Letos jsme přemýšleli, kam se zajedem podívat na výlet. No a protože na východ to už v klidu nejde, volba padla na Bulharsko. Moc netuším, co tam bude k vidění, ale aspoň se trochu projedem. No a když bude chvíle si namočit nohy do moře, asi se tomu nebudu bránit.

 7:20

Tak jedem. Sice trochu prší a honí nás mraky, ale jedem. 

11:00

Jsme kdesi v Maďarsku, kousek od hranic a složité si vyslikame pláštěnky. Cestou pršelo a tak jsme bejdriv zmokli a pak si dali pláštěnky. No a jako obvykle, od té doby ani kapka. 

Ale jinak se jede dobře, není vedro, akorát nás pronásleduje jakýsi mrak, tak dáme kafe a jedem dál. Zatím máme za sebou asi 200km a před sebou nějakých 430. Pohodička. 

 13:10

Furt Maďarsko. Zase prší, ale pláštěnky jsme si nedali, takže jsme promoceni a je nám zima. Všude modro, jenom nad náma furt mrak. Svině. 

16:11

Jsme nějakých 60 km pred Aradem, to je náš cíl. Dáme kafe, vyslecem si zase pláštěnku a v těch mokrých hadrech zkusíme dojet. Buď uschnou nebo zmrznem. 

 Cestou zase potkáváme mraky Němců. A vždycky se kolem strašně setmí. Bububu. 

 18:50

Tak pro dnešek konec, už bydlíme v Aradu. Je to sice nějaký divný areál, asi pozůstatky nějaké továrny na zpracování motorek na drahé kovy, ale na jednu noc to snad bude stačit. Dáme teplé pivo, uvaříme s ešusu sušené těstoviny a půjdem spát. Mám toho dost, ale jsme tady a zítra se konečně normálně projedem. Jestli bude na čem. Prozatím pápá. 

6.9.

7:05

Před chvílí jsme vstali, teda Hanka, já ještě ležím, protože mě bolí koleno a nechce se mi vstávat. Buď jsem si ho namohl nebo nachladil včera v těch mokrých hadrech. Motorka venku stojí, asi zatím neměli volno ve fabrice na pásu. Klasicky balkán se svým nočním životem, do setmění byl klid a potom teprve začalo být venku živo. 

Venku je 13 stupňů, neprší a tak se nějak dáme dohromady a pojedem dál. Teď už to nebude taková divočina, jedeme do nějaké Drobety nebo co a snad by to mělo být horama, takže zmrznem, ale aspoň vesele. No nic, jdu si zaběhat svých každodenní h 5km, rozcvičím se,  protáhnu a pojedem. 

• Moje paní Moje paní
• Továrna na kovy Továrna na kovy
• Borec v pláštěnce Borec v pláštěnce
• 
•  

Jako každý rok, tak i tento jsme stáli před otázkou, kam se letos podíváme. Už jsme objeli všechno kolem komína a tak navštěvovat země, ve kterých jsme už byli, pro nás nebylo žádným lákadlem k poznání něčeho nového. V Albánii jsme taky byli a dokonce několikrát, ale ne u moře. A tak jsme si řekli, že se tam ještě jednou podíváme a spojíme to s vyjížďkou do Thethu, kam jsme se při minulých cestách nedostali.

Letos v srpnu jsme si říkali, že už by mohlo stačit toho neustálého chození z práce do práce a chtělo by to se taky trochu projet na motorce. Aspoň pár dní, nikam daleko, stačí jenom kousek za humna, ale ať je aspoň trochu zábava. A protože hlásili, že bude v srpnu horko, napadlo mě se po letech podívat na Liptovskou Maru na Slovensku, pěkně se schovat k vodě do stínu Tater a okolních kopečků, abysme náhodou nedostali úpal. Nebo úžeh, ten bývá horší. Nebo úžas, to je úplně ta nejhorší varianta, co vás může v horku potkat.

Je to více jak dva roky, co jsem si koupil sluchátka Intezze Cliq, psal jsem o tom v tomto článku.Tehdy jsem kupoval dvoje a jedny chvíli po vybalení přestaly fungovat, tak jsem je reklamoval a dopadlo to tak dobře, že se mi firma Intezze vryla hluboko do podvědomí. Ony dlouhé dva roky sluchátka fungovaly nad očekávání dobře, opravdu jsem nečekal, že něco, co je tak malinké, vydrží tak dlouho. Tedy až do teď.

V životě lidském jsou dny, kdy je líp a kdy je hůř. Dny, kdy je člověk veselý, plný energie, září radostí a energicky se vrhá do nových zážitků a dny, kdy by raděj nikoho neviděl, je smutný a nic mu nevychází. Dny, kdy se staví a budují nové věci a dny, kdy se nedaří a místo budování se musí něco starého zbourat. 
A stejně tak jsme dopadli se stodolou.