šly panenky silnicí, silnicí, silnicí, potkali je myslivci, myslivci.... A nebyly to panenky, byla to jen jedna. A snad ani ne panenka, prostě jenom paní. Paní, co si koupila kolo s kotoučovýma brzdama, jela se jen tak projet a v nestřežené chvíli příliš prudce zabrzdila přední brzdou.

Koupil jsem si rybu. Tedy, abych byl úplně přesný, RoboRybu. Je to elektronické, na baterku, má to dálkové ovládání a výstupy si to samo ukládá na paměťovou kartu. Mohla by to být ideální manželka, ale není.

Tak jsem si říkal, kam se letos podívám... Rozhlížím se, dívám se do mapy, čtu různé články na webu, poslouchám lidi, jak mluví a tak nějak z mladické nerozvážnosti padla volba na vyjížďku na Bajkonur. Teda co to vykládám, na Bajkal. Nebo ne, vlatně, jak se to tam jmenuje - na Balkán!

Není. Ale to je jenom dobře, protože se aspoň člověk může trochu projet na motorce. A při tom se i motor zahřeje, ne jak když děláme jeden z obvyklých výletů po okolí, třeba do Luhačovic. Nebo, když už je to opravdu hardcore, tak až na Kohútku.

A otáčíme směrem k domovu. Není to zase až tak úplně za rohem, čekají nás tři dny v sedle a taky docela velké horko. No ale domů musíme, přece se nemůžeme zbytek života jenom bezstarostně poflakovat u moře na motorkách, to dá rozum....