Letos jsem si říkal, že se po dlouhé době zkusím projet na motorce kousek sám - Hanka nemůže a sedět doma se mi nechce. Tak jsem našel nějakou malou partičku lidí, kteří jedou do Polska a docela mě zaujalo, že chtějí najít co nejmenší cesty někde po vesnicích, loukách a lesích a kousek Polska takto prozkoumat. Vzali mě mezi sebe, přestože jsme se nikdy neviděli, tak doufám, že těch pár dní nějak pro jednou zvládnu i bez toho uklidňujícího hlasu ve sluchátkách.

Každá zahrada by podle mě měla mít nějaký zahradní domek, kam by se daly uklidit konve, rýče, lopata, židle a spousta dalších drobných nesmyslů, které jsou na zahradě potřeba. Jenže... kde se takové domky berou, to si to každý staví sám nebo existují nějaké hotové? A jak se to staví? Jenom tak na zem nebo musí být nějaké základy? Zase jen otázky, samé otázky a řešení nikde. Musím sehnat někoho, kdo tomu rozumí.

Když jsme před rokem sháněli zahradu, měli jsme na mysli hlavně místo, kde bychom si mohli udělat oheň, opéct špekáček a dát si v klidu pivečko. O nějakých záhonech a vůbec o pěstování nikdo nemluvil, protože by se mu to škaredě vymstilo. Jenže jak už to v životě lidském chodí, člověk míní a ženská mění.

Stromy jsou pryč, mnoho stromů, ale nutno říct, že byly suché. Čerstvé stromy by přece kopal pryč jen barbar, i když... způsoby jsou, slyšel jsem něco o zatloukání měděných hřebíků, prý potom strom umře - ale to naštěstí nebyl náš případ. Jenže se objevil nový problém, se kterým nikdo nepočítal. Po vyrytí stromů i s kořeny zůstaly nepěkné krátery, které by chtěly zasypat. Jenže Ouha! Nemáme čím.

Co kdybychom se taky konečně šli podívat do toho přístavku, co je postavený vedle stodoly? Hmm, opatrně, protože to vypadá, že při větším dupnutí nám to celé spadne na hlavu! Co to tady je? Poklop? Na co proboha poklop? Co tam pod ním asi bude, pomyslím si a pomalu ho zkouším otevřít. No nazdar... My máme sklep!