Průběžné zpravodajství z Bulharska

Autor: Robert
19. červenec 2021
Zobrazení: 197

Státní znak BulharskaLetos jsme se rozhodli podívat do Bulharska. Důvodů k tomu bylo několik, hlavní byl ten, že při vstupu bulhaři nepožadovali žádnou šaškárnu s testama. To se bohužel pár ní před odjezdem změnilo, ale protože už máme vše vymyšlené, i my naskočíme na vlnu takzvané pandemie, necháme se otestovat a vyrazíme. 

 

V našem skromném plánu máme nějak dojet do Bulharska, projet pohoří Rodopy a dojet někam poblíž Burgasu na 2 dny k moři. No a pak zase jet zpět.
Moc jsme zase nic neřešili, uvidíme kam dojedem a ubytování a ostatní věci budem řešit cestou.
Tentokrát jedem sami a neberem stan, tak jsem trochu zvědavý, jak to dopadne. Malá mapka, jak bychom si to asi představovali, je tady.

No a online trasa se zobrazi po kliknutí na ikonu.

locatoweb

Sobota 24.7.

7:50

Břeclav. Jsme na benzince, jako obvykle. Povedla se nám nevídaná věc, vyjeli jsme po šesté hodině. Mám zmrzlé ruce, to je bomba. 

No, dáme kafe a pojedem na dálnici. Tam už mi ruce mrznout nebudou. Zbývá ještě asi 550km na slunku, paráda. 

9:40

Jsme na maďarských hranicích, Hanka shání dálniční známku. Jo, už ji má, na měsíc, 10 euro. Hmm, nějak drahé to ti lidi s krční chorobou mají. 

Slováci v rouškách nás na hranicích jenom odmávli, tady taky nikdo neprudí, takže pohoda. Jedem dál, uvidíme co Rumuni. 

11:40

Zastávka kdesi v Maďarsku, na benzince. Dálnice je ucpaná, kus cesty jsem jel odstavným pruhem a furt musíme kličkovat mezi auty. A je tu spousta Němců, těch správných, rodilých, se šátkama na hlavách. 

14:25

Zácpa, nehoda, kolona, zácpa, nehoda. Ta poslední nehoda způsobila uzávěru celé dálnice a my museli sjet kdesi na Kočkomet. Vůbec nevíme, kde jsme a jak pojedem dál. Výborné. 

 16:10

Jsme 95km před Aradem, někde před námi už musí za chvíli být hranice. Jak jsme sjeli z dálnice, našli jsme nějakou boční cestu, po které se jelo líp než po dálnici. Jak je to možné? No protože nebyla plná Němců. 

Já už jsem to pochopil, proč je jich všude tolik, že ucpou dálnici, benzinky a záchody. Jedou totiž na prázdniny za rodinou, do Turecka. A ani se neobtěžují mluvit německy, když na benzince rozloží deky, povalují se po zemi a žerou. 

No nic, jedem na ty hranice. 

19:20

Jsme v Aradu, v jakémsi penzionu, co našla Hanička na Bookingu ještě než jsme vyjeli. Toto jsem chtěl mít dopředu, abych věděl, kam jedu. 640 km a 12 hodin na motorce ve 30 stupních, na to už začínám být starý. 

Ale jsme tu, penzion vypadá dobře, akorát je tu o hodinu víc, takže nestihnu vypít tolik piva, jak bych si představoval. Hanička už vzala na pokoj vařič a super konzervu čočky s klobásou, takže se zase bude vařit v koupelně, kde nejsou požární čidla. Teda doufám, jinak nás hasiči vybourají přes zeď ven z pokoje a utlučou nás cepínama. 

Zítra chceme dojet do Bulharska. Akorát ten, co to plánoval, vymyslel skoro 400 kilometrů, takže silně pochybuji, že to po těch rumunských cestách klapne. Ale stejně za to může ten, co ho kontroloval. 

Jo abych nezapomněl, hranice, jaké to bylo? Pro ty, co sledují TV Nova a vůbec televizi: Kolem každých hranic jsme míjeli hromady mrtvol, spoustu rakví hotových a spoustu nedodělaných, protože už na rakve došlo dřevo. Všude kolem byly temné mraky a pole a louky se červenaly krví, jako pozadí hlavních zpráv v TV. 

No a pro normální lidi: nikdo nikde nic neřeší. Všechny hranice jsme projeli jenom mávnutím ruky, akorát Slováci při tom měli na hubě roušku. 

Čím dál jsme od nás a od Slovenska, tím míň se ta strašná morová pandemie řeší. Tady v Rumunsku už ani nemají ty obrázky se zakrytýma xichtama na benzinkach. Je tu fajn. 

Uvidíme zítra, jak to mají Bulhaři. Pro jistotu jsme si teď udělali na pokoji test, jsme negativní a máme i certifikát, s platností až do pondělního odpoledne. Tak snad nás tam pustí. Doufám, že nějací Bulhaři ještě žijí, že všichni nepopadali jako mouchy. 

Víte proč. 

Tak ahoj zítra. 

25.7.

8:15

Tak pojedem. Ještě se stavíme na kafe a vyrazíme. I když možná si ho nedáme, protože automat na benzince je jenom na rumunské šušle. A ty nemáme. Už aby bylo všude euro! Ha ha ha. 

12:43

Jedem kolem Dunaje a míjíme Srbsko, které má hranici v půlce řeky. Na bulharské hranice je to asi 100 km, tak to asi dneska dáme. Vypínáme data, aby neskocily do Srbska a hurá dál. 

15:50

Jsme ve Vidině, hranice jsme projeli. Ale tentokrát opravdu chtěli vidět certifikát o testu na o očkování. Celník zabavil pasy a museli jsme jít k okynku, kde měli čtečku čárových kódů a skenovali čáráky našich testů. Šašci, ještě že jsme si ty testy včera udělali a že jsem si nainstaloval aplikaci Tečka, kde jsem jim to mohl ukázat. Ach jo. 

Teď tu sedíme u cesty a Hanka hledá nějaké ubytování. Asi ještě kousek popojedem směrem na Montanu a uvidíme. Ale jsme tu! 

21:05

Fuj, tak dobrodružství Garmin si s námi dnes skarede prohrálo a zaj jsme o 100km mimo. Nakonec bydlíme, ale přijeli jsme omylem přímo doprostřed cikánského ghetta. To nebyla dobrá zkušenost, to mi Garmin neměl udělat. 

Nakonec jsme to ubytování, co našla Hanička ve Vidine trefili, ale netuším jestli dozijem rána. Je to jakási ruina u cesty, všude se tu pohybují a posedavaji divné existence a motorka je někde ve dvoře, kde se my nemůžeme dostat, ale všichni ostatní ano. Ale možná je to jenom kulturní šok. 

 Na poslední chvíli jsme sehnali kus sýra a salámu, tak si ho dáme se včerejším chlebem a půjdem spát. Kam pojedem zítra uvidíme ráno, už nemám sílu to řešit. Ale je tu fajn, pro tyto blbosti jsme sem přece jeli. Dobrou noc. 

26.7.

7:45

Ty rána jsou čím dál horší, včera jsme najedli asi 550km a to už je na mě druhý den moc. Teď sedíme v nějaké prázdné restauraci a čekáme na snídani, která má být součástí toho ubytování. No jsem strašně zvědavý, co to bude, ale velkou šanci tomu nedávám. 

Dneska je v plánu dojet do Blagojevgradu, snad tam něco najdem a snad tam příjedem dřív nev devět večer. 

Zase jsme v zemi, kde nikdo neumí jinou řeč, než tu jejich hatmatilku a většina lidí je pricmoudlych. Nic proti nim, akorát je to trochu kulturní šok a musím si zvyknout. I když ti včera, ti byli čistokrevni. Doteď nechápu, co ta navigace předvedla, ale skončit s BMW přímo uprostřed ghetta, kolem samé kamení, bordel a malé děti s kameny v rukách, to nechceš. Říkal jsem, že už jsem na offroad starý, ale měli jste mě vidět, jak jsem tou naloženou motorkou pádil po sutracich velkých jak psí hlavy, díra nedira. Každý zvládne offroad, chce to jenom tu správnou motivaci. 

Snídaně je tady, jakýsi langoš s marmeládou. Kousek si dáme. 

 10:05

Daleko jsme nedojeli, už zase stojíme na benzince. Ale to proto, že jsme se rozhodli trochu upravit trasu, máme to po včerejším Garmin dobrodružství nějak moc blízko. A tak uděláme to, co mám tak rád, najdeme nějaké malé cesty, pojedeme pomalu a budem se kochat. 

Jo a dá se tu domluvit rusky. Bomba. 

Hmm, tak ne, malé cesty se nekonají, je to moc nadlouho. Jedem do Rily, podívat se na pravoslavný klášter. 

12:34

Jakysi Kostinbrod. Ani nevím, kudy jsme jeli, ale bylo asi 30km horama, lesa a a zatackama. Pěkně, to se povedlo. Teď zkusíme nějak objet Sofii, podívat se tam nepůjde, protože velké města nemáme rádi.

17:10

Klášter byl zajímavý, asi se budu muset na to pravoslaví trochu podívat, v kostele byla zajímavá symbolika. 

Teď ještě nakoupíme na večeři, dneska budou parecky s rajčatovým salátem a pojedem bydlet. Snad tam dojedem dřív jak včera a stihnu i tu večeři. 

19:50

Tak super, pokoj se povedl a Hanička už vaří. Byli jsme nenápadně upozorněni, ať nepijem vodu z vodovodu, tak jsme v tom strašném vedru 28 stupňů šli ještě koupit balenou vodu. Nějak se tu oteplilo, sakra, ale právě proto jedem zítra do hor.
Jinak musím říct, že kulturní šok už mě přešel a docela si na ty lidi docela zvykám. Jsou v pohodě, jenom prostě vypadají trochu jinak :-)

Dnešní cesta byla v pohodě, na rozdíl od našeho prvního dne, jak jsme jeli po dálnici Maďarskem. Myslím, že až se vrátíme, tak mě postaví ke zdi a zastřelí, protože jsem opravdu jezdil jako prase. Někdy rychlej, než bylo povolené, někdy odstavným pruhem a někdy i protisměrem. Myslím, že ten kamioňák, co na mě blikal a troubil už dál záznam z kamery někam na ty slavné sociální sítě, takže se uvidíme na Youtube. Ale na moji obranu - 2 hodinou kolonu na rozpálené dálnici, na motorce a ještě vzduchem chlazené, byste taky objeli. A kdo ne, ten mi nesmí na oči.Protože kecá.

 Vůbec se občas dějou věci, kterým nerozumím, třeba jako dneska v tom klášteře. Zapálíte si v kostele svíčku, pomodlíte se, něco si přejete a dáte svíčku do držáku. A sotva ji tam položíte, přiběhne někdo v šátku s nasraným výrazem a všechny svíčky i s tou vaší pobere, sfoukne a zahodí do krabice. A přitom si je tam člověk kupuje! No a tak jsem zapálil svíčku, přál jsem si něco hrozně tajného pro Haničku a přiběhl maník, sebral ji a sfoukl. Pěkně mě nasral, teď kvůli němu Hanička nedožije rána.

No, je tu pěkně, dali mi i pivo a párek už se na mě směje :-) Tak jdeme něco sníst a zítra zatočíme do hor, snad tam nebude tak horko. A dokonce máme i domluvené ubytování dopředu, tak se nemusíme honit. Teda jestli ty hory projedem, to se dopředu nedá říct, nikdy jsme tu nebyli a moc lidí tu běžně nejezdí, tak nám nemá kdo poradit. Já samozřejmě očekávám pády ze skály, skákající zvířata a nejlepší je.... počkej si... zachvácení medvědem.

Tak uvidíme. Zatím dobrou noc, děti.

27.7

9:45

Hmm,vyjíždíme čím dál tím pozděj ale když ono se tak dobře leží pod tou klimatizací... Dnes tu hlásí 40 stupňů, ale v horách jenom 30, tak jsem zvědavý. Tato část cesty dnes a zítra je velká neznámá, vůbec nevím, jestli to bude po těch bych cestách průjezdné. Tak hurá do toho. 

10:55

Zatim dobrý. Jedeme pomalu horama, všude kolem jsou kopce, lesy a louky. Trochu se bojím o benzín, na jednu nádrž to nedáme. Ale teď, po 50km,najednou obrovská Shellka. Tak dobré, Pětky s benzínem brát nebudem, bude stačit po cestě ještě jedna a projedem to. Cesta zatím dobrá, sluníčko svítí, pohodička. 

13:05

Zatim je to super cesta, projíždíme mezi horama, i když je cesta větší, než jsem čekal. A je tu 33 stupňů, fuj. Malý mobil, co ho používáme na trasu se celý nafoukal a vypadá, že každou chvíli vybuchne, tak kdyby se ztratila trasa, utrhlo mi to celý bok i s kulka a a valím se ve skarpě. Ale jinak je to zatím super! 

Někde před námi je Dospat, tam je nějaká voda, tak třeba se okoupem. 

20:03

Tak toto teda ne! Fucking Booking už teda ne!

Celý den byl moc pěkný, průjezd horama super, kam se hrabe Fagaras. Tuhletu cestu můžu jenom doporučit, úplná paráda. Průjezd horama, všude asfalt, skoro žádné auta, malé cesty, louky, lesy, kopce, hory, krávy, psi, kočky... Moc pěkné, koho už nebaví Fagaras a Transalpina, Rodopy jsou to, kam byste měli jet. 

Dojeli jsme až do Dospat a objizdeli to velké jezero, co je hned vedle, že se někde okoupem. Moc pěkné to tam je, všude kolem jezera je les a v něm ohniště, lavičky a tekoucí pramenita voda. Nakonec jsme našli místo, kde to šlo a tak jsme si i zaplavali v jezeře. Super, musím říct, klidně jsme tam mohli zůstat pod širákem. Ale my jsme jeli ještě dál do hor, protože je to tu za a) zajímavé jak sviňa a za b) jsme měli ubytování v horách přes Booking. 

A tady se to pokazilo. 

V Devine, kde to ubytování bylo jsme byli na pohodu kolem páté hodiny. Díky dvěma navigacim a naši znalosti azbuky jsme nakonec zastavili přímo před vchodem s názvem ubytování. Pochopitelně nikde nikdo a dveře zavřené. Vedle vchodu byla nějaka provozovna na stříhání vlasů a blondýna s černým obočím nám chtěla ochotně pomoct a tak vzala telefon a volala na číslo, které bylo na reklamě na ubytování. Dovolal se a po pár minutách hatmatilky nám řekla, že někdo přijede. 

Tento příběh dokončím, až na to budu mít čas a náladu, závěr je ten, že nakonec bydlíme někde úplně jinde, v baráku, kde majitelka mluví napůl ruský, motorka parkuje ve vchodu do domu (nájezd přes dva schody, ale deska pomohla), piju Staropramen a Hanička si vaří těstoviny v jakési domácí kuchyni. A voní to až ke mně, o dvě patra výš na terasu, s výhledem na okolni hory a západ slunce. No, až na to, že tu není klimatizace, jsem spokojený jako malé dítě, které právě někdo nakojil. 

Je tu fakt strašně pěkně. A lidi, lidi jsou tu super. 

28.7.

9:30

Tak motorku jsme s pomocí majitele hotelu vytáhli že vstupní haly přes dva schody a za mohutného prihlizeni majitelů i hostů jsme vyjeli. Nesmělo samozřejmě chybět loučení, podávání rukou a přání šťastné cesty. 

Teď pojedem zase horama do města Chaskovo. Doufám, že cesty budou aspoň podobné, jako včera. 

10:56

Smolyan. Smolenský distrikt. Chorošó, nám zděs očeň nráviťsja. 

Je to prostě bomba, dokonce jsou tu úseky úplně nových asfaltek. A tak děláme to, co mám tak rád a co ostatní nenávidí - jedeme pomalu, tak 50 a kochame se krajinou a vesnickama. Super. 

Akorát jsem jakýsi unavený, asi mám menší krizi středního věku. Ale to přejde, jedeme dál. 

12:50

Prd 50, ctyricitkou jedem, cesta jsou samé horské serpentiny. Ale je tu asfalt, i když občas dost divoký. Kolem cesty jsou odpocivarny s dřevěnou budou a vodou, na jedné zrovna stojíme a Hanička do sebe tlačí jabko, co vezem z domu. Já zase sušenky, co jsme našli v kufru a su celý zasrany od čokolády. 

Ještě 90 km do Chaskova, dal už dneska nejedu. 

17:05

Bydlíme!! Konečně, v tom vedru, co nastalo, jak jsme vyjeli z hor, jsem už myslel, že je to moje poslední hodinka. Na ubytování, co zase zajistila včera Hanka přes Booking, jsme dojeli už před hodinou, napsal bych dřív, ale museli jsme si ještě zašu... teda popovídat o budoucnosti.Tentokrát se to povedlo, máme hotel u cesty s obrovským pokojem a hlavně klimatizací. Venku je 38 stupňů, nějak se nám to počasí zbláznilo. 

Cestou jsme nakoupili vodu, protože předevčírem nás recepční nenápadně upozornil, ať bodů z kohoutku nepije a nějaké dobroty na večeři. Konečně jsme nepřijeii za setmění a tak si může trochu odpočinout, vyprat trička a tak podobně. 

Abych se vrátil k tomu včerejšku, rezervace na Bookingu byla v pořádku, apartmán by byl, ale když jsme přijeli v horách k tomu ubytování, trvalo skoro třičtvrtě hodiny, než přišla paní, která samozřejmě neuměla ani slovo jinou řečí, než tou jejich hatmatilkou. Její asi patnáctiletá dcera držela v ruce 8 rolí záchodového papíru a jenom koulela očima. Paní nás chtěla ubytovat, ale když jsme se zeptali na parkování, ukázala před sebe na ulici. A toto je ten hlavní problém, na Bookingu bylo uvedeno, že parkování je v areálu ubytování, rozhodně tam nebylo "Postav si motorku na ulici mezi cigány, vole." 

No tak jsem se začali rozhlížet, co jako budeme dělat. Naproti stál u nějakého baráku chlap a pořád na sebe s tou paní něco pokřikovali. Samozřejmě jsem ničemu nerozumněl, protože ani jeden z nich neuměl ani slovo ani rusky, ani anglicky. Slunko pálilo, vedro jak prase, žebrající cigánské dítě natahovalo pořád ruku a my nevěděli, co se děje.

Nakonec to vyřešil chlap, který někam zavolal a předal mi telefon, kde na druhém konci byla jeho dcera, momentálně žijící v Londýně. Ta mi vysvětlila, že otec má taky hotel a že nás ubytujte i s garáží. Že to sice není úplně garáž, ale motorka bude schovaná. No tak jo, jdeme do toho, na paní z Bookingem a její koulející dceru se můžeme vyprdnout.

Tak pojeď, pokynul mi chlap a ukázal do vchodu do hotelu. Hmm, a ty 2 schody, co tam vedou, jako nikdo nevidí? Tam přece nejedu ani omylem! Vysvětluju dceši do Londýna, že přes schody tam tu naloženo motorku nedostanu, když z ní vypadne slovo, které všechno zachránilo: Doska! Můj otec má dosku!
Jdu k chlapovi a snažím se to pochopi. Ty máš desku? No jasně, dám jí na schody! A jak říkal, tak udělal, donesl asi 3 desky, položil je na schody a ukázal směrem do vchodu. Jeď!
Nasedám a nohy se mi podlamují strachem, že se vyvrátím uprostřed cigánova na schodech a při pádu zlomím nohu, ruku nebo v horším případě krční páteř. "Musíš na to vjet pod plynem," říká mi chlap a jde dozadu, aby mě podržel. Pomodlím se k Alláhovi, protože ten je tu nejblíž, najedu k desce, zavřu oči a přidám plyn. Motorka se rozjela, vyjela na schody a já za sebou slyším jenom praskot lámaného dřeva. Ale jsem tam! Ve vstupní chodbě do hotelu!

No a potom nás i s manželkou přivítali, ukázali nám pokoje a celý třípatrový hotel. Úplná paráda to byla a navíc z horní terasy byl super výhled na okolní hory. Trochu mi vadilo, že neměli klimatizaci, ale v noci bylo v horách 17 stupňů, takže to nakonec vůbec nevadilo. Ráno mi ještě pomohl motorku zase dostat ven (mimochodem, byl o dvě hlavy menší než já a kyž tu naloženo motorku zezadu zvedl a posunul o půl metru vedle, nestačil jsem se divit) a po srdceryvném loučení nám i se ženou zamával na odjezd. Bomba.

A jaké je z toho poučení? Při rezervaci na Bookingu je potřeba si ověři, co je to parkování v areálu a nejlépe jim rovnou napsat, že máme motorku. Teď už to Hanka udělala a chlap při příjezdu rovnou ukazoval za branku, mimo hotelové parkoviště.

No nic, jdem si pustit nějaký film na tabletu, najíst sse a relaxovat pod klimačkou. Zítra už bychom měli dojet k moři, tak nám držte palce. Zatím nám přeju pěkný večer :-)

29.7.

7:50

Máme sbaleno, zbývá to už jenom dát na motorku a mužem vyrazit. Dnes to máme nějakých 250km do Primorska, kde bychom měli mít ubytování u moře na další dva dny. 

Hlásí lahodnych 38 stupňů, tak se pojede výborně, už se těším. 

10:45

Cesta zatím v pohodě, je taková menší a občas trochu rozbitá, ale zase není takové vedro a skoro žádný provoz. Dobré to je. Ještě 170km. Jo a policajti nás zdraví a ptají se, jestli je všechno OK. To až doma mě postaví ke zdi za ty pokuty, tady se prostě nic dodržovat nedá, brzdil bych zbytečně provoz. 

12:12

Božínku, kdo tu zkratku vymyslel... Místo, abysme jeli po hlavní, zajeli jsme do lesa a jedem po jakési polnacce... Kolem lesy, louky a akorát projela Lada Niva s nějakou lesní stráží. Jedeme krokem. Jsem zvědavý kam. 

13:43

No jistěže, tohle prostě musí být na každém výletě, jinak to není ono. Offroad. 

Pěkná lesní cesta se pár kilometrech změnila na lesní peklo. Bahno, větve, díry a hlavně všude spousta kamení. A jako obvykle, nebylo cesty zpět, jenom vpřed oba dva ve stupačkách, pod plynem, motorka skákala na všechny strany, zespodu se ozývaly rány a já měl v očích smrt. To celé asi 35 kilometrů. 

No, nakonec jsme z toho lesního pekla vyjeli, na hlavní cestu, přímo před vykulene pohranicniky. Sláva Bohu! 

Teď už to zkusíme pro jistotu po asfaltu až do cíle, jenom co se mi přestanou klepat nohy. Mělo by to být už jenom 44km.

15:23

Bydlíme. Sláva. Hanička našla pěkný penzion, máme všechno, klimatizací, ledničku, balkon motorku za branou. Teď se musíme dát trochu dohromady a půjdem se podívat ven. Moře by mi být asi 200 metrů. 

19:11

To je tady ale veliky luxus. Uz jsme se byli okoupat v moři, nakoupili jsme jídlo a hlavně pivo. Dneska, po tom offroadu, si ho asi zasloužím. A už jsme se i trochu pohádali! Hanička zapomněla vypnout vkládání datum do fotek, tak máme poslední 3 dny i datumem, což mě teda zamrzelo a nasralo. No, pohadat se lidi někdy musí, aby nebyla nuda. 

Na večeři jsem vymyslel vajecinu na cibulce v ešusu a k tomu rajcatovo - paprikový salát a chleba s máslem. Všechno máme! Tak si můžu konečně v klidu dát na balkoně pivo, cigáro a počkat, až se Hanička uklidní a všechno to nachystá. Teda... až přijde, šla kamsi ven. 

Jinak je tu dobrý klid, když to srovnám s Chorvatskem, je to jako nebe a dudy. Nikde nikdo, na pláži pár lidí, v obchodě jsme byli sami, na ulici žádný provoz. Super místo a super nápad, akorát je to trochu dál, než na Istrii. Ale kdybysme nejeli přes Rodopy, bylo by to blíž. 

Jenomže by to nebyl tak pěkný výlet, byla by to jenom cesta k moři. Musím říct a říkal jsem to po cestě mockrát, kam se hrabe Fagaras a Transalpina, Rodopy jsou úžasné. Hlavně když se jede pomalu, jak to mám rád. Bomba, znovu musím doporučit. Hory, louky, zvířata, jednotné zemědělské družstva všude kolem, traktory, balíky sena a slámy... A pořád nikde nikdo, zadní turistů, motorkáři, nic, dvě auta za půl dne. Mazec.

Jo a lidi, lidi jsou to, proč jsem sem jel, jako obvykle jsem chtěl vidět lidi, to, jak žijí, to jak se chovají. Vesnice? Hrůza. Domky? Hrůza. Samé skoro rozvaliny, neomitnute, sotva ty baráky stojí. Skoro všechny, bydlet bych tu nechtěl. Navíc tu mají mnohem víc takových těch artefaktů po komunistickém režimu, myslím ty obrovské budovy a areály, které se postavily kdysi dávno a teď jenom chatraji. 

 Ale lidi, lidi jsou tu zatím úplně v pohodě. Nikdo nic neřeší, to je hrozně příjemné. Nikdo nemá s ničím žádný problém, všichni jsou v pohodě, nikdo si nás nevšímá. A nikdo nic nedodržuje. Ale kdyz jsme potřebovali pomoct, najednou ti, kteří vypadali, že si nás nevsimaji, přišli a pomohli. Moc pěkné... Třeba policajti, zrovna dnes, jak jsme stáli na benzince. Seděli opodál, žádný stres, kouřil, odpocivali. Vypadalo to, že nás úplně ignorují, jako všichni policajti tady. Ale když dokourili a dopili a šli k autu, jeden z nich se na nás zadíval, zamával a zeptal se: Všechno v pořádku? Kývl jsem že ano, ještě jednou na mě ukázal palec: Buďte OK. 

Je to tu opravdu zajímavé. A baví mě to. Jdu na večeři. Nebo na pivo. Nebo vlastně na obojí. 

30.7.

14:30

Dneska jsme celý den u vody, koupili jsme si nafukovací kruhy a dovadime v moři jako dvě mentálně postižené děti. Našli jsme malou pláž, kde skoro nejsou lidi, jinak je všude narváno. A taky jsme si koupili malý slunečník, doufajice, že nás ochrání. To by ale nesmělo foukat, za chvíli se celý převrátil a polamal. Je tu veselo. 

19:05

Dneska byl takový pohodový den, velice nic se nedělo, byli jsme se okoupat u moře. Nejdřív jsme přišli na nějakou velkou, úplně plnou pláž a neměli si ani kam sednout. Všechny lehátka a i místa v písku byly obsazené, až jsme našli jeden volný slunečník a pod ním dřevěnou bednu, asi jako paletu. No co, tak jsme si sedli a Hanka si hned zapálila cigaretu, když v tom vyběhl nějaký čmoud a křičel cosi anglicky. Začal na nás, co tam jako děláme, co jsme si to dovolili, že to je jeho místa a že tam bydlí. V klidu jsem mu řekl, že jsme samozřejmě nemohli vědět, že ta bedna a slunečník je všechno, co má a hodlal jsem ho politovat, protože jestli tohle je opravdu všechno, co má, je mi ho líto. On ale pokračoval v křiku, že na té bedně jí a my se po ní válíme a ještě mu v bytě kouříme a že on k nám taky nechodí do obýváku kouřit. Inu, zvedli jsme se tedy v klidu, já se mu omluvil, že mu chodíme po bytě a šli jsme dál. Svět je plný divných lidí...

Pak jsme našli malou pláž, která sice nebyla tak úplně písčitá, ale zato tam skoro nikdo nebyl, na pár minut postavili koupený slunečník, nafoukli gumové kruhy a šli do vody skotačit. Slunečník vydržel stát asi 5 minut, než se převrátil a celý rozlámal, ale s tím jsem tak nějak počítal už když jsem ho kupoval.Jinak jsme tam měli svatý klid a dokonce nám nikdo ani neukradl věci, jak jsem pochopitelně předpokládal.

Teď už jsme zase na penziónu, Teda já, Hanička šla zase někam ven, prozkoumat jakýsi kostel nebo co. Mně už se nikam nechce, koupil jsem si lahvinku červeného a meloun (a pochopitelně trochu té anglické s chlebem),  zapnul klimatizací a budu si užívat klidu.

Zůstanem tady ještě zítra, jestli vydrží počasí, půjde zase k moři. Odjet pryč máme v plánu v neděli, přes Burgas a Varnu někam směrem k nám, kde nás zase čeká ta pandemie, po které tady není ani vidu, ani slechu. Teda sice dneska v obchodě měl nějaký maník roušku a když nás viděl, jak jsem vítězně nakráčeli dovnitř v plavkách, bez roušek a omotaní těma nafukovačkama, začal před námi couvat a točit se zády, ale to nic neznamená. Svět je plný divných lidí...

Tak zatím zdarec a buďte dobří. 

20:45

Aha, tak možná bude možnost tady u moře zůstat o den dyl. Napadlo nás, že vlastně není kam spěchat. Za půl hodiny to půjde Hanka řešit s majiteli. 

21:21

Za majiteli šla Hanka, čekám s čím přijde. Není nad to si trochu zaimprovizovat. Čekám... 

 21:24

Jo! Zůstáváme o den dyl! 

31.7.

9:30

Jnom abych dokončil ten včerejšek, už se mi pak večer nechtělo - ano, zůstanem tady u moře o den dýl (pro čecháčky den navíc). Nakonec máme dovolenou, je tu hezky a jeden den byla rezerva, tak snad ji pak nebudem potřebovat. Pokoj nám dají přímo tady v penzionu, takže nemusíme nikam jezdit. Jenom bude jiný, takže si přeneseme věci. Aspoň bude zase čistý. 

Má to jenom jednu nevýhodu, do Burgasu a Varny nepojedem v neděli, ale až v pondělí, což bude jistě ve všední den veliká zábava. Uvidíme. 

1.8.

11:00

Tak jsme teda další den u vody, tentokrát už opravdu poslední. Ve 12 si máme jít přestěhovat pokoj na poslední noc a zítra ráno už pojedem směrem domů. 

Dneska se nám podařilo ukoristit lehátka i se slunečníkem přímo na pláži, tak se konečně nemusíme válet v Písku a mušlích, jako předchozí dva dny. Nečekaný komfort tu dnes máme. To bude další proválený den... 

Díval jsem se na trasu, pojedeme zítra přes Burgas a Varnu a podařilo se nám zajistit ubytování ve městě Razlog. Je to něco kolem 330km, ve všední den a přes dvě velká města, takže nás nemine ranní vstávání v 6 hodin. Ach jo, jak já to motorkaření nesnáším... A ještě k tomu zase hlásí 36 stupňů, bude veselo. 

No nic, to je až zítra. Zatím je to dobré. 

12:18

Hmm, teď se nám stala dramatická situace na moři, praskl mi a ušel nafukovací polštářek, co vozime místo lehátek na vodu. Udělala se v něm dírka a vzduch postupně ucházel, až jsem se málem začal topit. I připlula Hanka na svém polštářku, jako paní radová s hlavou nad vodou a byla tak hodná, že mi ho na moři dofoukla, abych se aspoň dostal na břeh. A cestou zpátky se mě několikrát ptala, kolik mi ještě zbývá vzduchu, že by mi zase dala že své bomby. Je zertovna, ale zachránila mi život na tom rozbouřeném moři, v těch obrovských vlnách, v naší klidné laguně pár metrů od břehu. 

Je tu veselo. 

13:00

Jsme přestěhování, máme nový, čistě uklizený pokoj a čisté ručníky. Nic nebrání poslednímu odpolední a večeru u moře. Paráda. Jdeme zase skotacit jak ty děti, víte jaké, už jsem to psal. Dementní. 

2.8.

6:20

No tak jo, tak se teda pobalime a snad kolem 8 vyjedeme. Sluníčko už se na nás pomalu směje. Bože, kdyby se mi chtělo aspoň zpoloviny tak, jak se mi nechce! 

9:30

Burgas. No nic moc, město je to velké, plne aut a lidi, jako každé jiné velké město. Zastavili jsme na jakémsi náměstí, pochopitelně v zákazu, u nějaké kašny a malé promenády. Dáme cigáro, zkontrolujeme olej a jedeme dál. 

10:58

Zase offroad! Naštěstí jenom pár set metrů, chtěl jsem sjet že silnice podívat se na to Slunečné pobřeží. Nakonec jsme cestu našli a jsme v Nesebaru. Všude kolem nové obrovské hotely, spousta lidí s ručníkama, placené parkoviště a pláže. Tak to je teda to pověstné Slunečné pobřeží! Konečně jsem ho viděl, i když jenom z dálky. 

A dáme si to s Věrou Špinarovou:

Slunečné pobřeží
až nám znovu poběží
slunečné pobřeží
jenom když se smím
do té chvíle vžít
nezajímá mě pak
vůbec už nic
vyhlížím ten den
slunečné pobřeží
až k nám zas poběží

 
Chachaaaaaa
 
13:33
Jsme ve Varně, pěkně v centru, mají tady pěkný park u moře. Je tu trochu lepší vzduch, už jsem myslel, že po  po cestě v tom vedru chcipnu. Tak si asi dáme chvilku svobódnoje vrémja a budem co? No přece guljáť v párke! 
Jinak město nic moc, jako obvykle, velké, moc aut, moc lidí a chaos. Ale parčík pěkný. 
 
Hezké to tu je, prošli jsme se a kdybyste chtěli k moři, stačí sejít kousek dolů z parku. Kdybyste někdy jeli na víkend do Varny, tohle místo stojí za návštěvu. Ještě si dáme pusinku pod stromem a jedeme dál. 
 
18:34

Jsme v Razgrad, Hanka tu včera našla nějaký divný malý hotýlek. Nic jiného k sehnání nebylo, moc se mi tu nelíbí, ale nedá se nic dělat. Na této cestě poprvni parkujeme motorku na ulici, sice před vchodem do hotelu, ale pořád na veřejné ulici. Dali jsme na ni pro jistotu plachtu, ale ani tak z toho nemám dobrý pocit. 

Před příjezdem jsme nakoupili v Lidošu Čili con carne, 800 gramů a jak jsme projížděli, míjeli jsme ještě Billu, tak jsem si tam zašel koupit 4 piva a měli Plzeň! Akorát jsme pak šli do hotelove restaurace, protože Hanička chce papat salát a tak tady sedím a piju tajně pivo z plechu pod stolem. Blbý, počkám, až se nají a půjdem, na pokoji je klimatizace. 

Na zítra jsem zvědavý, hranice do Rumunska jsou odtud asi 60km,ale nikdo neví, co se bude dít, protože u nás se řeší jenom vstup od nás, ale už se nikde nedozvíte, co budou Rumuni chtít od Čechů při vstupu z Bulharska. Dobrodružství pokračuje, jsem napjaty jak pohřební buben. 

Ujet bysme chtěli zase tak kolem 300 km, dneska to bylo 8 hodin na motorce a to mi v těch ctyricitkach opravdu stačí. 

No, teď už je to jenom návrat domů, už nemáme v plánu nic, co bychom chtěli nějak zvlášť vidět. Ale ono se po cestě určitě něco zajímavého najde, už jenom to ježdění protismerem, zpráva, zleva, kolonu uprostřed, to si u nás člověk tak neuzije. 

No uvidíme, až se vrátíme, teda jestli k tomu někdy dojde. Myslím, že za to, co na těch silnicích předvádím mi seberou řidičák, zbrojak, roztrhaji mi občanku a násilím mi naočkuji Covid. 

Pusťte nás domů!! 

3.8.

6:03

Vcera jsem usnul jak batole, na zádech a s tyčinkou v hubě. Dnes ráno mám dojem, že mě přejel parní válec, tam i zpět. Ale musíme se posunout kousek dál, hlavně aspoň za jedny hranice, takže vstáváme a pomalu se pobalime. Ozvu se z rumunského pohraničí. 

10:48

Zase kurva offroad. Naštěstí jenom 3 kilometry, člověk jede po asfaltu devadesát a najednou zmizí cesta a bláto, pisek, kamení. Mám rád svoji motorku, až se zase divím, co všechno ten baworak vydrží. 

 Jsme v Rumunsku, na hranicích se nedělo vůbec nic. Bulharský pohranicnik zkontroloval pas a techničák, rumunský nás zcela ignoroval. Všechny ty kraviny jsou jenom v televizi, říkám to pořád. 

Zastavili jsme v Alexandrii, moc nevíme, kam jedem. Směr ale máme, tak asi pojedem, kam až to půjde a někdy navečer za něm hledat místo na přespání. Takovým jakýmsi směrem je Strehaia, tam je to ještě 214 km. 

Tuto oblast Rumunska vůbec neznám, pořád jezdíme jenom do hor. Tady dole je hodně rozvinuté zemědělství, samé pole a traktory. A taky zase hromada svinaku, to jsou ti psi u cesty, co skáčou pod kola. Už jsem viděl dva mrtvé. 

No nic, zkusíme dalších 100km a uvidíme. 

13:10

Jsme asi 20km před Craiova. Dneska to jede celkem dobře, proto asi zkusíme dojet až do Drobeta Turnu Severin. Bože to jsou názvy. Tam to vypadá jako větší město a snad seženem nějaké ubytování. 

Neuvěřitelně mě bolí krk, asi mám moc těžkou hlavu, už ani neunesu helmu. Možná mám nějakou strašnou nemoc, už se těším, až ji přivezu domů.

Jinak ale musím znovu říct, že tady je ta krajina opravdu pěkná. Hory podjizdime schválně, protože přes Fagaras se mi tentokrát, už asi po čtvrté, nechce. Je to tu sama rovina, pole, louky a traktory, kombajn, ovce, krávy, kukuřice, slunečnice a obilí. Žádná řepka, kupodivu. A celkem pěkná cesta s minimem kamiónů. 

Tak dáme buchticku, cigáro a pojedem dal. 

16:05

Drobeta hento, to dlouhé jméno. Jsme tady, dal už dnes nejedem. Zahájili jsme strategickou poradu na benzince, otázkou je, kde budem bydlet. Nějaké penziony jsme viděli, mužem zkusit jezdit a ptát se, ale nemáme ani vindru v těch jejich šušlech. Uvidíme, co najdem v mapách nebo na bookingu. 

16:15

Ubytovani vyřešeno, Hanka je čím dál rychlejší. Takže už jenom něco malého nakoupit, viděl jsem tu někde Lidl a jedem se ubytovat. Už toho mám dost. Jo, ještě musíme nějak pořešit data, budem moc blízko Srbsku. 

Takze se ozvu, jak se zabydlíme. 

16:43

Hanka už nakupuje. Doufám, že  budou mít zase tu luxusní konzervu jako vcera, obrovské Chilli con carne. Moc dobré to bylo. 

18:34

Booking zase na hovno!! 

Přijeli jsme k penzionu, ó Bože hrůza. Jakási ruina, na pokoji nebyla klimatizace (samozřejmě ji na bookingu uvádí), jakási divná baba nechápala vůbec nic a motorku jsem mohl zaparkovat buď u přilehlého vlakového nádraží, nebo ji zavezt asi přes 50 schodů kamsi dozadu. Zajímalo by mě, kde ti lidi berou ty nápady, že to aložené géeso umí jezdit po schodech, něco ako kdybyste chtěli vyjet do prvního patra hotelu Moskva ve Zlíně, nebo vlastně do jakéhokoli hotelu. Klidně vám ukážou Tudy a jeď synku jeď. Manik v Bulharsku měl aspoň dosku. 

 No, takže Hanička operativně našla něco jiného, přijeli jsme před penzion a zase nikde nikdo. Ale telefon zafungoval, manik na druhém konci drátu mluvil anglicky a že prý do deseti minut někdo přijede. 

Přijel. Respektive přijela. Ale to jste ještě neviděli, to jsem ještě neviděl ani já a že už jsem toho viděl! Do zatáčky k hotelu pomalu najizdi SUV, ale ne ledajake, je to obrovské SUV Porsche! Říkám si, to asi ne, to bude nějaký omyl... A hádejte, kdo takové SUV Porsche řídí... Ano, vy zkušenější máte pravdu, malá, vyzabla blondýna. Otevře okénko usměje se na nás, ale co to proboha.... Jak to vypadáš babo, proč máš tak odule rty? Ach jo, proč to ty baby dělají? 

Ale OK, chceme bydlet, tak jdeme za ní. Neumi ani slovo žádnou jinou řeči, než tou rumunskou hatmatilkou. Dovedla nás do druhého patra hotelu, který normálně minete, z cesty byste si ho ani nevšimli. Ale uvnitř, přátelé uvnitř, to se těžko popisuje. Kdysi, když jsem byl ještě mladý, silný, krásná plný ideálů, jsem nějakou dobu pracoval v bordelu. A tady, jako bych to zase viděl. Samý luxus, zrcadla, kožené křesla a, jak já říkám, zbytečné kudrlinky, růžová barva a pičičandičky. Bomba, bydlíme v bordelu. A myslim, vypadá to tak, že se tu v některých pokojích i natáčí porno. Super, už jsme bydleli všude možně, i u mafiana z Corleone, proč nebydlet v bordelu. Já jsem spokojený, mame obrovský pokoj, klimatizaci, 5 piv a motorku přímo pod oknem. 

A navíc taky Chilli con carne. Jdeme na to. 

4.8.

7:05

Vstáváme dnes trochu pozděj, máme před sebou kratší cestu a ubytování v Aradu zajištěné, z nostalgie v tom samém penzionu, co první den. Takže pohoda, klídek a tabáček. Dáme kafe a půjdem zase sbalit věci, jako už asi po milionté. 

9:15

Klicky jsme hodili do schránky, Kačer Donald v Porsche nepřijel. Tak vyrazíme směr Arad. 

11:05

Jedeme si v klidu, pomalu a povídáme si. Není kam spěchat, víme kam jedem a máme to jenom 165km. Pohodička, myslím, že dnes nás už nic nepřekvapí. Haha. 

15:25

Jsme v Aradu, zase v penzionu Johanna, jako před 11 dny. Rád se vracím na známá místa... 

Tady je v podstatě konec výletu, zítra už jsme měli jenom dojet domů. Ale možná bude všechno jinak, zítra má jít nějaká velká fronta a po cestě a u nás má strašně pršet. Takže je možné, že to zítra celé nezvladnem a taky je možné, že ro nezvladnem vůbec. Všechno je možné a závěr výletu tedy zatím zůstává otevřený. 

Dneska jsem zase nějak moc unavený, ono těch 11 dní v neustálém horku a 3.000 kilometrů musí být někde poznat, jinak by z toho člověk nic neměl. 

Takže zítra uvidíme, zkusíme vstát dřív a vyjet po 6 hodině a uvidíme kam až to půjde nebo jestli to vůbec půjde. V dešti jezdit umíme, ale zbytečně nepojedu takový kus po dálnici. Dobrodružství ještě nekončí, zítra nás čeká boj o holý život s neúprosným živlem, který nám určitě nedaruje nic zadarmo. 

Tak teď jsem vyděsil sám sebe a jdu se na to navečeřet, nejdřív ale musíme jít do města něco koupit. 

Tak pěkný večer všem, zachovejte nam přízeň i v této těžké a nejisté době, kdy vůbec nevíme, jestli se ještě někdy vrátíme domů. A mějte se rádi. 

5.8.

5:20 místního, 4:20 času v ČR

Vstáváme. No fuj, to není možné... Tak se nějak probudíme, pobalime a pojedem na hranice. Mrak je směrem od nás za Budapeští, uvidíme, jak daleko dojedem.  Tu pakárnu, příjezdový formulář, jsem vypsal pro jistotu až na pátek. 

7:46,takze 6:46 už našeho času. 

Jsme v Maďarsku, už tu zase z rádia řve ta krční choroba, to fakt není žádná řeč. Hranice v klidu, ani ne 5 minut. Tak pojedem dal, kam až to půjde a budem sledovat ten dešťový mrak. Zatím pohoda. 

8:36

Asi 100km do Budapešti. Podle radaru to vypadá, že velká bourkova fronta je pod námi, do Budapešti bysme měli ještě dojet v suchu, tím tu frontu nadjedem. No a pak si dáme pláštěnky a zkusíme to v dešti projet až na Slovensko a pak dal, protože na Slovensku zůstat nemůžeme, museli bysme do 14 denní karantény, ach jo. 

9:50

Nejake bouřky jsme o jeli, ale začalo nás to honit. Objíždím Budapešť a jdeme do plastenek. Zkusím jet dal, uvidím, jak to půjde. 

10:00

Všude kolem hromy a blesky. Boj o holý život začíná. Jedem. 

10:36

Tak nic, to se nedá. Ujeli jsme asi 10km v hrozně hrůze a pak jsme zajeli na benzinku. Musíme počkat. A Hanička chudáček se nemá kde vycurat, protože všude chcou ty jejich Hufy a my máme prd. No, poslední den je zase zajímavý. 

15:07

Jsme v Břeclavi na oblíbené benzince. Je to trochu boj, vzpomínám na Norsko, zase jsem celý mokrý i když máme pláštěnky. Prší docela dost a ta dálnice byla pěkný humus. A Hanička se málem počůrala. 

Hehehe, a nemůže si koupit cigarety, protože dělají inventuru, to je dobré, protože v celém Maďarsku neměli ani na jediné benzince cigára. Už je tam neprodávají, to jsem ani nevěděl, že už je to tam jak v severských státech. 

No nic, prevlecem si mokré trička, natankujem, dáme si kapuce pod helmu a zkusíme dojet domů. 

18:30

Jsme doma. 

Kurňa, ale musím říct, že to nebylo úplně lehké. Asi 7 hodin v dešti, z toho většina na dálnici, občas blesky, kolem černo a hlavně furt pršelo, auta strikaly vodu, motorka klouzala že strany stranu... 

No, dobrý závěr výletu, kdy jsme měli celou dobu jasno, sluníčko svítilo a většinou byly teploty nad 35. Všechny dny, až na jeden v horách, jsme spali pod klimatizací a tady je najednou 15 stupňů. 

Budu muset přehodnotit pláštěnku, už jsem to říkal po Norsku, ale od té doby jsme tak dlouho v takovém dešti nejeli. Já myslel, že to je nepropustny igelit, e není. Třeba mokrou prdel bysme mít neměli a máme. A dvě trička a čtyři šátky na krk. 

Ale, ať je to dnes jak chce, byl to pěkný výlet, byla zábava, hory, moře a spousta zážitků a nových zkušeností, které nám už nikdo nevezme. Motorka neměla sebemenší problém, je vidět, že BMW je opravdu spolehlivý stroj a vydrží neuvěřitelne věci. A posádka, posádka byla taky v pohodě, mimochodem, jako obvykle jsem zjistil, že řidič jezdí jenom tak dobře, jak dobrou má spolujezdkyni. A i proto byl tento výlet tak dobrý a vrátili jsme se v pořádku a veselí. Děkuji Haničko. 

No a je konec. Zdravím všechny, co nás sledovali a mysleli na nás, byla to pro nás podpora a hlavně důvod, proč psát každý den ty kraviny sem na web. 

Mějte se pěkně. Díky. 

Fotky z cesty:

Komentáře  

# Radek 2021-07-26 19:38
Paráda. Máte to dost pestré. Když to čtu, tak naše cesta v Albánii byla nuda :-)) Budu sledovat a číst dál....
Odpovědět