Určitě se najde i někdo jiný než já, kdo bude shánět nepromokavou tašku nejen na motorku. Tašek se dá na trhu najít docela dost, ne všechny jsou ale opravdu nepromokavé. A hlavně, taška by taky měla něco vydržet, ne že ji po pár výletech budu muset vyhodit a shánět něco jiného.

Normálně bych to sem nepsal, protože k nějakému tomu léčiteli čas od času zajedeme, ale tentokrát se stalo něco velice zajímavého, což jen potvrdilo můj pohled na současný zdravotnický systém, se všemi těmi MUDr. s.r.o, se vším tím systémem obvoďáků a specialistů, o kterém si myslím svoje, stejně jako spousta z nás.

Po necelé hodině plavby vjíždíme do Helsinek. Tak tady začíná naše cesta po severských zemích. Stále prší a vypadá to, že pláštěnky budou nedílnou součástí nebo spíš nutnou výbavou i na další den. Projíždíme centrem města a míjíme historické budovy, náměstí davy lidí a proplétáme se nespočtem aut, stojících v kolonách. Zastavujeme na první benzínce, doplnit hladinu kofeinu, podívat se po nálepkách a hlavně se na chvíli schovat do sucha.

Jak už jsem se zmiňoval, cestu po Pobaltí a Skandinávii s námi kromě Honzy absolvoval i jeho syn Matěj. Málem bych zapomněl zveřejnit jeho zápisky, které dělal cestou, postupně každý den. Tak tady jsou - je to zajímavé čtení. Minimálně pro nás, kteří jsme tam byli....

Exkluzivně na Oničem přinášíme zpověď ženy, která osobně prošla psychiatrickým zařízením při léčbě závislosti na alkoholu. Událost je sice staršího data, nic jí to ale neubírá na autentičnosti. O těchto věcech nikdo rád nemluví, velice si tedy vážíme toho, že se Marie rozhodla se s námi podělit o část své temné minulosti. Budiž nám to všem výstrahou a poučením - na takových místech bychom se určitě potkávat nechtěli. Ještě jednou děkujeme!