Gela, Oslava narozenin

Sicílie 2015 cestou, necestou a lodí - část 2. - Gela, Oslava narozenin

Autor: Hana

12. listopad 2015

Zobrazení: 11209

Strana 4 z 6

Pátek 3.7.

Další ráno, další parný den. Po snídani, na které jsme si mohli vybrat od sýru, salámu, vajíček nebo moučníků, až k hromadě ovoce, džusu, kávy nebo mléka, jsem vykoukla ven. "Venku se něco děje," říkám Robertovi. "Už zase? Nebylo toho včera dost?" ptá se Robert. Nahlížím dolů do zahrady, kde kolem obrovského altánu pobíhá pár lidí, věší na stříšku balónky a různé kreslené obrázky, chystají stoly a židle. "Jo, tady bude večer oslava. Vypadá to na nějaké narozeniny pro dítko, podle té výzdoby," informuju. No, tak uvidíme večer, co se bude dít. Pomalu se balíme na naši další cestu.

Směr: Enna - Gela

Vzhledem k tomu, že už jsme přesycení horkem, rozhodneme se vyjet někam na pobřeží. Volíme jižní stranu a po celkem slušné cestě míříme do přímořského městečka, Gela. Tentokrát projíždíme krajinou pastevců. Stáda u cesty, pasáci, u každé pastviny stojí polorozpadlý domek, stavěný z kamene. Na některých místech míjíme větší, obydlené statky s velkým domem, vjezdovou bránou, některé mají i kamery. To tak úplně statky nebudou. Kdoví, co se za branou skrývá, když je to takto střežený dům. Tato různorodost obydlí na tak málo osídlených pláních vás v každém případě vede k zamyšlení, jací lidé tady žijí.

Ano. Tohleto byl jeden z hlavních důvodů návštěvy Sicílie, chtěl jsem se podívat, jak tady lidi žijí, co je baví, čím se živí a tak podobně. Při těchto projížďkách mimo hlavní tahy a obydlená města bylo vidět všudypřítomné zemědělství, políčka a pole, louky, zvířata a místní obyvatele. Dělalo to na mě dojem, že každý metr použitelné půdy je tady nějak zúrodněn a obdělán, že se tady zemědělství a chovu zvířat věnuje velká část obyvatel. A tak zatímco města jsou soustředěna více do kopců a skal, tady v údolích se před námi otevírají širé louky se vším, na co si jenom vzpomenete, od oliv až po melouny. Prostě paráda, jedete si krokem po opuštěné "silnici", kolem krásná příroda, sem tam nějaký pasák ovcí nebo krav, čistý vzduch, sluníčko svítí a vy můžete jen tak v klidu pozorovat místní poklidný život.

Po pár kilometrech přijíždíme do města. Projíždíme kruhovým objezdem, který zdobí krásné vzrostlé palmy, fontána s vodotryskem a upravený trávník. Zástavbu tvoří především starší domy, malé uličky jsou lemované drobnými obchůdky ve stylu trhovců. Není tady takový ruch, jako v ostatních městech. Dokonce ani doprava není tak chaotická, jako jinde. Trošku se motáme v jednosměrkách a míříme k moři. Parkujeme u pláže, označené honosnou cedulí. To vypadá na placenou pláž, pomyslíme si. Jdeme se podívat a zjišťujeme, že vstup není na pláž, ale na koupaliště. Prostě asi 200 metrů od moře je postavené, sklem obehnané koupaliště, plné lidí, stánek s občerstvením, sprchy. No prostě všechno, co ke koupališti patří. A za obrovským sklem vidíte otevřenou pláž a moře. My, kterým je moře vzácné, nechápeme. Proč se lidi chodí koupat na koupaliště, když kousek dál je krásná čistá voda a pláž? Důvody znají asi jen oni. My hledáme cestičku kolem plotu a už si to vykračujeme na pobřeží.

Odkládáme věci na pláži a hurá do rozbouřených vln. No dobře, zas tak rozbouřené nebyly, ale občas bylo potřeba stát pevně na zemi, aby nám vlnky nepodrazily nohy. Pohupujeme se na hladině a pochvalujeme si mírné ochlazení. Ano, mírné. Voda totiž byla teplotně jen lehce ochlazující.

Válíme se na sluníčku, plaveme si v moři, pozorujeme okolí, které tvoří jen pár domů, stojících kousek od moře. Žádné přelidnění, žádné stánky, řvoucí hudba. Dokonce ani Bubáci tady nechodí a nenabízí nám své upomínkové blbinky. Pro toho, kdo hledá odpočinek a klid, ideální prostředí. Voda je krásně průzračná, v dáli je vidět pár plovoucích lodí, které ke břehu posílají vlny. Nasbírám si pár kamínků z moře, které mi padnou do oka a těším se, že je budu mít jako připomínku tohoto výletu.

Čas letí a už abychom se zas vydali na zpáteční cestu. Na konci města míjíme budovy s vysokými komíny. Petrochemický průmysl tady zaměstnává zřejmě spoustu lidí a podívaná na fabriku, která uprostřed hornaté krajiny vystřídala pole, je zvláštní. Jako by to sem ani nepatřilo.

Vracíme se zpět do Bubákova. Takže do Pergusy, místa našeho ubytování, abychom tady za vlahého večera poseděli na terase, dali si něco dobrého k jídlu a naplánovali zítřejší odjezd do Palerma.
Přijíždíme k jindy zavřené bráně, která je dnes dokořán a hned při průjezdu k našemu parkovišti si uvědomujeme, že je tady nějak moc lidí, hraje nějaká hudba… No ano, vždyť jsem to ráno říkala, že se bude něco dít. A dělo. Majitelé haciendy, jak naše ubytování Robert nazýval, slavili čtvrté narozeniny své dcery. A aby to stálo za to, sezvali na oslavu asi stovku lidí. A teď se vy turisti dívejte, jak taková oslava v malé, mafiánské rodince, probíhá. Po Sicilsku!

No, tak znovu. Viděli jste film Kmotr? Protože ten začíná dlouhotrvající oslavou. A přesně to se dělo tady. Konečně se majitel ukázal v plné kráse, celou dobu jsem o něm věděl, že je mafián a když jsem ho viděl v Enně, jak se objímá s místníma policajtama, byl to jenom další dílek do skládačky. Jeho hacienda byla vyzdobená různýma lucerničkama, ozdůbkama, světýlkama a hlavně plná lidí, kteří se spolu navzájem objímali a družili. Paní majitelka, která uměla anglicky (narozdíl od mafiána, ten mluvil jenom italsky a když mu přišla návštěva a byli jsme tam my, tak jenom sicilským nářečím, z kterého nebylo rozumět vůbec nic), nás pozvala na malý přípitek a tak jsem se dozvěděl, že jejich malá dcerka slaví 4 narozeniny. No co, řeknete si, co to je, 4 roky, to oslavíme v malém rodinném kruhu. Ale to se tu právě dělo, jenom v duchu Sicílie! Kapela hrála, zpěvák zpíval, obsluha kmitala, roznášela pití a jídlo, kterého tu byly plné stoly, kuchyň a lednička, takže jsem si ani neměl kam dát chladit pivo. Všichni byli náramně veselí, tančili, zpívali, objímali se a měli se rádi. Nikdo nebyl ožralý, nedělal bordel ani výtržnosti, prostě se jenom bavili. Tak tohle přátelé, to mě poznamenalo.

Najeto 178 km.