Je už sice konec září a na teplotách je to znát, ale nám se stále nějak nechce ukončit letní sezónu a vyjíždíme na motorce. Konec konců, sluníčko ještě hřeje, tak proč se ještě někam nepodívat.
Původní nápad byla Osvětim, kde jsme už letos byli, ale stihli jsme navštívit jen jeden tábor. Jak se podrobným zkoumáním ukázalo, prohlídka druhého tábora není tak jednoduchá, jak jsme si mysleli. Vstup pouze s průvodcem, v určitý čas, komentář pouze v cizím jazyce.

Mohl by si někdo myslet, že jsme toho letos nacestovali už dost. A nebude daleko od pravdy, protože výlet do Skandinávie jsme napočítali na nějakých 7 500 kilometrů. Ale léto ještě nekončí a jednu krátkou cestu ještě klidně zvládneme.

Jak to tak vypadá, máme jakýsi deficit cestování. Za sebe můžu říct, že mi dost chybí projet se konečně na motorce - ano, najel jsem skoro 8.000 km, ale všechno bohužel po rovině. Chtěl bych se projet zatáčkama, aspoň občas tu motorku trochu naklonit a naučit se tak znovu řídit. A taky sjet gumy trochu jinak, než na placku.

Pokud se podaří a bude nějaký čas, měly by se tady postupně objevovat nějaké zápisky z naší cesty po krásách Skandinávie. Jedeme z ČR přes Pobaltí do Finska, Norska a švédska. Naše skromná výprava čítá 4 lidi a 2 dopravní prostředky - Honza se synem Matějem jedou autem a já s Hankou na motorce. Na cestu vyjíždíme v sobotu 2.7. a vrátit bychom se chtěli tak nějak za 3 týdny. Ale nepředbíhejme....

Už to tak opravdu vypadá. Tak nějak jsem do posledních dnů doufal, že to Hanku a Honzu přejde a najednou řeknou "Hele, my jsme si z tebe celou dobu dělali srandu, jedeme se válet k moři!", ale neřekli. A bohužel, jak to tak vypadá, ani to říct nechtějí. A tak teda platí to, co jsme psali kousek níž - v sobotu 2.7. vyrážíme, a to za každého počasí.