Jedeme do Albánie, přes Bosnu a Černou Horu. Vymyslelo se to trochu narychlo - kamarád chce jet s nějakými lidmi bosenské, černohorské a albánské šotoliny nebo teda možná spíš offroady a když jsem to slyšel, musel jsem se nasomrovat. Akorát pojedeme zase tradičně dva, i s Hankou, tak budem muset ty offroady vynechat, pokud to bude možné. Dohodli jsme se s ostatními, že nebudeme zbytečně dělat machry a pojedem jen pokud to půjde. Ovšem kam až to půjde nikdo neví....

A s prodejci jejich píseň výti.
Zase jsem si chtěl koupit něco na sebe a byl to takový zajímavý příběh, že mi nedá se o něj nepodělit. Ono totiž koupit dneska něco kvalitního je problém, samozřejmě se to netýká jenom oblečení na motorku, ale když už je toho moc, unaví to i zkušeného zmrdobijce.

Určitě se najde i někdo jiný než já, kdo bude shánět nepromokavou tašku nejen na motorku. Tašek se dá na trhu najít docela dost, ne všechny jsou ale opravdu nepromokavé. A hlavně, taška by taky měla něco vydržet, ne že ji po pár výletech budu muset vyhodit a shánět něco jiného.

Normálně bych to sem nepsal, protože k nějakému tomu léčiteli čas od času zajedeme, ale tentokrát se stalo něco velice zajímavého, což jen potvrdilo můj pohled na současný zdravotnický systém, se všemi těmi MUDr. s.r.o, se vším tím systémem obvoďáků a specialistů, o kterém si myslím svoje, stejně jako spousta z nás.

Po necelé hodině plavby vjíždíme do Helsinek. Tak tady začíná naše cesta po severských zemích. Stále prší a vypadá to, že pláštěnky budou nedílnou součástí nebo spíš nutnou výbavou i na další den. Projíždíme centrem města a míjíme historické budovy, náměstí davy lidí a proplétáme se nespočtem aut, stojících v kolonách. Zastavujeme na první benzínce, doplnit hladinu kofeinu, podívat se po nálepkách a hlavně se na chvíli schovat do sucha.