Sicílie 2015 cestou, necestou a lodí - část 3. - Lichtenštejnsko a domů

Autor: Hana
17. listopad 2015
Zobrazení: 3734

Čtvrtek 9.7.

Ráno jsme se probudili do slunného dne a celkem příjemných teplot. Už to nebyly tropy, které nás provázely celou cestu. S hrnkem kávy jsem poseděla na lavičce u jezera a přemýšlela o tom, že naše cesta pomalu končí. Slunce se lesklo na hladině, v dálce se rýsovalo malé městečko a celé údolí obklopovaly hory. Zase jiný pohled, než včera, kdy už se stmívalo. No co, je potřeba vyrazit dál.

Trasa: Walensee - Memmingen - München - Deggendorf - Lipno

Cedule u města VaduzProtože máme před sebou kus cesty, najíždíme na dálnici. Do Vaduzu je to co by kamenem dohodil a tak po pár kilometrech přejíždíme hranice… no vlastně, žádné hranice nebyly. To jen my jsme si mysleli, že někde přijedeme k nějaké závoře, která bude oddělovat Lichtenštejnsko od švýcarska. Realita byla taková, že si to klidně frčíme po cestě a jen tak mimochodem mineme vlevo stojící ceduli, s nápisem Vaduz - Lichtenstein.

"Už jsme tady," hulákám do sluchátek.
"Cože? Kde tady," ptá se Robert.
"No v Lichtenštejnsku přece!"

Brzda a stojíme. Je jasné, že se musíme vrátit a přesvědčit se, že jsem viděla správně. Přijíždíme zpět k ceduli a nevěřícně na ni zíráme. Takže tahle malá cedulka u cesty, je vlastně hranicí. Kdyby jsme si jí nevšimli, ani nevíme, že už jsme do něj vjeli. No dobrá. Takže památeční foto a jedeme dál.

Tak tohleto mě vážně dostalo. Neuměl jsem si představit monarchii, nevěděl jsem, co nás čeká, chtěl jsem se na to prostě jenom podívat. V duchu jsem si říkal, že třeba narazíme na nějaké hranice, závory nebo něco podobného, monarchii je přece potřeba chránit a střežit. A tak jsem pořád čekal na ty závory a pohraničníky a ono nic. To si jenom tak jedete po švýcarsku a najednou Hup! a jste v Lichtenštejnsku. Zajímavé. Jinak musím říct, že oproti švýcarsku jsem ani nepoznal žádnou změnu, všechno vypadalo úplně stejně, stejná architektura, domy, stejně čisto, jenom se změnily poznávací značky aut. Jo a taky stejně draho :-)

Kostel ve VaduzuLichtenštejnsko má svou rozlohou 160km2 a z toho polovinu tvoří protékající řeka Rýn. Maličká, prosperující zemička se státním zřízením monarchie.
Vjíždíme do Vaduzu. Ulice městečka jsou klidné a poloprázdné. Poloprázné z pohledu nás, kteří jsme si zvykli na chaos, zmatek a města plná lidí a aut. Městu vévodí krásný kamenný zámek, který je soukromým majetkem vládnoucího knížete Hanse Adamse II. Zastavujeme na malém parkovišti u kostela, z kterého právě za znění zvonů vychází skupinka lidí. Zase asi nějaký ceremoniál. Tentokrát jsme to prošvihli. Tak se alespoň půjdeme podívat dovnitř. Kostel působí střídmě. Žádné malované stropy, ani štukové omítky. Jednoduchost umocňuje dojem majestátnosti.

Venku se vydáváme uličkou pro pěší mezi různé obchůdky. Informační centrum, restaurace, prodejny s oblečením, obrazy, banka… Banka byla zvláštní. Venku před ní stály na podstavcích růžová dřevěná prasátka a na každém z nich seděla malá postavička. Každé z nich mělo asi symbolizovat nějaké spojení s bankou. Přiznám se, že moc jsme nepochopili co, ale v každém případě to vypadalo zajímavě. Kousek dál narážíme na obchůdek Davidoff. A Robert si nemohl nechat ujít, aby do něj nezašel.

Obchod Davidoff ve VaduzuJojo, to byla povinnost. Teda ne že bych byl na těch cigaretách závislý, ale když už si člověk někdy s chutí zapálí, tak nic lepšího než Davidoff přece není :-) Říkal jsem lepšího? No tak tedy taky dražšího nic není... No a pak vidíte takový krásný obchůdek, věnovaný jenom tomu dobrému pokouřeníčku, a to nejen cigaretám, ale i tabáku, dýmkám, doutníkům a všemožnému příslušenství. A tak jsem s kamerou v ruce vešel dovnitř, jako správný zahraniční turista. V těch zpocených a ne zrovna voňavých hadrech jsem velice rychle získal dojem, že se tam nějak nehodím a i slečně, která se ihned zvedla a vítala mě, jsem musel oznámit, že nic nechci, že mám jenom rád Davidoff a chci malou chvíli obdivovat jejich obchod. Stejně si nedala říct a začala na mě plivat krychle (teda mluvit německy), tak jsem zahájil pomalý ústup. A bylo to jen dobře, všechno tam tak krásně vonělo, že bylo škoda jim tam z toho udělat kafilerku.

Kolonáda ve VaduzuVracíme se zpět poklidnou promenádní uličkou, kde nikdo nikam nespěchá a lidi jsou tak nějak v klidu. Něco jako kolonáda v Luhačovicích. Jen o pár kilometrů dál. Zastavujeme se u busty dřívějších panovníků, stojící u kostela a nechám si udělat fotku. To se musí. Kdo ví, jestli se mi to ještě někdy poštěstí. Naposledy se rozhlížíme kolem. Je čas vyrazit dál. Další úsek naší cesty bude tak trochu závod s časem.

Vyrážíme po dálnici, směr Mnichov. Kousek před Bodamským jezerem jsme se trošku zamotali, ale pak jsme našli správnou cestu a vjeli do Německa. Dálnice bez poplatku, rychlost v podstatě neomezená, můžeme frčet. A tak letíme po dálnici a cesta ubíhá a jak už to tak bývá, na delších cestách, hladové oko zase svítí. A benzínka nikde. Marně se rozhlížím kolem, jestli někde v dáli nezahlídnu (ne, světýlko ne) benzínku. A ono nic. Až po mnoha kilometrech se nějaká objevila mimo dálnici a záchrana byla na dosah. Celkem bez problémů jsme projeli Mnichovem a počítali čas i kilometry. Máme za sebou nějakých 300 a ještě minimálně 250 nám zbývá. Fakt chceme dnes dojet až na Lipno? Asi jo. Vždyť Robert se na něj těší už od prvního dne, kdy jsme vyjeli na tento výlet.

Pohodička v kempu na LipněNěco málo před sedmou jsme dorazili do Deggendorfu. Začínají se nás zmocňovat obavy, jestli nás v kempu ještě ubytují. Zastavujeme na benzínce, já jdu koupit špekáčky a chleba a Robert volá do kempu.
Vidina plápolajícího ohně a vonících špekáčků nás žene dál. V 19:47 vjíždíme do republiky. Krásná šumava nás vítá citelným ochlazením. Máme to sice už jen kousek, ale musíme zastavit a obléct se. Fuj to je zima. Jak nezvyklé po tomto výletu. Spěcháme dál nám už známou krajinou a po necelé hodince už zastavujeme u kempu Olšina. Jó, tady už to známe. Vcházíme na recepci a platíme necelých 300 korun za noc. Lehce se té ceně pousmějeme. Paní na recepci zachytila naše pohledy a s obavou, že se nám něco nezdá, se nás ptala, jestli se nám to zdá moc. Vysvětlili jsme jí jaké ceny jsou tam, odkud přijíždíme a ujistili ji, že je všechno v pořádku.

Zajímavé bylo, když jsem se pána (asi majitele) kempu po telefonu ptal, dokdy mají otevřenou recepci, abychom nepřijeli k závoře a nemuseli stanovat někde v lese. Všechno bylo v pohodě, otevřeno mají dlouho a rád na nás počká. To říkal jenom do té doby, než se zeptal, kde jsme a hlavně čím jedeme. Když jsem mu bezelstně oznámil, že jedeme na motorce, začal se malinko kroutit, že možná ani tak dlouho otevřeno nebude a že ten kemp úplně není pro motorkáře a tak podobně. Teprve na moji větu: "Jedeme sami a vracíme se ze Sicílie," začal být opět vstřícný a v klidu. Že by měl nějaké špatné zkušenosti s motorkáři? Že bych se mu vůbec nedivil?

Tak jsme tady. Postavit stan, vybalit věci a hlavně ještě honem sehnat dřevo na oheň. O hodinu později už sedíme, opékáme špekáčky a tak nějak nám dochází, že náš výlet končí. Zítra tady ještě zůstaneme a pak už zbývá jen nabrat směr Zlín.

Najeto 628km

Sobota 11.7.

Konečně doma!O den později, v osm hodin večer, už parkujeme U Macka. Tady většinou končí naše návraty z cest. Tak jsme zase doma. Živí a zdraví a především plní zážitků a dojmů. Neměli jsme cestou žádné potíže. Nikde jsme se neutopili, nikdo nás neokradl, nezbili nás Bubáci, nikde jsme se neztratili. Nutno dodat, že i motorka fungovala úplně předpisově. Klidně se taky mohla někde pokazit a nechat nás ve štychu. Ale neudělala to a my jsme jí za to vděční. Ujela s náma a celým tím velkým nákladem celých 4 470 kilometrů.

Než jsme začali plánovat, kam se podíváme, zvažovali jsme španělsko, Makedoii, Řecko a vybrali jsme Sicílii. Jsem ráda, že jsme měli možnost se tam podívat. Cestou jsme poznali spoustu jiných kultur, zvyků a životních stylů. Je dobré vědět, jak se žije v jiných zemích. Jací jsou tam lidé, čím se živí, v čem bydlí a tak všechno kolem. Dobře si uvědomuju, že cesty tímto směrem už v budoucnu nebudou bezpečné. Některé nejsou už teď. Proto jsem ráda, že jsme se na jih vydali ještě včas. Pro mě to byl nádherný výlet, plný nových situací a poznání. Vzpomínky zůstanou. Díky, Roberte.

Pro ty statečné, co dočetli až sem, tady je odkaz na projeté trasy, vyexportované z navigace a vsazené do Google Maps.

Celý výlet mapa