednoho mohlo zabít. A navíc, jak psali na různých místech, došly klimatizace a to i mobilní. Po tom, co jsem už spal i v garáži, protože tam bylo o 10 stupňů míň jak doma, učinil jsem rázné rozhodnutí - jedu z města pryč, to se nedá vydržet.

Zřejmě většina z vás bude souhlasit s tím, že letošní léto nám nadělilo teploty, na které nejsme úplně zvyklí. A ne všichni se s nimi uměli vyrovnat. Pro ty, kteří je trávili ve městě, stouply na důležitosti větráky a klimatizace, jiní hledali ochlazení u vody nebo na horách. I my jsme volili hory jako poslední záchranu.