Průběžné zpravodajství ze Skandinávie

Autor: Robert
02. červenec 2016
Zobrazení: 1271

Mapka cestyPokud se podaří a bude nějaký čas, měly by se tady postupně objevovat nějaké zápisky z naší cesty po krásách Skandinávie. Jedeme z ČR přes Pobaltí do Finska, Norska a švédska. Naše skromná výprava čítá 4 lidi a 2 dopravní prostředky - Honza se synem Matějem jedou autem a já s Hankou na motorce. Na cestu vyjíždíme v sobotu 2.7. a vrátit bychom se chtěli tak nějak za 3 týdny. Ale nepředbíhejme....

 

Měli bychom vyjet dnes kolem 7:30 směr Ostrava, Polsko.

Vyjeli jsme v 8.

2.7

9.30

Jsme v Novém Jičíně. Zatím pohoda, akorát je hrozné vedro. Ale to přejde. Honzovo přetížené auto jede v pohodě, řidič kamiónu se nezapře, už dva řidiče vytroubil. Takže jedem dál, směr Polsko.

14.40

Prošli jsme si tábor Auschwitz 2. Působivé. Akorát je strašné vedro, takže už jsme i připálení. Rozhodli jsme se teda Auschwitz 1 vynechat a po krátkém obědě pojedem dál. Ještě asi tak 200km.

Pořád někdo vymýšlí tip na vyjíždku, tak ji můžem někdy udělat. Arbeit macht frei!

20.40

Tak kemp, který našla Hana kdesi uprostřed Polska je nepoužívaná ruina. Dál už se nám jet nechtělo, tak jsme zůstali kousek od něj, u lesa. Vypadá to tu zajímavě, akorát začalo hrozně foukat, honí se nějaké mraky a pořád tu jezdí nějaké divné auta. Ale snad se to s přicházející tmou uklidní.
Návštěva Osvětimi byla zajímavá, jenom to asi chce víc času a mín horka.
Něco sníme, dáme si teplou Plzeň a půjdem spát. Zítra nás čeká Litva.

3.7.

18.50 Litva. Fuj, máme za sebou 450km asi od 9 od rána.Celou včerejší noc nám propršelo.ráno to nebylo o moc lepší. Pobalili jsme teda mokré stany, oblékli si pláštěnky a vyrazii směr Litva. Průjezd Polskem není nic zajímavého, prostě jsme furt jeli a jeli a mokli a mokli. Fakt jsem doufal, ze přestane pršet, ale nepřestalo. A tak jsme v 15 stupních (oproti včerejším 35) projeli zbytek Polska. Ještě dlouho budu před sebou vidět vodu stříkající od okolních aut, temné mraky, nekončící cestu a pomalu, velice pomalu ubíhající kilometry na tachometru.

A pak jsme dojeli až do Litvy. A najednou se před náma otevřel krásný kemp, jezero, nikde ani živáčka, pohoda. Ale hlavně se objevilo sluníčko! Je vidět, že litevci ro prostě umí. V kempu na recepci nám řekli, že chatky jsou vlhké, že nám dají ubytování v hotýlku v pokojích pro nás 4 ze 48 Euro.

No prostě luxus. Tak jsme si na hotelu ohřáli konzervy (protože nefunguje hospoda) a pijem teplou Plzeň z vlastních zásob.

Jinak zatím všechno v pohodě, stroje fungují, jenom mě asi přestala mít ráda elektronika. Nejdřív Haně včera odešel Interphone (asi se uvařil), pak mi umřel teploměr od Louise (psali, že je do +50, ale evidentně kecali, při 40 bylo po něm), k večeru mi přestaly svítit přídavné světla a dnes odešla do věčných lovišť navigace.

Nevadí, dám si ještě pivko a půjdu pod peřinu. Jak říkám, luxus.

4.7.

9.30

Malá změna, dneska Honza konečně uznal, že hromada písku zvaná Kurská kosa není nutná. A tak jsme se vydali na poznávací výlet po Litvě.

22.30

Konečně jsem se k tomu psaní dostal. To je furt nějaké ježdění, chození, nakupování jídla, vaření, ohřívání, pití piva, posezení na slunci v krásném prázdném kempu... a jeden ani nemá čas napsat, jak je tu dobře.

Výlet po Litvě byl pěkný. Chtěl jsem vidět, jak to tu vypadá a jak tu lidé žijí a tak jsem rád, že se dnešek povedl a měl jsem možnost tu chvíli být. Přiznám se, že jsem čekal, že to tu bude stejné, jako u nás. Je, ale jenom cenama. Jinak je to jiné - samá rovina, pole, louky, lesy a krávy. Všude se něco pěstuje, lidi se o něco snaží. Jejich domy jsou menší, z poloviny i dřevěné, ale zato s loukou, pozemkem a krávama. Kupodivu žádné kolektory ani řepka.

Kaunas byl taky zajímavý, hodně lidí a všichni vypadali jako my :-) mají tam přes město takovou promenádu, docela dlouhou, tak jsme se pěkně prošli. Vedla až ke kostelu, tak jsme šli dovnitř. Opravdu moc pěkný kostel, po tom, co jsem chvilku zíral na Pannu Marii, napadlo mě si zkusit stoupnout za oltář. Ano, ne před, ale za. Je to zajímavý pocit stát na druhé straně, celkem mě to pobavilo. Teda na rozdíl od nějakého starého pána, který tam chodil s klíčema a když viděl, co dělám, šel k hlavním dveřím kostela, zavřel na nich závoru a začal se na nás významně dívat. Pochopil jsem. A tak zatímco všem venku ukazoval, že kostel je zavřený, protáhli jsme se kolem něj ven.

Hanka pozděj poznamenala, že zavřel proto, že mu někdo znesvětil kostel. Cože?

Jo, zapomněl jsem se zmínít o výletu na hranice s Ruskem. To bylo ještě před Kaunasem. Litevské pohraničí je moc pěkné, jedete, jedete, pole, krávy a najednou Bum! Plot! Krásný, žiletkový. A copak je to za plotem?

Takhle nějak mají vypadat správné hranice. Prostě TOHLE je Krakonošovo a sem Trautenberku nelez. Hraniční kámen, pár metrů trávy, žiletkový plot a za ním strážní bouda s okny a radarem. Působilo to na mě strašidelně, podobně jako budky v Auschwitzu.

Tak uvidíme zítra, jaké to bude v Lotyšsku. Jo a nemůžu sem dávat žádné fotky, protože mi nejdou stáhnout z foťáku. Tento výlet prostě tu techniku nemá rád.

5.7

14.10

Zatím jsme pořád v Litvě, ale už se pomalu blížíme ke hranicím s Lotyšskem. Byli jsme se podívat na profláklé turistické místo se zajímavým názvem - Hora křížů. Popravdě, moc jsem to místo nepochopil, azi se budu muset poučit z historie. Prostě je to nakupená hromada všelijakých křížů, podle mě zcela bez ladu a skladu. Ale pevně věřím, že toto místo má nějaký hlubší smysl, který mi bohužel uniká.

Teď jsme se zastavili v nějaké restauraci, dáme si něco k snědku, zatímco se budem z okna dívat na auto plné zásob jídla a pak pojedem dál. Chtěli bychom dojet někam k hlavnímu městu Riga.

Litva se mi líbíla. Nekonečná rovina, samé louky, pole a lesy. Všude se něco pěstuje, na loukách se povalují krávy a nad nimi létají čápi. Lidé staví menší domy než u nás a větší polovina z nich je ze dřeva. Pěkná země.

23.55

Do Lotyšska jsme přijeli asi nějak kolem 18 hodiny. Postavili jsme stany v kempu a jeli jsme se podívat do Rigy. Tam jsme několiktát zmokli, ale aspoň jsme si prohlídli kousek historické části. A pak honem zpátky do kempu, něco uvařit, sprcha... a najednou je půlnoc. Teda.... je tu nějaký divný čas, o hodinu víc a přitom by to tak být nemělo. Nechápu, ale už se tady v tom polorusku přestávám divit. Usínám únavou, více snad zítra....

Ujeto 382 km.

6.7.

14.10

Jsme v Estonsku. Vyjeli jsme nějak po 8, projeli hnusné poloruské město Riga a nějak kolem 13 hodiny vjeli do Estonska. Chvilku jsme si odpočinuli u moře, teď nakoupíme trochu chleba a vody a pojedeme směr Kunda. Pro ne zasvěceného - to opravdu není sprosté slovo, teda v tomto případě. Někde po cestě by měl být kemp, snad ho najdeme. Ozvu se potom.

19.30

Našli jsme kemp, který původně naplánovala Hanka. Zase veliký areál, kde nejsou lidi, jak už je tady v Pobaltí zvykem. Jenom nějaký holčičí letní tábor, pořád tu kolem nás běhají a mluví divnou řečí. Ale nám to nevadí, dostali jsme totiž super chatku pro 4 liliputy, s patrovýma postelema. Je tu moc.hezká příroda,, klid, komáři a studená voda ve sprše. Tak jsem se odvážil jenom já a teď tu mrznu, zatímco ostatní šli na procházku k jezeru. Ani přesně nevím, kde jsme, ale na GPS je to snad vidět.

Všichni jsme v pohodě, živí, zdraví a těšíme se zítra do Finska. Stroje jsou taky v pohodě a tak nám nic nebrání projet zítra Kundu a namířit si to do Tallinu na trajekt.

Jinak z Pobaltí mám smíšené pocity. Zatímco Litva byla moc pěkná, čistá, plná obdělaných polí, kraviček, čápů a milých lidí, Lotyšsko na mě působilo dost depresívně. Takové poloRusko, staré neobydlené dřevěné domy, všude nepořádek, žádné pole, kravičky a dokonce ani čápi. A ten kemp, kde jsme spali, ó hrůzo.... a Estonsko? Skoro návrat k tomu, co bylo v Litvě, ale jenom skoro. V celém Pobaltí jezdí auta jako u nás, ceny jsou jako u nás, lidi vypadají jako u nás, ale je to jiné. Jiná architektura, jiné domky, jiná krajina. Rus.

21.40

Už ležíme a jdeme spát. Jsme všichni natlačení v té malé chatičce, ale je to v pohodě. Zatím.

Venku je pořád světlo a pořád tam běhají nějaké děti. A taky se objevili komáři, jsou nějací vypasení. Po mnoha letech jsem musel použít repelent. Honza říkal, že je to trénink na Finsko. No tak to uvidíme už zítra.

Jo a je tady nevím proč o hodinu víc, takže teď je 22.40. Odteď budu psát v tomto čase. Jenom nevím kdy a jak, protože nám došly mobilní data - je to divné, ale zatím jsme nikde nepotkali wifi. Holt poloRusko. Dobrou noc.

Ujeto 365 km.

7.7

14.40

Sedíme na trajektu z Tallinu do Helsinek.

To zas byl dneska den. Vstávali jsme brzo, v 6 hodin místního času, takže v 5 našeho. Když jsme o půl 8 vyjeli, ještě nepršelo, ale asi za půl hodiny potom začalo a prší doteď.
Do Kundy jsme nakonec dojeli a našli jsme i český Kunda box, kam jsme přidali svoje jména do deníku. A zrovna včera se tam podepsali nějací jiní Češi. škoda, že pršelo, chtěl jsme napsat nějakou duchaplnou básničku, něco jako Óda na Kundu, ale padaly fakt velké kapky a tak jsem si musel nechat zajít chuť. Budu ji muset holt napsat jindy....
No a pak už to šlo rychle, 100km do Tallinu v prudkém dešti a rovnou do přístavu. Po hodině čekání konečně přijela obrovská lodička, otevřela kovový chřtán, vypustila obsah žaludku a nažrala se znova. Přitom spolkla i nás a tak jedeme vstříc ještě větším kapkám a větší zimě. Pohádka pokračuje, milé děti...

V Helsinkách bychom měli být kolem 17 hodiny, pak budeme hodinu sbírat zbytky motorky, kterou jsem si musel tentokrát přikurtovat sám (a moc své práci nevěřím), pak se budeme hodinu vyloďovat, půl hodiny oblíkat pláštěnky a začnem hledat kemp. Měl by být někde do 30km, v tomto počasí se mi moc nechce spát venku. Uvidíme.

22.50.

Jsme v nějakém kempu u jezera Bodom. Ty názvy tady fakt nedávám, zkusím se na to někdy podívat do mapy. Výjezd z trajektu byl v pohodě a jeli jsme jenom kousek, asi 25km. Cestou chvíli nepršelo, to bylo super. Pak zase jo a teď večer zase ne :-) Je tu hezky, ale hnusně. Příroda pěkná a to jsme teprve kousek od Helsinek, ale to počasí... Furt máme všechno mokré, teda my na motorce. Autaři jsou v suchu.

Něco malého jsme v dešti snědli a jdeme spát. Zítra bychom chtěli jet asi 300km do jakéhosi Jyvaskyla nebo co. A slíbil jsem, že už si zítra fakt dám tu ovesnou kaši, kterých mám asi 10. Jdu se na to vyspat. Dobrou.

Ujeto 278 km.

8.7.

8.10.

Tak jsme nějak vstali. Ty rána jsou nějaké čím dál tím těžší. Honza a Matěj se tu krmítka nějakýma vločkama, jdu to zkusit. Počasí je pořád stejně hnusné, zima, zataženo a střídavě prší. Dnes bychom chtěli dojet do nějaké Jyvaskylly.

23.50

Po tom, co jsme našli kemp někde u Jyvaskyly a nebyl to kemp, ale nějaké lanové centrum s hotelem, vydali jsme se hledat nějaký jiný. Konečně jsme uhnuli z hlavních silnic a začali se motat těma malýma, lesem, kolem jezer. Našli jsme další, který už 3 roky neexistoval, ale zase nám místní paní poradila cestu někam do lesů. A díky tomu jsme taky našli místo.
Tohle je snad místo snů. Ani bych tomu neříkal kemp, je to spíš prostě nádherné místo v lese pod stromy u jezera. Je tu všechno, co si jenom můžeme přát - klid, jezero, stromy, pár dřevěných chatiček a sauna. Ano, čtete dobře, pravá Finská sauna. Prostě taková malá dřevěná chatrč, vevnitř kamna na dřevo roztopené do ruda a dřevěné lavice. A co teprv ten pocit, když vyběhnete zpocení ven do ledového jezera! Luxus největší, všichni jsme to museli vyzkoušet a já tam chtěl zůstat až do rána.
Bohužel to nešlo, protože všechno dobré jednou končí a tak jsme dali něco na jídlo, Plzeň a jdeme spát. Zítra budem pokračovat a předpokládám, že po dnešním zážitku už pojedem jenom po cestách, které jsou v mapách bílé.

Ujeto 388 km.

9.7.

22.30

Sedíme v kempu pro karavany, protože nic jiného jsme nenašli. Možná jsme ani nemuseli, ale furt jsme jezdili po těch žlutých a bílých cestách, až jsme se unavili a chtěli někde složit hlavu. A teď vidím, že se i trochu ožrat. Tady v té zemi, kde se prý nesmí nic. A tak sedíme v kempu, pijem Plzeň která tady stojí 3 Eura, chodíme do auta si dát panáka (kterého Honza pije tajně nakloněný v kufru) a jsme tu mezi těmi všemi karavany spokojení.

24.00

Dneska to bylo zajímavé. Ráno jsme mrkli do mapy a řekli si, že se zkusím podívat jinam, než jsou obvyklé trasy. A tak jsme našli cesty, které jsou v mapě žluté a bílé. Chtěl jsem to Finsko, když už jsme tady, vidět i jinak než z hlavích cest. A je to zajímavé, pořád jsme jeli lesem, míjeli pole, louky a pořád byla krásná cesta a nikde nikdo. Osídlení je tady trochu jiné než u nás.

Je to zvláštní země tisíců jezer, které ale uvidíte jenom když sjedete z hlavní cesty, ještě kousek pojedete po asfaltu a pak kus šotolinou. Odměnou za to vám bude nádherná příroda, stromy, čistá a studená voda a všudypřítomní komáři. Ale stojí to za to.

Už nějakou dobu se snažím srovnat se světlem. Zrovna teď - je 0.15, takže 15 minut po půlnoci a je tu světlo skoro jako ve dne. Ale co je nejvíc divné - kolem chodí lidi a běhají malé děti. Peklo :-)

Zítra nás čeká přechod Severního polárního kruhu. To jsem zvědavý. Zatím dobrou.

Ujeto 436km

10.7.

9.00.

Snídáme a balíme. A stojíme frontu na záchod, protože jsou tu na celý kemp jenom 2. Fini buď nekadí nebo si to syslí v karavanech.

Dnes by nemělo pršet a snad bude i nad 15 stupňů, tak by nám ten Polární kruh mohl vyjít. Jdeme na to.

13.30

Stojime na hranicích se švédskem. Honza se tu chtěl jenom mrknout a pojedem dál na polární kruh. Je 18 stupňů a úplně jasno. V tomto počasí je i to Finsko pěkné.

22.45

Sedíme někde u vody asi 60km za polárním kruhem. Je 17 stupňů a jasno. A světlo. A hromada much a komárů. Vypadá to tu jako kemp, chtěli po nás 6 euro za osobu, ale určitě se to vyplatí, protože tu mají luxusní saunu a sprchy. Vlastně je tady v tom Finsku sauna pomalu na každém kroku, všude jsou dřevěné, topí se v nich pochopitelně dřevem a jsou čisté a upravené.

Překročení polárního kruhu proběhlo v dobré náladě, navštívili jsme Santa Claus village (který byl zavřený kvůli opravám), udělali si povinné foto a pokecali s borcem někde z Čech, který jel jen tak okolo na motorce. Koupili jsme si trička s tématikou Polárního kruhu a už se těším, jak s ním budu u nás v místní hospodě dělat machry.
Zítra nás čeká poslední nocleh někde u hranic s Norskem a pak, řekl bych, koupel v Severním ledovém oceánu na Nordkappu.

Finsko je zajímavá země, ale musím říct, že znovu už bych sem na motorce.asi nejel. Je pravda, že je to země tisíců jezer, ale taky tisíců komárů, zimy, proměnlivého počasí a hlavně nekonečných dálek a rovin. Není to nic, co by motorkáře úplně bavilo, jet tisíc kilometrů pořád rovně povolenou rychlostí 100km. A když k tomu připočítám Pobaltí a Polsko, jsou to zatím nějaké 3000km pořád po rovině, ze dvou třetin v pláštěnce, často v dešti a se zamlženým hledím.

Chtěl jsem vidět, jak tady lidé žijí a kde bydlí. To ale z hlavní cesty vidět nejde, protože obydlí jsou skryta za odbočkami z hlavní mezi stromy. Tak jsme v mapách našli nějaké místní cesty a jezdili po nich - a ano, tady jsme viděli ty domky ze dřeva, upravené zahrady, jezera, grilly a sauny. Ale co s tím? Je to důvod se sem vrátit na motorce?

Byli jsme se podívat i ve městech, ale města jsou stejná, jako všude jinde v Evropě. To už bylo zajímavější Pobaltí s tím svým Ruským koloritem.

A lidi? Musím říct, že lidi tu sice vypadají stejně jako u nás, ale nejsou stejní. Všichni nás zdraví, dávají nám přednost a snaží se nám pomoci, i když ani nemusí. Zrovna včera, když jsem bloudil po tom karavanovém krempu a hledal sprchu, zastavil kvůli mně chlap na kole, sesedl a přestože neuměl anglicky, pochopil, o co mi jde a skoro za ruku mě dovedl až do sprchy. Jak jinak, než v sauně.

No nic. Je půl jedné, nejvyšší čas jít spát. Zítra nás čeká Inari. Nebo jak.
Dobrou

Ujeto 347km

11.7.

9.30

Dneska jsme si trochu přispali, protože kvůli tomu věčnému světlu jsme šli spát až někdy v jednu. Ráno jsem se probudil vedrem, v tom spacáku se nedalo vydržet.škoda, že nefunguje teploměr, ale sedíme tu za polárním kruhem v tričku a kraťasech a opalujem se. No fakt.

Dnes pojedem do Inari, ještě uvidíme, jestli po hlavní nebo ne. Nečekám od dnešní cesty nic zvláštního, ale už včera došlo k velikému překvapení - objevila se jedna táhlá zatáčka. Tak doufám, že i dnes nám něco takového zpestří jízdu.

13.30

Jsme někde na půl i cesty do Inari. Jede se krásně, svítící sluníčko, kolem krásná příroda, lesy, louky a jezera. Občas zastavíme na kafe nebo u suvenýrů a kupujeme samolepky se sobíkama a losíkama. Pohodička. Jen tak dál.

20.30

Jsme zase v nějakém malinkém kempíku asi 30km za Inari. Kempíky jsme si oblíbili, je v nich teplá voda a sauna. A pochopitelně komáři, ti jsou ale všude.

Dnešní cesta bylav pohodě, svítilo sluníčko a cesta se začala dokonce lehce klikatit. A konečně jsme viděli Sobíky, pěkně klidně se popásali podél silnice a občas ji pomalu přešli. Evidentně jsou mnohem chytřejší než naše srnky, pěkně spořádaně počkají, až přejedou auta a pak v klidu přejdou silnici. Ve městě jsme dokonce viděli jednoho, který stál na přechodu a až měl volno, přešel silnici.

V Inari jsme byli navštívit muzeum Laponské historie. Bylo to docela zajímavé, vidět celou historii tohoto národa. Mně osobně nejvíc zaujala expozice, kde byly na velkých stěnách prezentovány jednotlivé měsíce roku a počasí, počet hodin světla a rostliny, které v tomto období rostou. Stejně tak tam byly zvířata, které se v tomto období v přírodě vyskytují. Moc pěkné.

Zítra tedy pojedem směr Nordkapp. Bohužel, předpověď počasí nám moc nepřeje - zima ani mraky nevadí, ale další 2 dny tam má pršet. A tak se budeme muset zřejmě rozloučit se spaním přímo na Norkappu i s koupáním v Severním ledovém oceánu. škoda, to mě bude mrzet, ale bohužel v životě nejde všechno podle našich představ a na takovém výletě je třeba se přizpůsobovat okolnostem.

Takže zkusíme ráno vyjet a uvidíme cestou, co se bude dít. Zatím se nám to líbí, snad to tak půjde dál. Myslím, že příštích pár dní nás čeká nejstudenější a nejmokřejší část výpravy. Ale asi taky ta nejvíc zajímavá.
Těším se do Norska. Jsem zvědavý, jestli tam přede mnou budou schovávat cigarety, jako tady ve Finsku.

Ujeto 313 km

12.7.

13.55

Jsme v Norsku, 1 90km od Nordkappu. Počasí je zatím super, nějakých 25 stupňů a jasno. U jakéhosi fjordu jsme si dali svačinku a jedeme dál, dokud počasí dovolí.

0.30

Dneska jsme konečně dorazili na Nordkapp až ke globusu. Bohužel byla mlha, zima a nakonec začalo ještě pršet, takže oceán jsme neviděli, ani se v něm nekoupali. Ale dali jsme to!

Cestou zpět se už dost rozpršelo, tak jsme chtěli najír kemp a chatku. Všude bylo plno, až nekonec se nám podařilo najít nějaký hotel. Nevím kde jsme, celou cestu z Nordkappu jsme jeli v dešti a mlze, ale bydlíme, spíme a ráno máme snídani. Venku je světlo, 8 stupňů a prší. Usínám, dneska toho bylo dost.

Ujeto 419 km.

13.7.

19.30

V Norsku je už zase náš čas, takže je teď opravdu 19.30. To nám včera hodně pomohlo, protože do hotelu jsme přijeli po desáté hodině.

Ale pěkně popořadě.

Včera jsme po deváté ráno vyjeli z kempu za Inari a vydali se do Norska. Bylo pěkné počasí, svítilo sluníčko a na místní poměry bylo i docela teplo - přes 20 stupňů. Vím to, protože se mi povedlo resuscitovat teploměr, který vyschnul a začal ukazovat teplotu (i když ne na dlouho). Hranice do Norska jsme přejelii tak, že jsem si toho ani nevšiml. Ještě že jsme se pak vraceli na finskou benzinku a mohli jsme si průjezd hranicema zopakovat, jinak bych určitě byl smutný. Prostě kde nic tu nic, jenom stará rozpadlá budova a vlajka Norska. Že se nestydí.

No a pak jsme jeli dál, ani si už nepamatuju kudy. Pořád bylo pěkně, jelo se dobře, občas jsme dali nějakou zastávku, pohodička. Dokonce i když jsme přijeli k prvnímu zálivu Severního ledového oceánu (asi někde za městem Lakselv), bylo krásně. Udělali jsme si piknik na sluníčku a pozorovali mladé sobíky, jak se kolem brodí v moři. Ideál. Ten měl ale brzo skončit.

Jeli jsme dál. Pořád svítilo sluníčko a kolem ubíhal oceán, "A hele, tunýlek," říkám Hance a jedeme do něj. Brrr, začala v něm být trochu zima. "Ale zase jak vyjedeme, tak nám bude teplo," pokouší se hlas ve sluchátkách o vtip. No... když jsme vyjeli, sice mi teplo nebylo, ale ještě se to dalo. Byly to nakonec jenom 4 kilometry.....

Jedeme dál. "á další tunýlek, " pokouším se tentokrát já odlehčit mrazivou situaci. "A má jenom 7 kilometrů." A tak jsme do něj vjeli. Paráda. Až uprostřed mi došlo, že je to Nordkapp tunel a že se z něj živí asi nedostanem. A tak jedem dolů, potmě, v zimě, v těch letních hadrech a v tričku. A pak zase nahoru. A světe div se, po nekonečně dlouhé době vidíme světlo na konci tunelu skrze rampouchy co nám visí v přilbě a vyjíždíme ven.

A začalo to. Zima, mlha, sychravo, hned na prvním odpočívadle si několik motorkářů oblíká všechno možné, co naši v kufrech. Přidáváme se k nim a navlékáme se jak tučnáci.
Pokračujeme na Nordkapp a je nám jasné, že ta přibývající mlha a zima už lepší nebude. A nebyla. Silnice se klikatila vzhůru, místy nebylo vidět ani na krok a pršelo.

Ale nakonec jsme dojeli. Brána u parkoviště na Nordkappu byla jako maják v mlze, jak rád jsem ji konečně viděl. To ovšem jen do té doby, než mi Hanka, která platila vstup, do sluchátek řekla cenu. 500 by neznělo tak špatně, kdyby to nebylo v Norských korunách.

Ale co, jsme tady, u toho bájného Glóbusu, v nejsevernějším místě Evropy. A tak chodíme kolem, obdivujem oceán v mlze, kupujeme nálepky a fotíme se u Glóbusu. Konečně.

Sice toho nebylo moc vidět - abych pravdu řekl, nebylo vidět skoro nic - ale bavilo nás to. Teda hlavně mně, protože přece jenom, dojet na vlastní motorce až sem, je takovým malým snem malého českého výletníka. A povedlo se!

No a pak už zbývalo jenom naposledy se ohlédnout za Glóbem, za Severním ledovým oceánem, za místem, které už asi nikdy znovu nenavštívím, říct Hance smutné "Nasedej!" a jet znovu do mlhy a mrholení. Pryč, daleko, opačným směrem.

Byl to ale moc pěkný zážitek.

No a pak jsme začali hledat místo spaní. Vzhledem k tomu, že začalo znovu pršet, pokoušeli jsme se v mlze najít kemp, protože stavět stan 'na Patáka' se nám v tom počasí nechtělo. (Máme známého, který běžně staví stany u odpočívadel u silnice a tak jsme tento styl na tomto výletě pojmenovali po něm. K tomu se váže další výraz, který vznikl včera večer, tzv. Patákovník. Vysvětlím,nebojte se....)
No takže jsme hledali kemp, ale žádný neměl volnou chatku. V nouzi nejvyšší, kdy už nebylo nic nikde volného v okruhu asi 100 kilometrů, bylo devět večer, pršelo a byla mlha, stáli jsme na benzince a přemýšleli, co budem dělat. Zbývala už jenom varianta Patákovník.

Je to jednoduché. Najdete odpočívadlo u cesty a postavíte si stan "na Patáka." A tomu místu se pak říká Patákovník.

Nakonec,v nouzi nejvyšší, nám blonďatá Norka poradila nějaký místní hotel. Po prvotním lehkém cenovém šoku jsme nakonec souhlasili, protože"Patákovník" byl přece jenom daleko a v tom dešti, mlze, zimě....

Hotel byl luxusní, usušili jsme věci, zamlžili tím sušením pokoj tak, že začala slézat malba a do růžova jsme se vyspinkali. Ráno jsme pobalili věci, nasnídali se v hotelu (ó luxuse, ty mi budeš chybět) a vyrazili zase na cestu. Teď už vlastně směrem domů.

Pár kilometrů jsme se vrátili tou stejnou cestou, co včera, protože jinudy cesta nevede. Minuli jsme "Patákovník", který jsme naštěstí nemuseli využít a jeli dál, směrem na město Alta. Moc pěkné město to je, krásné domečky, krajina, oceán, vítr, mlha, déšť.... no paráda.
Nakonec se nám podařilo najít kemp ve vesnici Alteidet, kde máme chatku, protože zase pořád prší. Ale je tu topení a kuchyňka, takže opět žíváme luxusu. Máme přece dovolenou.

Zítra pojedeme směr Tromso. A má zase celý den pršet. Miluju Norsko. Dobrou noc.

Ujeto 320km

14.7.

9.00

Před hodinou jsme vstali. Snídáme, balíme se. Dnes jedeme do Tromso. A hádejte, jaké je venku počasí. Zima, mraky, mlha a prší. Norsko je krásná země.....

Ujeto 355 km

15.7

9.15

Včera jsme dorazili do Tromso. Honza tu má nějakého kamaráda z dětství, který tu má se ženou chatu. Teda dřevěný palác. A tak ani nebyl čas psát, hostili nás jako na zámku. A taky jsme se dozvěděli hodně zajímavých věcí nejen o nich, ale taky o životě v Norsku. Velice příjemné setkání to bylo.

Dnes jedeme směr Narvik. Ještě se chceme v Tromso stavit v nějakém arktickém muzeu, podívat se, jak zmrznu Amundsen a co nás čeká. Předpověď totiž říká, že nám další 3 dny na Lofotech proprší.

Tak jedem. Sakra, ten den odpočinku, co jsem chtěl a nevyšel, už mi dost chybí. No nic, jdu se vydrápat v dešti na motorku.....

20.57

Jsme před Lofoty u Salangsdalen. Dneska jsme toho moc neujeli, na chatě jsme si trochu přispali a pak se šli ještě v Tromso podívat do nějakého Polárního muzea na všechny ty různé arktické Amundseny, Nanseny a tak podobně.

Abych nezapomněl - včerejší chata. Byl to veliký luxus a chtěl bych moc poděkovat Michalovi, Jance a Danielovi, že nás velice příjemně přívítali v jejich chatě (no, spíš to byl hotel jako v pohádce), připravili nám moc dobrou večeři, zatopili a nechali nás vyprat prádlo a přespat. Velice poučné pro mě bylo večerní posezení, kdy jsem se od těchto hodných lidí dozvěděl alespoň nějaké útržky z místního života.

Třeba to, jaký je tady v Norsku průměrný plat, kolik co stojí, jaké jsou podmínky pro získání pasu nebo to, že když půjdete se svým dítětem do hospody a dáte si pivo, dítě vám seberou a vás zavřou do kriminálu. Nebo to, že se tady dítěti nesmí dát ani facka, jinak následuje to stejné.

Názor ať si udělá každý sám.

Večer jsme zase zajeli do kempu a zaplatili si chatku, protože jednak jsou ceny za 2 stany skoro stejné jako za chatku pro 4 a druhak sice neprší, ale fouká a je zima. Přece se nebudeme trápit.

Zítra chceme projet tak polovinu Lofot, zkusit sjet z hlavních cest, někde se podívat a když vyjde počasí (což podle předpovědi opět nevyjde, vivat Norsko), tak se svézt i nějakou lodičkou. To už abychom šli pomalu spát...

Ujeto 269 km

16.7.

9.00.

Vyjeli jsme o půl 8. Dneska nám zatím Norsko ukazuje svoji vlídnější tvář, sviti sluníčko a neprší. Je tu krásně, hory, vodopády a nádherná příroda. Chtěli jsme se podívat do nějakého přírodního parku, něco jako naše ZOO, ale jsou tam až od 10 a je to na celý den. Předpověď hlasi dál na naší cestě samé deště, dokonce v Tromso, 200km za námi, hlasi 30mm srážek. No nic, jedeme dál.

18.50

Jsme někde uprostřed Lofot, v těch názvech se tu nikdo normální neorientuje, ale je to někde u Vestpollen. Dneska až do 16 hodin nepršelo, tak jsme si pomalu kroužili po Lofotách a kochali se krajinou. I z hlavní cesty jsou vidět nádherné hory, zeleň, příroda a fjordy. A viděli jsme losa! Konečně. Byly to sice jenom mláďata, ale i tak vypadaly jako vzrostlý kůň.

Aby toho nebylo málo, rozhodli jsme jsme se, že odbočíme z hlavní trasy na vedlejší směrem na Sortland a uděláme si trochu zajížďku, abychom se podívali i do menších vesniček. A taky jsem se chtěl projet na lodi, což se mi nakonec splnilo, i když už začalo pomalu pršet a jela jenom půl hodiny. Jeli jsme z Malbu do Fiskebolu a moc se mi to líbilo, sice už zase začala trochu mlha, ale to nám, polovičním Norům, zvyklým větru a dešti, přece nemůže vadit.

Dobré bylo, jak mi na lodi hodili na zem kurtnu a šli pryč. Já se to s tím nářadím prostě nikdy nenaučím, kdybych s sebou neměl kamioňáka, asi bych se na ní oběsil.

Protože prší a není zrovna vedro, vzali jsme zase chatku. Já to jenom přivítal, každý den na motorce mě už malinko zmáhá, ale jinak jsem v pohodě, stejně jako zbytek výpravy. Honza se jel podívat do města, Matěj někam zmizel s udicí k oceánu, Hanka luští sudoku a já piju Plzeň, pokuřuju a lelkuju po okolí. Prostě pohoda, máme přece dovolenou.

Zítra chceme dojet do Moskenes a jestli nás vezme trajekt ve 14 hodin, zkusíme dorazit do Bodo. Není kam spěchat, protože poslední trajekt, který bychom chtěli, jede z Nynashamu do Gdaňska jenom ve středu a v pátek. Do středy to nestihnem a do pátku je zase hromada času.

Musím říct, že dneska to byla velice pěkná projížďka. Když neprší a třeba dokonce svítí sluníčko, jsou Norsko a Lofoty velice krásné. Nádherné vesničky pod horama, zátoky, jezírka, fjordy a všude dřevěné domečky a lidi žijící svým běžným životem. Všude čisto a klid, nikdo nikam zbytečně nespěchá, dokonce ani na silnici. I když je povolená rychlost 90 a my jedeme stěží 80, nikdo se s námi nehoní.

Od zítřka má podle předpovědi Yr.no, která se mimochodem trefuje úplně přesně, další 2 dny na naší trase pršet. Ale člověk si zvykne - hlavně je vidět, jak se zdokonalujeme v oblékání pláštěnek a návleků na boty. Prvních pár dnů v Polsku a Pobaltí to byla záležitost aspoň na 10 minut, teď to dám za 5 a ještě u toho kouřím :-)

Jo a nenapsal jsem zatím nic o lumících. To má velice jednoduchý důvod - žádní tu nejsou, teda spíš nejsou vidět. Bavili jsme se o tom na chatě v Tromso, jsou tady, ale není jich tolik. Nicméně, ani norové nejsou jejich přítomností nijak nadšeni, jenom se to prý bojí říkat nahlas. My jsme jich viděli velice málo, spíš nějaké ojedinělé potloukající se kusy. Mnohem víc jsme viděli sobíků.

No nic, dáme si nějaké fazole z konzervy, sprchu a večerní pohodičku. Tak zase zítra.

Ujeto 310 km.

17.7.

10.35

Ráno jsme se probudili do krásného norského deštivého rána. Vyjeli jsme nějak po 9 a asi po 40 kilometrech narazili na Vikingské muzeum. Kluci se šli podívat dovnitř, my s Hankou tentokrát ne. Nemusím být všude, období Vikingské mi nic neříká, i když to zajímavě kontrastuje s tím, co jsme se tady dozvěděli. V zemi, kde vás soused nabonzuje za to, že jste se křivě podívali na dítě, kde vás kolem jedoucí řidič práskne, že jedete rychle,v zemi, kde se bojí lidi říct otevřeně svůj názor na migraci, je Vikingské muzeum něco jako výsměch historii.

Meet the Vikings!

17.00

Tak dneska nám Norsko konečně ulázalo svoji pravou tvář. Celý den chčije jako prase, žádné mrholení, jak se nám tady snažili namluvit. Přijeli jsme na trajekt do Moskenes, o hodinu dřív a už byl plný. Další jede o půl osmé, to už bysme v Bodo nic na spaní nenašli. A venku, v tomto počasí to asi nebude ten nejlepší nápad.

A tak jsme se vydali hledat kemp. Ano, v Moskenes, přímo u trajektu jeden je, ale my, rozežraní chatkama, jsme si mysleli, že jinde nějakou najdem, když tady volná nebyla. Nenašli. Najezdili jsme asi 50km, navzdory pláštěnkám i návlekům mám úplně všechno promočenéa.nakonec jsme se stejně vrátili k trajektu a postavili stan.

Teď se tu tísníme v malé kuchyňce, jíme teplou polévku a pozorujeme Němce, kluka s holkou, kteří se tu asi rozhodli bydlet. Ti Němci jsou ale rozežraný a neurvalý národ, roztahujou se tu, jako by jim patřil celý kemp. Co mi to jenom připomíná?

No stany stojí, do motorky furt prší ty obrovské vodní kapky, všechno je mokré a fučí studený severní vítr, takže obdivujeme krásy této nádherné země, povídáme si o tom, co jsme dneska krásného viděli a soutěžíme, kdo viděl hnusnější mrak. Je tu krásně.

Snad se zítra zadaří a už odsud vypadnem. Nelíbí se mi tu, pořád nějaké Weather warningy, 50mm srážek a tak podobně. A pořád přesně tam, kam jedem. Fuj.

Zkusím napsat zítra z trajektu. Dobrou noc.

Ujeto 214 km.

18.7.

06.50

Vstali jsme ve 4 ráno za deště v kempu v Moskenes. Pršelo celou noc, do motorky mi napršelo asi tisíc litrů vody. Mám na ni sice plachtu, ta v tom severním vichru ale neudržela.
Pobalili jsme mokré věci a naštěstí nás v 6 ráno vzal trajekt z Lofot do Bodo. Takže opouštíme mokré a nepřívětivé Lofoty, ze kterých jsme viděli sotva polovinu. Druhou jsem viděl přes zcela zamlžené plexi v hustém dešti. Ale bylo tu krásně :-)

V Bodo musí Honza najít servis, protože měl včera defekt a musí to nechat opravit. No a pak uvidíme, jak to bude s počasím, protože bychom měli jet dál do švédska - dostáváme se do lehkého časového skluzu a v pátek už máme zaplacený trajekt z Nynashamu do Gdaňska. Ten bych chtěl stihnout, ať nám nepropadnou peníze. Jenže jet dneska zase celý den v dešti v těch mokrých věcech se mi moc nechce.
Nejlepší na tom je, že od zítřka už na Lofotech hlásí slunečno a bez deště....

Tak uvidíme na místě. Zatím si jdu užívat střechy nad hlavou.

19.00

Jsme ve švédsku.

Asi před hodinou jsme našli chatku. Nevím sice, jestli je to kemp, protože nechtěli doklady ani nedali účtenku a kolem chodí polonazí podivní lidé, mluvící ještě podivnější řečí nápadně připomínající ruštinu, ale máme chatku. Jsme prostě chatková výprava.

Dneska jsme ji ale vážně potřebovali, máme všechny věci mokré, včetně stanů, triček, rukavic, bund a bot. Včera to byl opravdu masakr, pořád pršelo a sám doteď nevěřím tomu, že jsme v té fujavici a dešti opravdu vstali ve 4 ráno, pobalili věci, Gééso plné vody nastartovalo, stihli trajekt, dojeli do Bodo, Honza nechal spravit propíchlou gumu a ještě jsme ujeli 300 km až sem, do švédska. Neuvěřitelné.

švédské hory jsou krásné. Nikde ani živáčka, kopce, zatáčky (teda mírné), lesy, louky, jezera a hlavně konečně vidíme sluníčko. Zkusím ostatní zítra přesvědčit, abychom ještě nezajížděli k pobřeží, jak jsme měli v plánu, ale zůstali ještě chvíli v horách. Nebude to lehké.

20.50

Mno, dojím lovečák z Terna, dopiju pivo z Norska za stovku.půjdu si lehnout. Nebo že bych si dal ještě jedno a díval se, jak Honza věší prádlo? Tak jo...

Ujeto 301 km.

19.7.

9.30

Sbaleno, posnídáno, jedem dál. Všechno mě sice bolí, ale je krásně a pojedeme horama, takse máme na co těšit. Svítí sluníčko, hurá!

20.30

Nějak kolem 18 jsme naše dnešní projížky po švédských horách zakončili v malém kempíku. Za nějakých 150 Kč na osobu tu máme sprchy, grill i se dřevem a klídek. A tak grilujeme (nebo spíš opékáme), pijem pivo, někteří chytají ryby a užíváme si klidu, tepla a sluníčka.

švédské hory mně připomněly Finsko. Nekonečné neobydlené dálavy, lesy, pole, louky a dřevěné domky. Byli jsme navštívit i nějakou Husky farmu, mysleli, že to bude nějaká atrakce pro turisty, ale objevili jsme farmu s chatkama, spoustou psů (kupodivu samý Husky) a bodrým farmářem, který nám vysvětlil, že funguje jako zájezdní místo, kde se ubytujete a třeba týden žijete zdravý farmářský život, s majitelem chytáte ryby, staráte se o psy, děláte dřevo a tak. Prý mu tam jezdí hlavě Němci.

Na večer k ohni jsme si chtěli koupit pivo. Jaké však bylo mé zděšení, když jsem zjistil, že v obchodě pivo nemají! Teda mají tu něco, co za pivo asi považují, ale je to jenom jakási podivná náhražka, má totiž jenom 3,5% obsahu alkoholu. Všechny druhy! No fuj. A v kempu, kde jsme typická švédka z Vietnamu nepoc. hopila můj vtip, že je to slabé pivo pro děti, začala se velice divně dívat a s dotazem, jestli opravdu to pivo dávám dětem sahala po telefonu. Ale je tu krásně :-)

Zítra pojedeme už asi pryč z hor, pomalu směrem k pobřeží, jak bylo původně v plánu. škoda, ale hory už jsme viděli, zkusíme něco jiného. Nového.

Ujeto 350 km.

20.7.

9.00

Opět se nám podařilo vstát do krásného slunečného rána. Honza nám uvařil dobrou polívku z Pytlík se včerejšíma klobáskama, co nám zbyly ze včerejška, po balíme věci a pojedem dál. Ne že by se mi chtělo....

22.20

Jsme v kempu asi 260 km před Stockholmem. Nechce se mi psát, Honza usmazil vajíčka a jsem prezrany a je mi dobře. Ozvu se zitra.

21.7.

17.32

Jsme v Uppsale. Je to město na naší trase do Stockholmu, tak jsme na chvíli zastavili. Zatím jsme neviděli.ic mimořádného, až na to, že i tady někdo pustil mezi lidi lumíky. Stejně jako včera to působí divně.

20.30

Jsme kousek před Stckhomem, hledáme, kde složit hlavu.

Dnes jsme vyjeli trochu později, až po obědě, potřebovali jsme si trochu odpočinout. Pravý důvod je ale ten, že jsme se včera trochu ožrali. Přišlo to náhle.a nečekaně, netušil jsem, žei z těch piv pro děti se dá zničit.

23.40

Sedíme v kempu pár kiláků před Stockholmem a povídáme si s Češkou, které ten kemp patří. Je to super slyšet zase po třech týdnech češtinu.
Jeli jsme celé odpoledne a ještě jsme stihli návštěvu Uppsaly. Aspoň jsme trochu nachytali atmosféru tohoto studentského města.

Jdeme spát, zítra nás čeká návštěva Stockholmu a trajekt do Polska. Tak snad to vyjde.

Lumíci jsou všude V každém městě,kam se vrtnem,chodí si po ulicích ověšení zlatem a iPhonama. Hrůza. Uvidím zítra.

22.7.

18.01

Jsme na trajektu a právě vyjíždíme. Už mám tři polské piva a je mi fajn. Ozv se zítra z Gdaňsku.

22.7.

20.10

Jsme někde v Polsku, kousek za Lodží. Dnes to bylo trochu hektické a tak jsem rád, že jsme našli kousek místa se sprchou. Nějaký polský důchdce má ze zahrady kemp, který není na mapě, ani v navigaci. Ale je to moc pěkné místo a po včerejší noci a dnešní jízdě jsme se potřebovali umýt.

Z trajektu jsme vysedli nějak po 12 hodině a ještě stihli ujet několik set kilometrů. Na to, jak jsem se tam včera ožral z polských piv a potom spal na zemi mezi sedačkama, jsem toho zvládl dost. No ale když s tím Srbem se tak dobře pilo..... a navíc s ním byla jeho manželka švédka a tak jsem se mohl aspoň na spoustu věcí zeptat. Závěr byl stejný, jako od paní z kempu předevčírem: švédsko je drahé pro samotné švédy, kteří se neumí bavit, žijí podle pravidel a příkazů a jsou hloupí a sluníčkoví.

Včera odpoledne, než jsme vyjeli, byli jsme se ještě podívat ve Stocholmu. Honza s Matějem šli do muzea Vasa, podívat se na nějakou plachetnici nebo co a my s Hankou jsme šli jen tak do města, okusit atmoféru. No.... já těm velkým městům nějak nemůžu prostě přijít na chuť. Všude plno lidí, samý obchod, plno aut a Lumíci. Myslím, že mnozí u nás si vůbec neuvědomují, co nás čeká, jestli se ty zvířátka rozhodnou žít u nás.

Není to příjemný pocit, když se tak potloukají všude kolem vás, ověšení řetězy, se zlatýma hodinkama a iPhonama, pokřikují na sebe a svých 6 dětí, cpou vám kočárky pod nohy, dělají bordel a mají ten divný výraz a pohled, který nevěstí nic dobrého. Znovu se musím ptát - co je to za vládu, že tohle pustí mezi svoje lidi? A ještě to z peněz svých lidí živí?

No, výlet nám pomalu končí, všecno, co jsme viděli a zažili zkusíme napsat do článku. Zítra nám už zbývá jenom nějakých 400km a jsme doma.

Byl to pěkný, klidný, i když občas trochu namáhavý a dobrodružný výlet. Ale hlavně velice poučný, pokud teda můžu říct za sebe. Jsem rád, že jsem mohl vidět, jak se žije zase v jiných státech, než kde jsem doposud byl.

A zase musím říct, že se u nás máme dobře.

Ujeto 374 km.

23.7.

17.30

Jsme doma. Konečně i bohužel. Byl to moc pěkný výlet, chtěl bych poděkovat všem, kteří nás sledovali a fandili nám. Co jsem nestihl nebo se mi nechtělo napsat sem, zazní určitě v článku, který společně s Hankou doufám brzy napíšeme.

Díky!

 

{jcomments on}