Dobrých lidí je málo a tak je vždycky smutné, když nás někdo z nich opustí. Tentokrát nás bohužel opustila Anna, naše hostitelka na výletě do Běloruska. Chtěl bych jí touto vzpomínkou vzdát hold a taky malinko zavzpomínat, protože jsme si ji za tu krátkou chvíli zamilovali a dle jejích slov jsme byli jako její rodina.

Tak teda jedem. Tentokrát zase ve složení 2 motorky, já s Hankou a Vraťa.
Cílem je projet kus Polska a někde na Brestem přejet hranice do Běloruska. No a tam si pak udělat kolečko napříč celým státem. Je to zvláštní pocit, když člověk jede někam, kam se normálně nejezdí, moc informací jsme nesehnali a tak jsem zvědavý, co tam na nás pěkného čeká. To nedopadne dobře...

Letos jsme kvůli mojí škole nestihli naplánovat nic většího a tak si vyrazíme jenom kousek od domu, do Běloruska. Proč zrovna tam? No... Loni se nám moc líbilo v Rusku, ale protože není tentokrát tolik času, zkusíme něco menšího. A jsem i hodně zvědavý na to, jak lidé v Bělorusku žijí a jak to tam vypadá.

Jedeme do Rumunska a možná i do Moldávie. Tentokrát je nás nějak moc, na takový výlet už nejsem zvyklý, 4 motorky. Jako obvykle možná něco málo napíšu a jako obvykle to budou samé blbosti.

Sesedám z motorky a ostražitě sleduju budku nad námi, ze které po nějaké době vychází chlapík v maskáčích a se samopalem na zádech. Dává si načas, žádný spěch. Pobaveně se na nás shora dívá a pomalými kroky schází po schodech dolů k závoře. Pohodlně se o ni opře, založí na ní ruce a všechny nás sleduje.