No tak teda konečně přišel čas vyrazit na výlet, na který jsme se všichni těšili (teda já jsem měl občas trochu mrazení v zádech, přece jenom je před námi kus cesty) a tak jsme se mohli sejít u Magdy. Její dům jsme si totiž zvolili za bod, kde se sejde první část partičky nás, bláznivých snílků a nezodpovědných dobrodruhů, kteří se zase po dlouhé době rozhodli vydat do neznámých končin.

Nechme dál mluvit Magdu:

Pátek 4.7.2014

Odjezd 13:45

Vyjíždíme ze Zlína ve složení Jiří (TDM), David (Jamaha Diversion 600) a Robert a já (BMW1150GS). Směr Košice - v sobotu ráno se tam někde máme potkat s Milanem a jeho skupinou.
Průjezd Slovenskem nepřinesl žádné novinky, snad jen že Davidovi v Horní Lidči (ještě v ČR) na benzince spadla přilba, tak jsme hledali chybějící kus plastu.

Vzhledem k pátku je cesta dost zasekaná, klasika, Žilina, Ružomberok, Lipt. Mikuláš, Poprad. Pak sjezd na Spišskou Novou Ves, sem tam cigánské ghetto. Košice.

V Košicích a okolí jsem si na netu našla pár kempů, ale po pár hodinách objíždění a hledání zjišťujeme, že žádný není v provozu. Bezva, už se stmívá, několikrát nás staví policajti. Nakonec najdeme dle navigace Hotel Múza, dvoulůžkový pokoj za 52 euro se snídaní. Jak se během cesty ukázalo, bylo to nejdražší ubytování z celé cesty a taky nám nejdýl trvalo ho najít. Bratia, bratia…

Večer se připojuje ještě Petr, další Jiřího kamarád. Připojil a odpojil se od nás během cesty ještě několikrát, takže jsem to postupně přestala sledovat…

Najeto 430 km

Sobota 5.7.2014

Shell Kechnec za Košicemi - místo srazu s Milanem a spol.
K mému velkému překvapení jsou tu všichni a navíc s posilami!

Milan, Karel. Honza s Mílou. Honzův brácha Tomáš se svou ženou Monikou. K tomu Jiří, David, Robert, já a Petr. To už je docela velká skupina - jestli dobře počítám, tak 8 motorek a 11 lidí.
No a k naší velké radosti se přímo naproti Shellky nalézá pěkný motorest - kdo to mohl tušit…mohli jsme v něm v klidu sedět včera u pivka už od 7 hod..

Odjez směr Hungary v 10:30.

Průjezd Maďarskem, tj. asi 230 km, byl docela nuda - no jo, placka.

Hranice Hungary x Rumunsko.
Projíždíme v pohodě až na Tomáše s Monikou. Ti se tu zasekli na víc než hodinu, my ostatní měníme peníze a čekáme, pokud možno ve stínu.
Nakonec je pustili a my se dovídáme, o co šlo. Monika je Rakušanka nyní žijící s Tomášem na Novém Zélandu. Do Evropy vstoupila s novozélandským pasem, ale teď má s sebou pouze rakouský pas, navíc na své jméno za svobodna. Takže celníci si mysleli, že je v EU nelegálně už dlouho a nejspíš pašuje kontraband nebo nevím co se to pašuje. A že ji tedy do Hungary pustí, ale ať nepočítá s tím, že by přes ně jela zpět, že bude muset přes Rakousko (jak se pak ukázalo, jela zpět přes Maďarsko a nikomu to nevadilo).

Je 16:30, vyjíždíme od hranic směr Oradea - Cluj. Vede Milan, užíváme si to, protože to nebude nadlouho. Nacházíme Hotel Stejeris u cesty, dvoulůžák za 25 euro. Večeříme, pivko, poklábosíme, však jsme se dva roky neviděli.

Milanova skupina chce zamířit za bulharskou hranicí k Černému moři, my bychom měli jet asi spíš na JZ, pokud chceme stihnout dlouhý plánovaný okruh. Počítáme, zda by se dal nějak stihnout i Burgas, případně zda se s Milanovou skupinkou ještě někde v Bulharsku potkáme, ale vychází to tak, že budou sledovat zhruba naši trasu den až dva za námi. Co se dá dělat. Ale ještě máme jeden společný den a průjezd Rumunskem.

Najeto 460 km

Neděle 6.7.2014

Odjezd asi 8:30 místního času, čeká nás dlouhý úsek, tedy na hranici s Bulharskem asi 450 km (město Ruse), pak se rozdělíme a dál kus cesty Bulharskem.
Rumunsko je pro nás dnes jen tranzitním státem, ale je to pěkná země - stejně jako před dvěma lety, kdy jsme tu byli - kopečky a hory a kostelíky - moc se mi to tu líbí a jistě by to stálo za delší pobyt, i na kole nebo pod stanem.

Stav na tachometru je na 60 000 km :o)

Na oběd stavíme v restauraci u cesty, dávám si rybu, na téhle cestě poprvé a naposledy, ale moc dobrá.
Trasa zhruba přes Sebeš, Sibiu, Pitešti a směr Bukurešť, které bychom se měli vyhnout. Nějak se to před Bukureští nepovedlo a tak se v pěkném vedru kocháme krásami bulharské metropole. Kromě vedra a hluku a aut si toho moc nepamatuju.

Na hranice příjezd asi v 18 hod. Na rumunské půdě se loučíme s ostatními, kteří před sebou mají dlouhou cestu na černomořské pobřeží (aby se pak další den mohli válet u moře) a jedeme směr Veliko Tarnovo. V Bjale asi 60km před V.Tarnovo nacházíme motel u cesty, dvoulůžák 32 euro.

Najeto 560 km

Pondělí 7.7.2014

Odjezd z Motelu Formule 1
Plán: směr Veliko Tarnovo - Stara Planina - Rodopy.

Potkali jsme tu starší manžele, jedou na 1150GS, původem Poláci, nyní švédi, dělají okruh ze švédska přes Polsko, SK, ....v Bulharsku k moři, pak do Řecka a velkým obloukem přes ČR (Macocha) zpět domů. Denně dávají tak 250-300 km a mají na to víc než měsíc. Tak tomu říkám užívat si důchod. Byli úplně v pohodě, smáli se, nikam nespěchali, mávali nám, zkrátka jako by našim důchodcům z oka vypadli :o))

Sestava tedy pouze Jiří, Robert a já.
Večer se k nám přidal Petr, ale záhy nás zase opouští, jede si prohlédnout město Veliko Tarnovo.

My Veliko Tarnovem pouze projíždíme a míříme na Gabrovo (E85), dále směr Sevlievo, ale před Sevlievem uhneme na Trojan. Vjíždíme do hor.
Zde k Buharsku asi tolik - kromě hor je to divně fádní země, alespoň tedy severní část, kterou projíždíme. Spousta prázdných a zchátralých domů, políčka a zahrádky neobdělané, krajina nudná až děsivá, jedete spoustu kilometrů a žádná vesnice, žádná benzinka, žádné pole, jen nějaké podivné úhory....brrr.

Ale hory v Buharsku - to je jiná káva.
V sedle asi 10 km před Trojanem (Troyan) vidíme u cesty paní v klobouku, jak sedí v křesílku, čte si a vedle ní na stolečku nějaké skleničky a plody. Zastavujeme, kupujeme a hnedle taky jíme maliny a já si s paní povídám. Je ze Sofie, s manželem mají na důchod nedaleko chatu, kde tráví léto. Paní mluvila anglicky líp než já (což ale umí kde kdo :o)) a vůbec působila pohodovým a inteligentním dojmem. Tak snad to Buharsko nebude tak špatné.

Pokračujeme do Trojanu, dáváme si tu oběd na zahrádce místního hotýlku. Kluci do sebe tlačí zase ty svoje „masiska“, chjooo :o))
Robert měl v posledních dnech poránu křeče v nohou, tak tam ty dva nechám sedět a vyrážím s foťákem najít lékárnu. Městečko je moc příjemné, konečně mám chvilku možnost nasát atmosféru, dívám se, jak lidé nakupují na trhu ovoce, nakukuju do obchůdků a holičství, je to příjemné. Míjím cosi jako železářství, tak vpadnu dovnitř a s milou paní řeším chybějící šroubek na motorkářské botě (ten, který drží přezku). Spolu najdeme vhodnou velikost, dostávám ho grátis a k tomu i půjčit šroubovák. Dělám foto a jdu koupit nějaký ten hořčík.

Pokračujeme přes Národní park Central Balkan - je to tu nádherné. Stále stoupáme. Někde strašně v dálce je na nejvyšším kopci vidět podivný „vítězný oblouk“, říkám si, co to tam zase ti pomatení Buhaři postavili za elektrárnu. Stále stoupáme a klikatíme se a vždy, jak se cesta otočí, je oblouk vidět blíž a blíž.

Nakonec vystoupáme do nádherného sedla, pasou se tu jen kozy a koně. Odbočujeme vlevo z cesty na kamenito-asfaltovou a vystoupáme až k onomu oblouku. Je to nějaký památník - božínku, toho betonu a takhle vysoko a daleko - je to obroooooovskéééé. Ale rozhodně to je nepřehlédnutelné - pokud tohle bylo cílem. No a Jiřík může prozkoumat, zda soudruzi z BG neudělali chybu a dodrželi při betonování správné postupy (prý rozhodně nedodrželi).

Ovšem nádherné jsou tu výhledy a květena. Kochám se obojím co to jen jde. Dáváme docela dlouhou pauzu, je to opravdu pěkné místo, navíc není vedro, nikde nikdo. Pak přijíždí skupina asi 15ti Slováků na motorkách, tak je po klidu a balíme to.

Sjezd je stejně úchvatný jako stoupání. Odbočka na Pirdop, průjezd přes menší sedlo. Výhledy berou dech, krajina je podobná jako v Černé Hoře na Durmitoru. Pokračujeme směr Zlatica a zde na Panagjuriště a Pazardžik. navíc není vedro, nikde nikdo. Pak přijíždí skupina asi 15ti Slováků na motorkách, tak je po klidu a balíme to.

V Pirdopu jsme narazili na častý problém - naviguju podle mapy a ta mi říká někam, ale Robertovi navigace ukazuje zase někam jinam. Už se s ním nehádám a nechám ho jet dle pokynů mašinky. Tak jsme v Pirdopu objevili parádní zkratku, pěkná polňačka, offroad fakt dobrý, až na to že, místní cestu asi po 3 km zavezli a vytvořili zde véélkou skládku. Otáčíme se v dosti značném vedru na rozbité cestě u smeťáku a jedem celí propocení zpět do Pirdopu na tu odbočku, po které volala mapa. Na obranu navigace musím říct, že ten offík byl asi někdy dřív průjezdný, narazili jsme pak na jeho druhý konec, který ústil opět na asfalt. Prostě jen ta skládka tam trochu překážela :o))

Cesta z Panagjuriště na Pazardžik celkem nuda. V Pazardžiku nacházíme Hotel Akropolis (2 postele + přistýlka za 70 leva). Pokoj je v pohodě a je tu velký balkon s výhledem na místní sídliště, hejna koček a hlavně na motorky. Večeříme v restauraci, pijeme Zagorku a večer sedíme na balkoně a pozorujeme kočky a jejich noční rejdy.

 Najeto 375 km

úterý 8.7.2014

Plán: Peštera - Batak - Dospat.
Asi 9 km před Dospatem odbočujeme a podél jezera jedeme směr Velingrad.

V bulharských horách jsou kromě všudypřítomné mateřídoušky k vidění vyzděné studánky. Vody je tu všude dost. U Dospatského jezera u jedné takové studánky, tentokrát betonové, zastavujeme a vaříme oběd.

Pokračujeme přes Bataška planina, míjíme několik pěkných jezer, průměrná nadmořská výška je 1200 - 1500 m n.m.
Potkáváme první muslimy a jejich „rakety“.

Taky míjíme zajímavé místo - cikánský tábor u říčky. Krásné zákoutí, travnaté paloučky s vinoucím se potůčkem. Slepené chajdy, čisto, jen prádlo na šňůrách, pasoucí se koníci, kolem psi, nějaké děti venku. Tak nějak asi má vypadat romská podstata. Sem prostě patřili a působili tu naprosto přirozeným dojmem. Zajímavé. Časem jsme míjeli další cigánská tábořiště, ale ta už připomínala jen ta známá na Slovensku.....ghetta - například v blízkém Velingradu bylo jedno, pěkně na kopečku mimo město.

No a ve Velingradu na benzince nás zastihla parádní bouřka, posedíme asi hodinku, než se to přežene, prozkoumáme místní turecký záchodek, bezva. Hlavně tam nic neupustit. Já jdu dovnitř raději bez motorkářských kalhot, jen v krátkých spodkách - pro jistotu, a je to mnohem pohodlnější :o)).

Po dešti pokračujeme na Jakorudu, Belicu, Razlog, Blagoevgrad a na hranice s Makedonií. Konečně!! Země, na kterou se na tomto výletě nejvíc těším.