Kdo je připraven, není překvapen

Autor: Robert
24. říjen 2015
Zobrazení: 1263

Kuk na strejduLidi mají zbraně, to je prostě fakt. Jako zbraň se dá použít v podstatě cokoli, co za jiných podmínek zbraň ani není, například nožem se dá krájet chleba, ale i ohrožovat spolubydlícího. My jsme se tentokrát rozhodli, že vyzkoušíme zbraně opravdové, které ke krájení chleba použijete jen velmi těžko.

Řeč je o zbraních palných, tedy pistolích a revolverech. Tak nějak jsme vzájemnými rozhovory zjistili, že, světe div se, máme někteří doma krátké palné zbraně. A to dva různé druhy - někteří mají automatické pistole, někteří revolver. Od tohoto zjištění byl už jen krůček k tomu, domluvit se na jejich společném použití.

Po několika debatách jsme usoudili, že pro začátek zajdeme na střelnici, protože nám nepřišlo příliš vhodné běhat po náměstí, parčících nebo autobusových zastávkách. Mně to sice přijde jako zajímavá představa, nicméně jsem byl přehlasován a tak jsem se chtě nechtě musel přizpůsobit. Protentokrát.

No a tak jsme se vydali na veřejnou střelnici. Byl jsem trochu zklamaný tím, že nebudem střílet do plechovek, láhví nebo alespoň do něčeho pevného, kde rovnou uvidím, jestli jsem se trefil a můžu z plna hrdla jásat. Naštěstí byly na výběr dva druhy terčů - klasický s kruhy nebo nákres postavy. Zvolili jsme s Hankou postavu, střílet do čísel mi tak trochu přijde jako ztráta času.

ČZ75 CompactCílem bylo nejen si vzpomenout, jak se se zbraní zachází (přece jenom nestřílíme poprvé), ale vyzkoušet si i jinou zbraň a hlavně vyváznout z toho bez újmy na majetku střelnice a zdraví nejen vlastním, ale i okolních lidí.
A tak jsme nainstalovali terče, odešli na vzdálenost 25 metrů a vybalili nádobíčko. Petr a Hanka mají klasiku, automat ČZ 75 9mm ve verzi Compact, tedy menšího bratříčka plnohodnotné verze, kterou používá Policie. Já jsem vytáhl svůj krásný revolver Smith&Wesson s ráží 357 Magnum a na poprvé jsem do něj nabil obyčejné náboje .38 Special. To proto, že Magnumy mají přece jen trochu větší prachovou náplň a tak jsem si říkal, že by bylo vhodné začít něčím normálnějším.
šlo nám to skvěle. Nejdřív jsme si každý vystřelili několik hodně nábojů z vlastních zbraní a pak si je mezi sebou začali půjčovat. Ani jsem moc nevnímal, kam jsem se do terče trefil, stejně mi to připadalo, že jdou všechny zásahy mimo. To ovšem jen do té doby, než jsem zjistil, že pálím do terče Hanky. Po tomto zjištění jsem tedy začal střílet na ten správný a ejhle, najednou se pár zásahů objevilo. To bylo radosti!

Z každé zbraně se střílí trochu jinak, to určitě znají všichni, kteří na střelnici chodí pravidelně. A tak zatímco z automatické pistole je možné vystřílet 15 nábojů v rychlém sledu a tím v podstatě rozpoutat malou válku (zvlášť když máte několik dalších zásobníků na výměnu), z revolveru už jich tolik nevystřílíte a tak je potřeba víc přemýšlet a taky počítat. Ono těch 6 nábojů z bubínku je pryč docela rychle, a pokud nemáte rychlonabíječ a neumíte s ním patřičně rychle a pudově zacházet, zbývají vám už jen oči pro pláč a možnost utlučení útočníka pažbou.

Vyzkoušel jsem si obojí, tedy jak malou válku, tak i pomalejší a mířenou palbu z revolveru, s nataženým i nenataženým kohoutkem. Při nataženém kohoutku je revolver velmi přesný, což jsem si vyzkoušel záhy, když jsem si všiml, že jsou přede mnou (asi na vzdálenost 10 metrů, což považuji za ideální vzdálenost na obrannou střelbu) nějaké kovové kruhy na kloubu. Jaká byla moje radost, když jsem se každou ranou trefil a viděl okamžitý výsledek!
Je na čase nabít Magnum. Pomalu, skoro s úctou strkám ty dlouhé nábojnice do bubínku. Zavírám jej, natahuju kohoutek, mířím a BUM! Rána jako z děla, z hlavně vyletěl oheň a trefa! Paráda, znovu natahuju kohoutek a znovu BUM, BUM, BUM, BUM, BUM, cvak, cvak…. Jak říkám, je třeba pálit s rozmyslem a počítat, 6 nábojů zmizí velice rychle!

Nabíjím a podávám revolver Hance. "Snad mi to neutrhne ruce," povídá Hana s úsměvem, bere revolver, míří a BUM! "Hmm, vždyť to kope míň, než ten můj automat," říká skoro zklamaně. Zajímavé zjištění, i já musím přiznat, že jsem tím byl překvapený - z pistole jsem už nějakou dobu nestřílel a tak jsem si nepamatoval, že revolver je opravdu hodnější a nekope tolik do zápěstí.

357 magnumNakonec došlo na Zlatý hřeb dnešního dne. Našel jsem doma ještě pár nábojů Magnum, které mám už hodně dlouho a to náboje od firmy Izrael Military Industries, které mají zvětšenou prachovou náplň, plochou kulku a na ní nějaký materiál, který mi tehdy před lety byl prezentován jako teflon. Jsou trochu opředeny bájemi o tom, jak je Izraelci vyvinuli jako protipancéřové střely, jak prostřelí 30cm beton a podobně. Dlužno ovšem dodat, že jsem kdysi opravdu viděl, jak se s nimi dá doslova rozstřelit blok motoru auta a taky jakou díru jsou schopny udělat do 2cm silného železného bloku, kde 9mm Luger nechává jenom jemné dolíky. Velkou.

A tak nabíjím. Natahuju, mířím. Prásk - rána jako z děla, jako když vystřelíte raketu země-vzduch. Půlmetrový oheň z hlavně, hromada bordelu všude kolem, ohromný oblak dýmu. Zběžně kontroluju, jestli mám ještě celý revolver. Zdá se, že jo a tak to zkusím znova. A ještě jednou. A pořád. Kolem chodí obsluha střelnice, znalecky pokyvuje hlavou a úsměvem to komentuje: "Tyhle jsou opravdu plnotučné!"

Poté, co jsme si je vyzkoušeli všichni a Petra už začínalo bolet zápěstí, vydali jsme se přece jenom k terčům, abychom se podívali, jak jsme ty naše papírové figuríny zdevastovali. Musím říct, že bych nechtěl být na jejich místě a i když ze začátku jsme tak trochu stříleli Pánubohu do oken, s přibývajícím časem se naše muška i na těch 25 metrů hodně zlepšila.

Co dodat. Jsem rád, že jsme našli další společný zájem, že se nám akce podařila a že jsme všichni schopni své zbraně nejen rozebrat a vyčistit, ale jak se zdá, i účinně použít.

Což snad nebudeme nikdy potřebovat.