Stejně jako loni, i letos jsem se setkal s tím, že někteří z vás by chtěli vědět, jak to vypadá po cestě, kde zrovna jsme a kam jsme se nedostali. Letos o to víc, že média jsou plná Bubáků, uprchlíků, imigrantů a Bůhvíčeho a nikdo neví, kde je pravda a jak to na některých místech opravdu vypadá. Rozhodl jsem se tedy, že se pokusím osobně psát přímo z cesty a když to půjde, vložit i nějakou tu fotku. Takže budu psát přímo do tohoto článku, pokud to bude jenom trochu možné.

Je to tak. Už za chvíli jedeme do světa a tak jsem se rozhodl odpovědět na dotazy kudy, kam, jak proč a jak jsme to celé "naplánovali". Rovnou dopředu píšu, že já jsem toho moc nenaplánoval, mě to nebaví, já to neumím a asi se to už nenaučím. Nicméně aspoň nějaké záchytné body jsem musel akceptovat a vzhledem k počasí za to snad budu i rád. Mimochodem, přidala se jedna zajímavá věc, kterou jsem si před půl rokem neuvědomil. Bubáci.

Tak jsem se zase po dlouhé době dostal na jízdu po kotárech s itinerářem. Už jsem to tu párkrát psal - web www.cenduro.cz pořádá 2x ročně sraz spřátelených cestovatelů, který není srazem v pravém slova smyslu, ale spíš setkáním, kde hlavní roli hraje celodenní vyjížďka podle předem připraveného itineráře. Letos jsme vyrazili se dvěma kamarády aspoň na ty kotáry - ubytování bylo naplněno nějak moc rychle.

Ano. Nedávno jsem rozšířil řady těch zlých motorkářů. před kterými je potřeba chránit slušné občany. Dlužno dodat, že vlastní vinou a hloupostí a proto jsem se také "rozsudku" nebránil a vše přiznal v plném rozsahu přímo na místě. Jen ty vyděšené maminky a zničené dětské životy v kočárcích jsem zamlčel.

Tak jsem si letos říkal slovy Dona Corleoneho, že si udělám nabídku, kterou nebudu moci odmítnout. Že se podívám na Sicílii, prohlídnu si místní život, dám si někde Piccolo kafé s mafiánem a v neposlední řadě mrknu na ty naše přebarvené blondýnky, co se na Sicílii vdaly s vidinou lásky, klidu a bohatství. A jsem rád, že na cestu nepojedu sám, Hanka se prý přidá taky.