Exkluzivně na Oničem přinášíme zpověď ženy, která osobně prošla psychiatrickým zařízením při léčbě závislosti na alkoholu. Událost je sice staršího data, nic jí to ale neubírá na autentičnosti. O těchto věcech nikdo rád nemluví, velice si tedy vážíme toho, že se Marie rozhodla se s námi podělit o část své temné minulosti. Budiž nám to všem výstrahou a poučením - na takových místech bychom se určitě potkávat nechtěli. Ještě jednou děkujeme!

O našich úvahách a polemikách, zda opravdu vyrazit na sever, toho už bylo napsáno dost. A jak někteří ví, naše cesta se úspěšně uskutečnila a my máme za sebou dlouhou trasu a spoustu zážitků z nových zemí. Ale pojďme pěkně od začátku.
Plánovaná trasa: Polsko – Litva – Lotyšsko – Estonsko – Finsko – Norsko – Švédsko a přes Polsko zpět domů.

Nějaké svině mi napadly můj malý soukromý web O ničem. Řečeno slovy laika - někdo mě prostě háknul. Možná je to i dobře, web byl už starý, zaneřáděný spoustou historických blbostí a pomalu se stával nepřehledným. Vůbec se nedivím, že ho někdo napadnul - tak oblíbené stránky musí být určitě lákavým soustem!

Je už sice konec září a na teplotách je to znát, ale nám se stále nějak nechce ukončit letní sezónu a vyjíždíme na motorce. Konec konců, sluníčko ještě hřeje, tak proč se ještě někam nepodívat.
Původní nápad byla Osvětim, kde jsme už letos byli, ale stihli jsme navštívit jen jeden tábor. Jak se podrobným zkoumáním ukázalo, prohlídka druhého tábora není tak jednoduchá, jak jsme si mysleli. Vstup pouze s průvodcem, v určitý čas, komentář pouze v cizím jazyce.

Mohl by si někdo myslet, že jsme toho letos nacestovali už dost. A nebude daleko od pravdy, protože výlet do Skandinávie jsme napočítali na nějakých 7 500 kilometrů. Ale léto ještě nekončí a jednu krátkou cestu ještě klidně zvládneme.