Já už ani nevím, jak k tomu vlastně došlo - Hanka tak nějak sama procházela nabídky zahrad a chat, protože jsme si říkali, že bychom si třeba koupili nějakou zahrádku, kde by se dal dělat oheň a opékat buřty, protože ono to už skoro nikde pořádně nejde. A pak, po tom, co jsme se i byli někde podívat, přišla s tím, že v našem okrese se v jedné malé vesnici draží pozemek, prý je to malá zahrádka.

Loňský rok cestování moc nepřál, ale našly se způsoby a hlavně správný čas, jak se někam podívat. Naše plány byly sice úplně jiné, ale nezbylo nám, než se přizpůsobit situaci a zvolit náhradní řešení. Nejeli jsme tedy na východ, ale na jih, do Chorvatska. Ne že by nás Chorvatsko nějak moc lákalo, ale volili jsme z možností, které byly reálné pro dobu uzavřených hranic, a vybrali takovou malou okružní cestu. Naše trasa vedla přes Rakousko a Slovinsko do Chorvatska a zpátky přes Maďarsko a Slovensko.

Letos to s výletem do zahraničí vypadá bledě, měli jsme v plánu celkem zajímavý výlet na východ, ale bohužel, svět zachvátila strašlivá a smrtelná pandemie a tak se nám nechce brodit mezi těmi hromadami mrtvol. Zůstaneme tedy doma - no a na poslední chvíli jsem objevil zajímavé místo v Chorvatsku, kam by se dalo zajet k moři. A světe div se, dokonce je tam volné místo na stan.

Po loňském výletu do Ruska, jsme letos dlouho nepřemýšleli nad tím, kterým směrem se vydáme. Zemí, o které se moc nemluví, a kterou jsme ještě neviděli, bylo Bělorusko. A protože jsme byli loni nadšení odlišným světem, než je ten západní, vypravili jsme se za dalším poznáním pro nás země neznámé.

Dobrých lidí je málo a tak je vždycky smutné, když nás někdo z nich opustí. Tentokrát nás bohužel opustila Anna, naše hostitelka na výletě do Běloruska. Chtěl bych jí touto vzpomínkou vzdát hold a taky malinko zavzpomínat, protože jsme si ji za tu krátkou chvíli zamilovali a dle jejích slov jsme byli jako její rodina.