Tak i v mém pokročilejším věku jsem podlehl tlaku okolí, reklam a touze po aspoň trochu kvalitním poslechu muziky. Poté, co jsem začal používat Spotify a trochu opadlo prvotní nadšení z toho, že zase můžu poslouchat hudbu mého mládí, poté, co jsem se dostatečně nabažil skupin jako Modern Talking, A-HA, Bad Boys Blue, Yazoo, Depeche Mode, OK Band a dalších, začal jsem si říkat, že bych ty dráty, co mně všude zavazí, mohl vyměnit za něco jiného.

Jenomže za co? Pravda, doma mám sluchátka SONY, připojené k televizi, ty fungují skvěle a jsem s nimi moc spokojený, ale jsou to ty velké, přes celou hlavu a s těmi bych asi do garáže opravdu chodit nechtěl, nehledě na to, že vzhledem k postupující stařecké demenci už si nepamatuju, jak jsem je zapojil a kde jsem je vlastně vzal.

No a tak jsem začal ptát po známých - a zjistil jsem zajímavou věc. Bezdrátová sluchátka má kdekdo. Jenomže to jsou zhusta takové ty co nejlevnější, koupené někde v čínském obchodě, kde to pravděpodobně vyrábí nějací loupežníci, kterým šéfuje jakýsi Alibaba. Toho neznám a tak jsem se chtěl podívat po něčem jiném i jal jsem se zkoumat parametry mých budoucích ucpávačů hluku. Mimochodem, víte, jaký je dobrý prostředek proti stárnutí? Ne? No přece spánek. A víte, jaký je nejlepší prostředek proti stárnutí? No přece spánek za volantem!
Podle toho co kolikrát vidím na ulici, si myslím, že mnoho mladých kolem nás k tomu ani nepotřebuje volant, stačí dobré sluchátka a mobilní telefon.

Po několikahodinovém zkoumání parametrů jsem přisel na to, že to není nic pro mě. Všechny ty zkratky a cizí slova... No uznejte sami, co si tak představíte pod tímto: Bluetooth 5.2, Qualcomm 3040, SBC, AAC, aptX... a tak dále. Já si prostě chci jenom poslechnout ten Modern Talking!
Budu na to muset jít jinak. Vzpomínám, že když jsem ještě býval junák a jezdil na kole s peckama v uších, strašně mě štvaly ty, které neměly takovou tu ”gumu” do uší, prostě to byla jenom plastová mušle, pořád mi totiž vypadávaly z uší. Takže máme první, pro mě smysluplný parametr, musí mít gumu. No vida, jdeme se tedy podívat, co si tak můžem koupit.

Taky vás ten zelený skřet tak štve? Co jsem se ptal lidí, štve skoro všechny, ale skoro všichni u něj nakupují. Nejinak tomu mělo být u mě, zčásti proto, že mám prodejnu blízko, ale hlavně proto, že umožňuje nakupovat za Bitcoiny, kterých jsem se potřeboval zbavit. Díky tomu a mým vrozeným nevlohám k jakémukoli obchodování se mi nákup poněkud prodražil, ale to je jiný, smutnější příběh.
A tak otevírám stránky zeleného pekla, vybírám správnou kategorii a hurá, jsem tam a vidím zmatek nad zmatek. Bože, to je typů, druhů, barev, cen... Co si počnu?

Dýchej, říkám si, dýchej a přemýšlej. Když to nebude podle parametrů, musí to jít vybrat něčím jiným. Zírám do ešopu, listuju, když v tom mi do oka padne jakýsi Klik. Respektive po anglicku CLIQ. Prostě kliknutí, když si to čtu podrobněji, důležitou funkcí sluchátek je to, že po zavření do pouzdra toto vydá zvuk kliknutí, jako když zaklapnete zapalovač ZIPPO. Nojo, to určitě, to ani náhodou, to by ta pixla musela být kovová, jinak je to jenom klapání plastů o sebe. Z čeho že to je?

To jako vážně, ono to pouzdro je vážně kovové? Hmm... zasním se a vzpomenu si, jak při mé první cestě na motorce do zahraničí jel jeden maník na Jawě, v jednom kuse v každé pauze kouřil a jednou tak stojíme v lese, uprostřed Ukrajiny, on si chce zapálit právě tím zapalovačem ZIPPO a nic. Došel benzín.
„Nevadí, to vyřešíme,” poznamenal s ledovým klidem, sehnul se k Jawě, odpojil benzínovou hadičku, naplnil zapalovač, otevřel ho, škrtl a zapálil si. A potom ho zavřel. A víte, co při tom zavření bylo slyšet? Klik. Teda po anglicku CLIQ.

Tak na toto bychom se mohli podívat trochu zblízka. Kovové pouzdro, na peckách ony kýžené gumy, barva černá a plno jakýchsi parametrů. To vypadá dobře, cena taky slušná, to bych mohl koupit. 
Uvidíme, co s nimi udělá benzín.

A tak se stalo. V zeleném pekle se nakupuje poměrně dobře a tak jsem si mohl sluchátka vybalit už na druhý den. A myslím, že jsem vůbec nekoupil špatně, ba naopak, jsem velmi, ale velmi spokojený a tak si konečně můžu bezdrátově užít. Pouštím tedy Modern Talking a zapíšu si pár poznámek a dojmů, které mám po měsíci používání sluchátek Intezze CLIQ:

Poznámka: Následující řádky mohou použít produktoví manažeři prodejních firem, jejichž náplní práce je používání kláves Ctrl+C a Ctrl+V při vyplňování parametrů prodávaného zboží a při vytváření uživatelských recenzí. Nedělám si žádný nárok na práva k níže uvedeným postřehům.

„Sluchátka Intezze CLIQ jsou jedním slovem perfektní. Nemám vůbec nic, co bych jim mohl vytknout. Při vybalení mě nejvíc potěšilo kovové pouzdro v černé barvě, které je sice o něco těžší, než pouzdra jiných firem v plastovém provedení, ale zato máte dojem, že držíte v ruce něco, co má hodnotu. Velice oceňuji náušníky, díky kterým sluchátka nejen lépe drží, ale hlavně je poslech o hodně kvalitnější a taky nejsem rušen okolním hlukem. Samozřejmostí je dotykové ovládání, kterým lze nejen hudební přenos zastavit, ale také je možné přeskakovat mezi skladbami a zvyšovat nebo snižovat hlasitost. Pokud chci telefonovat stačí jenom dotykem přijmout hovor a není co řešit. Dokonce je možné telefonovat jenom s jedním sluchátkem, což je třeba pro mě důležité, protože jinak se neslyším a na ulici nepřirozeně řvu, až se za mnou otáčí i mladé holky, čímž mě v mém pokročilém věku zbytečně matou.

Zpracování tedy na jedničku, kvalita zvuku na můj vkus perfektní, výdrž taková, že abych sluchátka vybil, musel jsem je dva dny odkládat po použití mimo pouzdro. A funkce? Ty si každý může dohledat sám, pro mě je hlavně důležitý dosah a jednoduchost. Obojí sluchátka splňují k mé plné spokojenosti, myslím, že deklarovaných 10m dosahu je snad i pravda, pochopitelně záleží, kolik zdí je mezi mnou a telefonem. Jediné, co mě trochu mrzí je to, že se mi nepovedlo spárovat sluchátka s televizí SONY, nemůžu tak zhodnotit, jak je to se zpožděním zvuku oproti obrazu, obecně totiž technologie Bluetooth zvuk zpožďuje, video pořady se s ní tedy sledují trochu blbě. Ale to není můj případ, mně stačí to Šeri šeri lejdy, Júr mai hárt, júr mai soul a tak, znáte to.”

A co bylo dál, milé děti? No dál, asi po měsíci se Otesánek přežral, a ještě než puknul, chtěl si naposledy užít poslechu svých, teď už velmi oblíbených sluchátek. Jako vždy se tedy lachtaním krokem přišoural ke skříni, vyndal z police kovové pouzdro, vytáhl sluchátka, zavřel pouzdro s.... počkej si... s krásným kovovým kliknutím a dal si sluchátka do uší. Ale co to? Jedno sluchátko nemluví, žádné ”paur on” nebo ”pejring”, prostě nic. Hmm. To mám za to, že jsem sežral sedláka i s povozem.

A tady začíná druhá, neméně zajímavá část příběhu. Budeme muset sluchátka reklamovat.

Nuže, protože jsem produkt zakoupil v zeleném pekle, otevírám stránky a hledám možnosti reklamace. Na prodejně, no to teda nééé, copak nevíte, že řádí sedmá vlna celosvětové pandemie moru? Takže online, no vida, dneska už je online všechno, i mezilidské vztahy, tak proč ne reklamace. Jenže ouha, vyplnit formulář je možné jedině po přihlášení. 
Copak já mám nějaké přihlášení? Poslední dobou nakupuju jako anonym, sice nevím proč, ale je to tak nějak jednodušší. Takže reklamace nepůjde?
Ale jo, půjde, zkusím se přihlásit účtem, co jsem si u zelených panáčků vytvořil kdysi v minulosti.
Jenže si nepamatuju heslo. Zkusíme ho obnovit.
Obnovovací email úspěšně odeslán. No vida, aspoň na email jsem si vzpomněl.

Klikám na odkaz v mailu, měním heslo ale pak, co to? Ověření mobilním telefonem? No nazdar, to telefonní číslo už dávno nemám, to jsem asi v pasti. No nic, zavoláme na kontaktní linku.
Po 15 minutách hudby se mi konečně ozval živý člověk: „Dobrý den, řeknu vám to v holých větách. Reklamace, přihlášení, změna hesla, telefonické ověření. A ten telefon už nemám.”
„Hmmm... to se bude muset změnit to číslo.”
„To je mi jasné, uděláte to vy?”
„Já ne, to dělají kolegové, ale ti teď nemají čas, chápete, jsou ty Vánoce.”

No chápu. Jenomže taky chápu, že jsem se právě dostal do problému, který je znám jako Hlava XXII. Reklamaci udělám jenom po přihlášení, ale přihlásit se nemůžu, protože mi nemá kam přijít ověřovací kód. Systém zacyklil sám sebe, je to prostě situace, kdy mám na výběr, ale žádná varianta nevede k úspěchu, tedy jako v knize Hlava XXII, kdy voják smí zažádat o propuštění z armády, je-li blázen, ale zároveň tento paragraf říká, že uvědomuje-li si dotyčný, že je blázen, nemůže jím být.

Co teď? Pomůže nám Internet.

Budeme hledat výrobce, třeba mi pomůže on. Intezze se jmenuje, stránky firmy je možné najít pod tímto odkazem. A mají tam i telefonní kontakt, nečekané.

„Dobrý den, to je firma intece?”
„No.. ano, jak vám můžu pomoct?” ozval se z telefonu milý hlas vesele naladěné slečny.
„Proč to zaváhání, vyslovuju to špatně? Jak se tedy název firmy čte?”
„Inteze. Co pro vás můžu udělat?”
„No víte, mám vaše sluchátka a jedno mi přestalo fungovat.”
„A jak se to projevuje?”
„No... je mrtvé.”
„Číslo dva umřelo?” směje se do telefonu slečna a její veselá nálada pomalu přechází i na mě. 
„Ano,” pokračuju ve veselé tónině, „číslo 2 umřelo, ale číslo 5 pořád žije.”

Následoval delší rozhovor, kde jsme si tak nějak vyjasnili, jak se závada projevuje. Nikdy bych neřekl, že i takový rozhovor o mrtvém výrobku může být veselým a klidným povídáním.

„Tak nám je pošlete, my se na ně podíváme a uvidíme, co se dá dělat.”
To je aspoň slovo!
„Dobře, já je zabalím a pošlu, ale víte, jsou ty svátky, myslíte, že to stihnete pořešit ještě do Vánoc?”
„Tak to můžem udělat jinak, vy nám je pošlete a já vám obratem pošlu nové.”
Krve by se ve mě nedořezal, takový přístup jsem opravdu nečekal.
„Můžete mi to zopakovat?”
„No jestli jsou sluchátka i s pouzdrem v normálním stavu, myslím tím jestli vám přes ně nepřejel tank nebo tak něco, tak já k vám pošlu kurýra, on si je vyzvedne a současně vám doveze nové.”

Sním či bdím? Prý na to pomáhá štípnutí, au, to bylo moc. Chvilku dýchám zhluboka a potom se pomalu rozhlížím po okolí, ano, vypadá to, že nespím, to bych přece slyšel chrápání.

„To mi jako chcete říct, že na vaše náklady si sluchátka vyzvednete a ještě mi rovnou dovezete nové?”
„Veselé Vánoce vám přeju,” říká milá slečna na druhém konci a zasměje se.
„Vám taky a děk... děk.. kuju,” koktám pořád překvapeně.

A jak to celé dopadlo?

Ještě ten den mi mailem přišlo potvrzení o předání zásilky kurýrovi a další den stál kurýr přede dveřmi. Vyměnili jsme si krabičky a já opravdu dostal fungl nová sluchátka Intezze CLIQ. A po rozbalení zase fungují bezvadně. A že předtím jedno umřelo, s tím si hlavu nedělám, je to jenom technika a kdyby něco, vím, kam se obrátit.

A vy to už teď víte taky. Firmu INTEZZE můžu jenom doporučit, jejich sluchátka jsou perfektní a servis a přístup je příkladný, rychlý a veselý. 

A já můžu zase poslouchat ten můj oblíbený Modern Talking.
Tímto děkuji nejmenované veselé a milé slečně za to, že mi ukázala, že i nepříjemné věci, což reklamace zcela jistě je, se dají dělat s veselou myslí a milým přístupem. Budu si Vás dlouho pamatovat.

A teď už jenom Klik. Teda po anglicku CLIQ.