V Debaru na kruháči směr hranice s Albánií. Průjezd v pohodě, asfalt krásný, už ani neprší. Celníci byli trochu moc důkladní, lustrovali až po prababičku, ale v pohodě. Cesta i nadále krásná, Robertovy obavy, zda vůbec bude tahle trasa průjezdná, se naštěstí nepotvrdily.

Hranice z Bulharska do Makedonie - malá budka, celníci v poho, jen nás trochu brzdí bus plný turistů před námi, ale co se dá dělat. První makedonské město - Delčevo.

No tak teda konečně přišel čas vyrazit na výlet, na který jsme se všichni těšili (teda já jsem měl občas trochu mrazení v zádech, přece jenom je před námi kus cesty) a tak jsme se mohli sejít u Magdy. Její dům jsme si totiž zvolili za bod, kde se sejde první část partičky nás, bláznivých snílků a nezodpovědných dobrodruhů, kteří se zase po dlouhé době rozhodli vydat do neznámých končin.

Proč tam pořád jezdím? Protože takové koupání, které je na Senci, není široko daleko. A tak i tento červencový víkend jsem se rozhodl se tam jet okoupat. Ovšem po dlouhé době jsem zase udělal tu chybu, že jsem zůstal na noc v kempu.

Některé lidi napadlo, že by nebylo úplně od věci sem občas napsat i z cesty. Notebook s sebou nepovezu a chytrý telefon nevlastním, domluvil jsem se tedy s tajemným Františkem z Hradu v Karpatech, že budu průběžně posílat SMS z cesty a František je bude psát sem. Nebude toho asi moc, ale zase to bude z první ruky.