locatoweb

Víkend v kempu v polovině října? Vyzkoušeli jsme to.

Autor: Hana
23. prosinec 2014
Zobrazení: 1802

Tak nějak jsme si při poslední vyjížďce říkali, že už bude poslední, jako závěr sezóny. Krásné počasí, které je přívětivější, než v druhé polovině letního srpna nás ale přesvědčilo o tom, že ještě jeden výlet by nebyl špatný. Proč sedět doma, když venku je tak hezky.

Inspirováni zkušeností z Lipna, kdy jsme za svitu měsíce a při krásných 15 stupních i přes den dělali oheň přímo u chatky, jsme se rozhodli, že si to zopakujeme. Na Lipno nepojedeme. Je to moc daleko a i přes slunečné počasí šumava bude teplotně někde úplně jinde. Hlavně v noci. Takže otázka zní: Kudy kam?

A tak brouzdám po netu a hledám kemp, který by byl někde blíž, v provozu a hlavně - kde se dá udělat oheň! Moc požadavků na polovinu října, ale podařilo se! Do oka mi padá kemp s fotografií chatek, na břehu rybníka Olšovec. Zvedám telefon, abych zjistila, jestli ještě teď fungují. Příjemný hlas majitele mi říká, že jsou v provozu, chatku mají volnou (jak neobvyklé na tuto roční dobu :-)) a je možné si v kempu udělat oheň. "A co dřevo?"’, ptám se. Seženeme tam nějaké? "Dřevo tady máme nachystané"’, říká mi majitel. Výborně! Takže můžeme vyrazit. Kemp Tyršova osada - Jedovnice.

V sobotu po poledni balíme kufry (zase ty kufry, kolikrát už jsme si letos říkali, že s kuframa naposled?) a vyrážíme. Obloha bez mráčku, sluníčko svítí, co víc si přát. Směr Kroměříž, Vyškov, Jedovnice. Přijíždíme do Vyškova a zastavujeme u market, abysme si koupili špekáčky, chleba a všechno co budeme na večer potřebovat. Můžeme pokračovat v cestě. „ Kam dál? Který směr? ’’, ptá se mě Robert. Rozpačitě přemýšlím a pak vyhrknu: "No přece na Jedovnici. A ne, nemám to napsané, ale určitě tady bude směrovka." Významně se na mě podívá a pro jistotu zadává cíl do navigace.

Přijíždíme do Jedovnice a hned na začátku nás vítají cedule s nápisy propast Macocha, Punkevní jeskyně… "Jéžiš, zase Macocha, tak jsem byl už stokrát", reaguje Robert. "Musíme tam jít?" Nemusíme. Teď je naším hlavním záměrem najít kemp. Takže míjíme cedule o jeskyních a na první odbočce se vydáváme k označenému kempu. Kemp Olšovec? Je to ono? Je tady pusto a prázno, žádné chatky, žádný život… Dívám se na druhou stranu rybníka, kde je vidět osadu chatek. To bude ono! Jsme na špatné straně. Ale jak se tam dostanem? Znovu zvedám telefon a volám pánovi do kempu, aby nás trošku navedl. Takže zpátky na hlavní, pak doprava, za zastávkou zase doprava, pak do kopce a z kopce dolů, atd. Vždyt je to tak jednoduché :-)

Našli jsme. Přijíždíme k recepci a už z dálky na nás mává chlapík, oblečený do maskáčů s šátkem na hlavě. Tohle je ten pán, se kterým jsem mluvila? Říkám si, ale moc mi to k němu nesedí. Nakonec zjišťujeme že je to jen nějaký skalní návštěvník. Majitel přichází o chvíli později. Jak jsem podle telefonátu předpokládala, milý, příjemný a ochotný. Vypadá to, že jsme jediní návštěvníci kempu a on nás ochotně vede k chatce, ve které budeme spát. Cestou nám ukazuje hromadu dřeva na oheň a ohniště.

"Půjčím vám sekeru i pruty na opékání." Paráda! Když míjíme hromadu dřeva vidím na Robertově tváři spokojený úsměv. Tiše mi povídá: "Dřeva dost, výborné. To se bude asi pán zítra divit, až zjistí, že je ho polovina pryč." V tu chvíli ani netuším, jak velkou má pravdu :-) Nakukujeme do chatky, čtyři postele, stolík, skříň. Klasické vybavení. Všude čisto a klid. Navíc v restauraci mají lahvovou Plzeň! Naprostá spokojenost.

Takže co dál? Že bysme se přece jen zajeli podívat na tu Macochu? Je to kousek. Tak jo. Jdeme se ubytovat za tři stovky pro oba a znovu nasedáme na motorku. Cestou se nám ale rozleží v hlavě, že chceme dělat oheň a už je dost hodin a vlastně, zítra je taky den. Asi kilometr před Macochou to otáčíme a vracíme se zpět. Osazenstvo místní restaurace na nás po návratu vrhá udivené pohledy, že už jsme zpět, ale nikdo se na nic neptá. Robert jde zaparkovat motorku spodním vjezdem a zastavuje na chodníku přímo u chatky. Nikomu tady nebude překážet a ještě na ni vidíme oknem z chatky. Co víc si přát? Vybalíme věci a jdem na to. Udělat si oheň je naším hlavním důvodem, proč tady jsme.

Nanosíme pár kousků dřeva z hromady a Robert se pustí do sekání nějakých třísek na podpal. Jenže dřevo je trošku navlhlé, jak je uložené venku. Asi to nebude tak jednoduché. Nad námi vidím chatku, která má otevřený nějaký sklep. Mohlo by tam být něco suchého. Jdu se podívat a kromě hromady smetí najdu taky rozlámanou dřevěnou bedýnku, relativně suchou. To bude ono! Nesu ji k ohništi, lámu ji na malé kousky a přikládám k papíru a dalším drobným větvím. Vypadá to dobře, takže…že bysme to zkusili zapálit? Papír pomalinku hoří, ohýnek skomírá, ale při troše dobré vůle a několikanásobném fouknutí do ohně máme vyhráno.

Pomalinku se rozhořívá a máme dobrý pocit, že se nám to podařilo. V tuhle idylickou chvíli se Robert podíval na nebe, které se mezitím zatáhlo a prohlásil: "Tak už nám to hoří a teď příjdou ty přívalové deště, uhasí oheň a všechny nás to spláchne." Nechtěla jsem si nechat pokazit radost z úspěchu a prohlásila jsem jednoduše: "Nebude pršet." Během hodinky se nebe rozjasnilo a dívali jsme se, jak se mraky stahují někam pryč, jako by se odhrnovala opona.

Z ohně už byla slušná vatra a pomalu se začalo stmívat. Někde z recepce sa vyrojilo šest chlapů, kteří sem přišli přespat, aby ráno mohli vyrazit na nějakou túru. Protože dřevo bylo uložené u jedné z chatek, do které se nastěhovali, Robert hned pochopil, že je potřeba udělat si na večer dostatečné zásoby dřeva. Jednak pak už bude tma, za druhé bysme je mohli v noci rušit, kdybysme chodili na dřepa a pak taky, a to hlavně, co kdyby nám pochybělo! Nanosili jsme pár náručí dolů k ohništi a pak už jsme jen vnímali okolní klid, přírodu a nespočet neznámých zvířat řvoucích do noci. K tomu pivo a špekáček. Jak málo stačí ke štěstí :-)

Spát jsme šli asi ve dvě ráno a největší úsilí jsme věnovali snaze zadýchat chatku, ve které byla větší zima, než venku. Asi to jde. Pán nám to říkal, že nepronajímá teď později větší chatky, protože je v nich zima a ti co v nich bydlí, si tu menší dřív zadýchají :-)


Ráno bylo jako malované. Sluníčko se opíralo do hladiny rybníku, na kterou každou chvíli vyskočil nějaký ten kapr. Asi se chtěl taky podívat na krásný den. Sedím si tak na břehu, pozoruju tu nádheru s hrnkem kávy v ruce a dělám pár fotek.
Jdu si dát sprchu, o které si původně myslím, že bude studená. Kotel je vypnutý, taky proč by ho pouštěli, když tady nikdo není. Pustím vodu a po chvíli zjišťuju, že voda je teplá. Proč to? Přemýšlím…jo aha. Solární panely na střeše. Jak milé překvapení. Je vidět, že pan majitel myslí na všechno. Vracím se do chatky a probouzím spáče se slovy, že venku je krásný den. Dáme si snídani a pomalu se chystáme k odjezdu. Tedy vlastně, k návštěvě Macochy a pak teprve domů.
Nabalíme věci, loučíme se s místními a vyrážíme. Na Macoše kupodivu není tolik lidí, jak jsme si původně mysleli a tak jsem se v klidu mrkli dolů, konstatovali, že dole nikdo a nic neleží a šli se svézt lanovkou k Punkevním jeskyním. Prošli jsme údolí, ale do jeskyní se nám nechtělo. Třeba někdy jindy, vždyť je to kousek. Vracíme se zpět na parkoviště a teď už nabíráme směr domů.


Byl to krásný víkend, plný pohody. Zřejmě poslední v tomto roce, ale stál za to. Že by opravdu definitivní závěr sezóny? Tak třeba zas někdy příště :-)

Hana


Doporučuje 6 z 5 panelákových obyvatel, kteří nemají kde si udělat oheň. Velmi příjemné místo a lidi. A čisto :-)

Robert