Tak jsme si teda konečně letos řekli, kam pojedem. Tentokrát to nebude nic složitého, jenom takový malý, poklidný a tichý výlet nahoru, někam k baltskému moři. Ty vedra, co jsou tady, necháme za sebou a pojedem se trochu zchladit. Sice nevím, jestli se budeme i koupat, protože obecně u Baltu je pořád zima a fučí vítr, ale třeba aspoň uvidíme něco zajímavého. Anebo taky ne....

Já jsem nikdy nechtěl mít zahradu, ani barák a už vůbec ne stodolu, protože to zavání černou dírou na peníze a hlavně prací. A to je něco, co se mi teda nikdy dělat nechtělo, pracovat a ještě k tomu rukama. Jenomže, teď už je to, co já chci úplně jedno, protože ve stodole se musí udělat pořádek, jestli se nechceme nechat zavalit bordelem.

Jednoho krásného slunečného dne na zahradě jsem se pěkně protáhl, pohledem zkušeného sedláka přejel pozemek, zhodnotil, jak máme všechno pěkně udělané, stromy tu nějaké ještě jsou, tráva je zelená, plot a stodola stojí, otravný hmyz lítá kolem, ti blbí ptáci kolem pořád řvou, okolní zvířata smrdí furt stejně a ohniště je taky na svém místě. Co víc by si mohla taková parodie vesničana, jako jsem já, ještě přát? 

Letos jsem si říkal, že se po dlouhé době zkusím projet na motorce kousek sám - Hanka nemůže a sedět doma se mi nechce. Tak jsem našel nějakou malou partičku lidí, kteří jedou do Polska a docela mě zaujalo, že chtějí najít co nejmenší cesty někde po vesnicích, loukách a lesích a kousek Polska takto prozkoumat. Vzali mě mezi sebe, přestože jsme se nikdy neviděli, tak doufám, že těch pár dní nějak pro jednou zvládnu i bez toho uklidňujícího hlasu ve sluchátkách.

Každá zahrada by podle mě měla mít nějaký zahradní domek, kam by se daly uklidit konve, rýče, lopata, židle a spousta dalších drobných nesmyslů, které jsou na zahradě potřeba. Jenže... kde se takové domky berou, to si to každý staví sám nebo existují nějaké hotové? A jak se to staví? Jenom tak na zem nebo musí být nějaké základy? Zase jen otázky, samé otázky a řešení nikde. Musím sehnat někoho, kdo tomu rozumí.