No tak teda konečně přišel čas vyrazit na výlet, na který jsme se všichni těšili (teda já jsem měl občas trochu mrazení v zádech, přece jenom je před námi kus cesty) a tak jsme se mohli sejít u Magdy. Její dům jsme si totiž zvolili za bod, kde se sejde první část partičky nás, bláznivých snílků a nezodpovědných dobrodruhů, kteří se zase po dlouhé době rozhodli vydat do neznámých končin.

Tak jsem si říkal, kam se letos podívám... Rozhlížím se, dívám se do mapy, čtu různé články na webu, poslouchám lidi, jak mluví a tak nějak z mladické nerozvážnosti padla volba na vyjížďku na Bajkonur. Teda co to vykládám, na Bajkal. Nebo ne, vlatně, jak se to tam jmenuje - na Balkán!

Proč tam pořád jezdím? Protože takové koupání, které je na Senci, není široko daleko. A tak i tento červencový víkend jsem se rozhodl se tam jet okoupat. Ovšem po dlouhé době jsem zase udělal tu chybu, že jsem zůstal na noc v kempu.

A otáčíme směrem k domovu. Není to zase až tak úplně za rohem, čekají nás tři dny v sedle a taky docela velké horko. No ale domů musíme, přece se nemůžeme zbytek života jenom bezstarostně poflakovat u moře na motorkách, to dá rozum....

Některé lidi napadlo, že by nebylo úplně od věci sem občas napsat i z cesty. Notebook s sebou nepovezu a chytrý telefon nevlastním, domluvil jsem se tedy s tajemným Františkem z Hradu v Karpatech, že budu průběžně posílat SMS z cesty a František je bude psát sem. Nebude toho asi moc, ale zase to bude z první ruky.

Tak jsme se v létě rozhodli, že se podíváme do Černé Hory. Domluvili jsme se stejnou skupinou lidí, se kterými jsme byli i na Ukrajině a v Rumunsku v loňském roce a prožili jsme s nimi bezva výlet. Proč si to tedy nezopakovat a nezměnit místo?