Tak letos snad poprvé nepojedeme v létě do teplých krajin a nebudeme se potit ve čtyřicetistupňových vedrech v silonových motorkářských hadrech. Rozhodli jsme se totiž zkusit cestu jiným směrem, kde bude počasí jiné, studenější. A navíc ji chceme pojmout trochu netradičně - někteří z nás pojedou autem.

Celý nápad se zrodil v hlavě mého kamaráda Honzy, který si před pár lety vysnil cestu do Finska. Proč zrovna do Finska nevím, beru to prostě jako fakt. Já se zase chtěl letos podívat do pobaltských zemí (Litva, Lotyšsko, Estonsko) a tak jsme se začali bavit o tom, že bychom kousek cesty jeli spolu. Teda, chtěl jsem se podívat i do Ruska, ale když jsem zjistil, jaké jsou podmínky vstupu a pobytu, rozhodl jsem se nechat si Rusko na příště, protože si určitě zaslouží samostatný výlet.

Od debaty o "kousku" společné cesty jsme se pomalu dostali k návštěvě nejsevernějšího místa Evropy - Nordkappu v Norsku. Ono to od míst, kam se chce Honza podívat už není zase tak daleko (asi 800km) a když už člověk tím směrem jede, neměl by návštěvu profláknutého globusu, kde se všichni rádi fotí, vynechat. A tak ode mě zazněla věta, která už nejde vzít zpět:

"Kdybys jel až na Nordkapp, pojedu s tebou na motorce." A na výlet bylo zaděláno.

Vzhledem k tomu, že Honza motorku nevlastní a chce jet se svým synem, pojede autem. No a my, já s Hanou, pokud všechno půjde dobře, pojedeme na motorce. Možná, že nám Honzík trochu odlehčí a třeba nám do auta vezme aspoň spacáky, protože podle toho, co jsem o takovém výletě slyšel, počasí může být dost nevyzpytatelné, deštivé a snad dokonce i mrazivé.

A tak jsme se začali dívat, kudy by se dalo jet. Pobaltí a Finsko jsou povinné, zbytek uvidíme, jak nám to půjde. Cesta by měla vést přes Polsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko do Finska, dále potom do Norska, švédska a opět přes Polsko zpět.

Jak už jsem několikrát psal a kdo mě zná, to ví, nejsem plánovací typ, takže trasu a místa, kam se podívat, nechávám zcela na Honzovi a Hance. Nějaké návrhy už mají, na těch Google mapách a Seznam mapách vypadá všechno tak krásně a jednoduše, nicméně jak to tak počítáme na dny, i když pojedeme na tři týdny, pořád vychází průměr kolem 400km denně. A to si teda nejsem jistý, jestli jde vůbec za řídítky motocyklu ve dvou a s kuframa zvládnout. Proto jsem si ve Finsku, někde u města Keminmaa vytvořil tzv. "Návratový bod", tedy místo, kde se budu muset rozhodnout, jestli jedu dál do Norska nebo se budu vracet domů. V tomto bodě prostě uvidíme, jak nám to půjde a rozhodneme se, co podnikneme dál.

Jako obvykle nepodnikáme žádné velké přípravy, teda já s Hankou, Honza už nakupuje zásoby jídla. On, jako mocný řidič kamiónu je totiž zvyklý vozit veškeré zásoby s sebou. My jsme zase zvyklí nemít s sebou skoro nic, protože ve dvou se nám toho na motorku moc nevejde. Ty kufry jsou malé, tak malé…. A tak se naše přípravy omezí jenom na zjištění, že motorka jezdí, přezutí silničních gum, vyhrabání teplejšího spacáku ze skříně a koupi pláštěnky. Jo a asi si teda konečně pořídím i nafukovací karimatku, které jsem se léta bránil, protože ji nepovažuji za příliš použitelnou. Ano, na spaní ano, ale jinak…. K vodě si ji nejde vzít, k ohni si ji nejde vzít, je dobrá prostě jenom na to přespání. Ale pokud bude zima (a to pravděpodobně bude), mohla by se jevit jako nepostradatelná.

Takže asi tak. Pokud všechno vyjde, chtěli bychom vyrazit 2.července a vrátit se někdy za 3 týdny. Zatím není jisté nic, jenom to, že bychom vyrazit chtěli. Něco mi říká, že bych se mohl na ty mapy aspoň podívat, abych věděl, kterým směrem že to vlastně pojedu, kde to vlastně potkám ten sníh, různá horská zvířata, medvědy a lišky a hlavně Lumíky. Takový Lumík přátelé, to je aspoň zvířátko, ten se umí množit skoro geometrickou řadou a sežrat vše, na co přijde. Dokonce, podle legendy, se prý Lumíci při migraci dopouští masových sebevražd...

No... snad zůstane jenom u těch Lumíků....