Slyšeli jste někdy výraz ”vyvýšený záhon”? Já teda nikdy, ještě bych tak pochopil, co je záhon a čím se liší od regálu v Bille, ale vyvýšený? Proboha jako k čemu? Připomíná mi to ”ztracené bednění”, které jsem taky nikdy nepochopil. K čemu je bednění, když se nakonec ztratí? A k čemu je záhon, kam se leze do kopce? Naštěstí jsem nikdy nemusel o těchto otázkách moc dumat, protože ani jedno se mě netýkalo. Až jednou...

Já jsem nikdy nechtěl mít zahradu, ani barák a už vůbec ne stodolu, protože to zavání černou dírou na peníze a hlavně prací. A to je něco, co se mi teda nikdy dělat nechtělo, pracovat a ještě k tomu rukama. Jenomže, teď už je to, co já chci úplně jedno, protože ve stodole se musí udělat pořádek, jestli se nechceme nechat zavalit bordelem.

Jednoho krásného slunečného dne na zahradě jsem se pěkně protáhl, pohledem zkušeného sedláka přejel pozemek, zhodnotil, jak máme všechno pěkně udělané, stromy tu nějaké ještě jsou, tráva je zelená, plot a stodola stojí, otravný hmyz lítá kolem, ti blbí ptáci kolem pořád řvou, okolní zvířata smrdí furt stejně a ohniště je taky na svém místě. Co víc by si mohla taková parodie vesničana, jako jsem já, ještě přát? 

Každá zahrada by podle mě měla mít nějaký zahradní domek, kam by se daly uklidit konve, rýče, lopata, židle a spousta dalších drobných nesmyslů, které jsou na zahradě potřeba. Jenže... kde se takové domky berou, to si to každý staví sám nebo existují nějaké hotové? A jak se to staví? Jenom tak na zem nebo musí být nějaké základy? Zase jen otázky, samé otázky a řešení nikde. Musím sehnat někoho, kdo tomu rozumí.

Když jsme před rokem sháněli zahradu, měli jsme na mysli hlavně místo, kde bychom si mohli udělat oheň, opéct špekáček a dát si v klidu pivečko. O nějakých záhonech a vůbec o pěstování nikdo nemluvil, protože by se mu to škaredě vymstilo. Jenže jak už to v životě lidském chodí, člověk míní a ženská mění.

Stromy jsou pryč, mnoho stromů, ale nutno říct, že byly suché. Čerstvé stromy by přece kopal pryč jen barbar, i když... způsoby jsou, slyšel jsem něco o zatloukání měděných hřebíků, prý potom strom umře - ale to naštěstí nebyl náš případ. Jenže se objevil nový problém, se kterým nikdo nepočítal. Po vyrytí stromů i s kořeny zůstaly nepěkné krátery, které by chtěly zasypat. Jenže Ouha! Nemáme čím.