Trávu už sekat umíme, takže zahrada je uklizená. Teď by to chtělo vymyslet, kde uděláme ohniště, abychom taky konečně dělali to, pro co jsme tu zahradu koupili - opékali špekáčky a pili pivo. Teda obojí hlavně já, protože Hanka skoro nejí a alkohol nepije vůbec. Ale zase ji baví hledět do plamenů a tvářit se přitom tajemně...

Tak s křovinořezem jsme se už seznámili a tak nějak pofiderně s ním umíme i zacházet, ale přece nemůžeme celou zahradu pořád sekat jenom tím. Bude to asi chtít něco jiného, někde vzadu v hlavě mi něco říká, že by to měla být sekačka na trávu. Jenomže jaká? A potřebujem ji ještě letos, když už se pomalu blíží podzim? Ne? No tak si ji zkusíme půjčit.

Tak zahradu máme, ale zatím spíš připomíná prales. Co s tím proboha budem dělat? Nemám doma v paneláku žádné nářadí, kterým bych zvládl pokácet prales. Že bych si někde koupil mačetu? Úplně to vidím, jak se plazím po kolenou v té vysoké trávě, mezi stromy, obklíčený armádou klíšťat a zcela zoufalý z posledních sil sekám tu vysokou trávu...

Já už ani nevím, jak k tomu vlastně došlo - Hanka tak nějak sama procházela nabídky zahrad a chat, protože jsme si říkali, že bychom si třeba koupili nějakou zahrádku, kde by se dal dělat oheň a opékat buřty, protože ono to už skoro nikde pořádně nejde. A pak, po tom, co jsme se i byli někde podívat, přišla s tím, že v našem okrese se v jedné malé vesnici draží pozemek, prý je to malá zahrádka.

Loňský rok cestování moc nepřál, ale našly se způsoby a hlavně správný čas, jak se někam podívat. Naše plány byly sice úplně jiné, ale nezbylo nám, než se přizpůsobit situaci a zvolit náhradní řešení. Nejeli jsme tedy na východ, ale na jih, do Chorvatska. Ne že by nás Chorvatsko nějak moc lákalo, ale volili jsme z možností, které byly reálné pro dobu uzavřených hranic, a vybrali takovou malou okružní cestu. Naše trasa vedla přes Rakousko a Slovinsko do Chorvatska a zpátky přes Maďarsko a Slovensko.