Agrigento - Strana 2

Sicílie 2015 cestou, necestou a lodí - část 2. - Agrigento

Autor: Hana

12. listopad 2015

Zobrazení: 11265

Strana 2 z 6

Středa 1.7.

Směr: Enna - Caltanissetta - Agrigento

Ráno jako malované. Jinak řečeno, za zavřenou okenicí pravděpodobně hoří, rozdíl teplot mezi pokojem a venkem je asi 20 stupňů, na obloze ani mráček. Pro dnešek jsme vybrali Agrigento. Přímořské městečko na jižní straně Sicílie. Čteme na netu, že je tam údolí chrámů a možná by jsme mohli nakouknout.

Do města sjíždíme z hor a celé město se rozkládá v údolí pod námi. Obrovská zástavba, hromady lidí, aut, zácpy. Klasika. O co klidnější jsou části mimo město, o to víc si to osídlené oblasti vynahradí. údolí chrámů leží až na druhém konci města a při pohledu na úsek, který musíme překonat, nás napadá známá myšlenka, že tam nikdy…. Projíždíme pomaličku městem a blížíme se k nějakému stanovišti, po kterém se pohybuje spousta lidí. Informační centrum plné letáků, brožurek a upomínkových předmětů. Hned vedle placené parkoviště, toalety, stánky, vstupné 10 eur.

Musím ještě dodat, že i když jsem říkal, že po památkách na Sicílii jezdit nehodlám, že to přenechám cestovním kancelářím, při cestě do Agrigenta mě zachvátila náhlá potřeba aspoň nějakou památku přece jenom vidět. A tak jsme zastavili v údolí chrámů a já začal koketovat s návštěvou. Jen si to představte: Máte na sobě motorkářské hadry a boty, je 40 stupňů, slunce paří a v dálce přes ty potoky potu vidíte zbytky jakýchsi chrámů z rozpáleného kamene. Vedle vás zastaví autobus, vyskáčou z něho malí číňánci s foťáčkama, roztáhnou deštníčky a začnou švitořit. Všude kolem stánky s blbostma, přeplněné ulice, parkoviště plné rozžhavených aut a pár minut cesty písčitá pláž, bez lidí a krásné a čisté moře. Fakt byste šli celý den chodit kolem horkých šutráků?

Opouštíme přelidněné parkoviště a směřujeme k moři na pláž. Z dálky ještě pozorujeme celý komplex historické stavby a až teď vidíme, na jaké ploše se rozkládá. To by byla fakt procházka na celý den. V tomhle horku bude u vody rozhodně příjemněji. Našli jsme volné místo k zaparkování, převlékáme se do plavek a už si to šlapeme horkým pískem k pobřeží. Krásná voda, málo lidí, žraloci v nedohlednu, klídek a pohoda. Občas kolem projde nějaký černoch a snaží se nám prodat létajícího draka nebo nějaký náramek. Že je to baví. Plahočit se v tomhle vedru z jedné strany pláže na druhou. A navíc jsou navlečení, jak medvěd na Sibiři. Zajímalo by mě, jestli tady vůbec udělají nějaký obchod. Dokonce nás míjí nějaká cizinka a hlasitě vykřikuje: "Masáže, masáže, chcete masáže pro paní?" Marně se snažíme odmítnout, pořád mele svou a neposlouchá. Až po značném úsilí a rázném NE odchází svým pokřikem otravovat někoho dalšího.

Čas nějak rychle ubíhá a nezbývá nám, než se vydat na zpáteční cestu.

Frčíme si po krásné cestě, plné kruhových objezdů a upozornění: Zpomal! Po vzoru sicilského provozu Robert naprosto dokonale ignoruje všechny tyto značky. "Tady přece žádná pravidla neplatí a taky to nikdo neřeší. Je potřeba se přizpůsobit."

Rallentare! Rotatorio! Člověk si zvykne. Po prvotním trápení v kolonách v Palermu, po pár dalších kolonách a zácpách jsem pochopil, jak tady ten systém silniční dopravy funguje. Značky jsou pouze informativní, úplně všichni je ignorují a mají tu něco vlastního, jakýsi zvláštní, na první pohled zvrácený systém, kterým se všichni řídí a funguje to. Prostě všichni jedou všude kam se jim zachce a ostatní jim to bez problémů, bez nadávek a nervozity umožní. Krásné to bylo vidět třeba na kruháčích - není třeba čekat, až bude kolem kruháče kilometr prázdného místa, vjedeme tam všichni najednou a pak se s tím nějak popasujem. A když už jede všudypřítomný skútr a má dojem, že se o něm neví, prostě krátce zatroubí. Ale ne troubení jako u nás: Uhni blbe! ale spíš ve smyslu: Pozor, jsem tady! A když tohle tak nějak pochopíte, nemáte najednou problém se do toho prostředí vmísit a v klidu proplouvat společně s ostatními. A nehody? Žádnou jsem kupodivu neviděl. Zato nebylo výjimkou, že celá kolona aut v klidu zastaví a počká, až si pán v prvním autě zajde nakoupit. Dovedete si to představit u nás?

V Enně jsme ještě stihli nezbytný nákup v supermarketu, který jsme úplně náhodně objevili a vracíme se zpět. Navigace nás úspěšně navádí a pochvalujeme si, jak jedeme uličkou mimo město a nemusíme se nikde motat. Naše nadšení trvalo jen do chvíle, než jsme přijeli na konec uličky a zastavili u smetiště. Mimochodem, smetiště a hromady odpadků, jsou trošku stinnou stránkou Sicílie. Odpadkové koše zřejmě patří mezi nedostatkové zboží nebo jsou považovány za zbytečnost. Budete-li chtít nějaký najít, věřte, že vynaložíte velké úsilí. A když budete moc hledat, možná, ale opravdu jen možná, nějaký najdete.

Nakonec jsme úspěšně dorazili do našeho apartmánu s klimatizací, která pro nás po celodenním parnu byla tím nejvzácnějším. Dobře jsme to vymysleli. Chvíli posedíme na terase, Robert si pochvaluje sicilské víno a já píšu trasu na zítra. Čeká nás Etna.

Najeto 231 km.