Naše přepravní bárka připlouvá do Janova kolem páté odpolední. Opouštíme přístav a zastavujeme na prvním možném místě, aby jsme urovnali věci na motorce a zadali do navigace kemp. Vyrážíme do ruchu velkoměsta. Původně jsme měli jet asi 10 kilometrů po pobřeží až do kempu, ale navigace se opět rozhodla, že středem města to bude zajímavější. A bylo. Všude spousty aut, skútrů, lidí, ucpané silnice i chodníky.

Palermo je obrovské město, které se rozkládá na pobřeží po všech stranách a zálivech. Leží na úpatí hor, které jsou pro Sicílii typické. Pokud čekáte, že tady budeme popisovat, které památky jsme navštívili, čekáte marně. Naším cílem nebylo jezdit po památkách, které všichni viděli, ukazovat vám fotky, kterých najdete na netu mraky a popisovat dávno popsané. Naše priority byly jasné. Corleone a Etna. Mimo to, jsme chtěli poznat zdejší kraj, život, lidi, způsob, jakým žijou a tak. Nic složitého.

To si tak jednou sedíme u piva a přemýšlíme, kam letos na výlet na motorce. Nabízí se několik možností a tak pečlivě zvažujeme, která bude ta nejlepší. Nabízí se španělsko, Makedonie, Norsko a Sicílie. Co jsme si vybrali, je už všem jasné. A tak jsme i přes Robertovy neustálé poznámky, že tam umřem vedrem, začali plánovat cestu.

Lidi mají zbraně, to je prostě fakt. Jako zbraň se dá použít v podstatě cokoli, co za jiných podmínek zbraň ani není, například nožem se dá krájet chleba, ale i ohrožovat spolubydlícího. My jsme se tentokrát rozhodli, že vyzkoušíme zbraně opravdové, které ke krájení chleba použijete jen velmi těžko.

Byl konec srpna, léto se pomalu blížilo ke konci, lehce se ochladilo a my, jako by jsme si ho neužili dost, jsme se rozhodli, že ještě jednou vyrazíme za teplem. A protože na motorce jsme toho letos už najeli dost, rozhodli jsme se jet autem. Po dálnici, co nejkratší cestou. Směr Istria - Poreč.