Čeká nás cesta dlouhá, předlouhá. Kam, to už víme. Ale chceme vám, které to zajímá, upřesnit trasu, která nás čeká a tak trošku nastínit naše plány. Ano, plány. Víte, jak to je. Řeči se vedou a cesta se plánuje, ale realita je někdy pod vlivem okolností jiná. Takže uvidíme.

Odjezd je stanoven na 2. července ze Zlína. Představujeme si, že prostě toho krásného rána, plného sluníčka a hřejivých teplot, nadšeně vyrazíme s nabalenou motorkou a napakovaným autem, kterému blatníky málem dřou o kola, směr sever. Tedy přesněji, pro začátek to bude severovýchod na Osvětim a Varšavu. Počítáme, že s trochou cestovatelského štěstí a exkurzí v Osvětimi, zvládneme přejezd za jeden den a dál nás cesta povede do Kaunasu v Litvě.

V tomto bodě tak trošku svádíme boj s pokračováním přímým směrem do Lotyšska a takovou menší zajížďkou na Kurskou kosu. Tedy, abych to uvedla na pravou míru, většina je pro zajížďku a jeden je proti, z důvodu navýšení kilometrů, času apod. Jsou to určitě pádné argumenty, ale na druhou stranu, když už budeme takový kousek od ní… No nezajeďte se tam podívat.

Další trasa vede do Rigy v Lotyšsku a dál po pobřeží na sever a hlavní trasou přes Estonsko do cestovateli známé Kundy. Dlouho se tady nezdržíme. Ono není moc na co koukat. Ale povinností je najít deníček a zapsat do něj naši přítomnost. To se prostě musí.

A pak už nás čeká Tallin a trajekt do Helsinek. Finskem to bude dlouhá cesta. Plánované zastávky jsou v přímořském Oulu a pak v Rovaniemi. Za polárním kruhem počítáme se změnou počasí a nepřítomností tmy. No, a když s tím počítáme, nic nám nebude bránit v cestě k dalšímu cíli a tím je Nordkapp. Nemůžeme si přece nechat ujít to vyjímečné místo v Norsku, kde byli snad všichni. Ale jak jsem už psala. Když už jsme takový kousek od…

Tady budeme na vrcholu naší cesty. V dobře zakolíkovaném stanu bychom chtěli za poryvu větru a padajícího mrznoucího deště přespat a doufat, že se neprobudíme do zasněženého rána. Názory na počasí v této oblasti se různí, takže vůbec nevíme, co nás čeká. Ale budeme doufat, že na zpáteční cestu vyrazíme v suchém oblečení a opět za svitu sluníčka.

Z Nordkappu nás čeká časově nejnáročnější část trasy a dalším naším cílem by mělo být Trömso. Klikaté cesty a nějaký ten trajekt nás určitě neminou. A co teprve Lofoty. Když jsem plánovala trasu, a na výběr z cest moc není, celkem mě vyděsilo, co všechno musíme projet, objet a přeplavat, abychom se dostali do nejzápadnějšího výběžku tohoto souostroví, do Moskenes. Odsud bychom měli pokračovat trajektem do Bodo. Pokud to půjde, zvolíme vzhledem k délce trajektové trasy noční přejezd. Není nad to, se po namáhavé cestě zase jednou v klidu umýt, najíst a vyspat.

Z Bodo pojedeme do švédska přes hory a doly, až k pobřeží. Původně jsme se chtěli vracet vnitrozemím, ale cesta vede po úpatí hor, samé zatáčky a kopečky… myslím, že páni řidiči už toho budou za sebou mít tolik, že bude přijatelnější cesta po východním pobřeží. Někdo psal, že tam toho není moc k vidění. My ale dáme přednost pohodlnější cestě a teplejšímu počasí.

Naše cesta dál povede do Stockholmu a podle stavu počasí, času a únavy se rozhodneme, jestli v Nynäshamnu nasedneme na trajekt do Gdaňsku nebo budeme pokračovat do Malmö a pak jiným trajektem do Swinoujscie a přes Polsko zpátky domů.

Čistá, plánovaná trasa je 7 750 km. Nepočítám zajížďky, ztráty a nálezy, neplánované trasy, nepředvídané okolnosti.
Časově by nám to mělo vyjít na maximálně 23 dní.

Takže cestu známe. Teď už jen zbývá doplánovat kempy, sepsat seznamy věcí, které se nesmí zapomenout, nakoupit jídlo a vše co chybí do výbavy, vyměnit nějaké peníze, pneumatiky, uzavřít životní pojištění pro případ… No prostě, je toho ještě spousta. Ale když se chce, všechno jde. A já věřím, že my, čtyři účastníci zájezdu, to zvládneme.

A ne, nemůžu si to odpustit. Robert se těší na Lumíky, já na ty lišky, medvědy a soby.

Já bych k tomu asi měl něco dodat, ale protože nic nevím, nemám co. Tyhle plány nechávám zcela na Hance, můj úkol začne, až vyjedem a bude spočívat hlavně v tom, abychom se zase ve zdraví vrátili. Doufám, že to bude znamenat jenom dávat pozor na cestě, občas se vyhnout sobu nebo losu, zkusit nenatankovat naftu místo benzínu, nezmrznout, nezahynout pod lavinou a neutopit se pádem přes palubu trajektu. A ne si hrát na schovávanou se sebevražednými, všudypřítomnými Lumíky, kteří se dle legend množí tak, jakoby jich mraky padaly z nebe a když hledají potravu, táhnou údolími a přeplouvají řeky i moře.

Kde jsem to sakra už slyšel.......