Tak zas jednou koncem léta brouzdám na netu a hledám cíl nějakého krátkého výletu. Cíl je potřeba, protože jet jen tak, dojet někam, otočit se a jet zpátky, to není tak úplně lákavé. Když už na cesty, tak s nějakým záměrem.

Hledám něco zajímavého k vidění a do oka mi padne článek o zvláštním přírodním úkazu, kde snad je změněné gravitační pole a zemská přitažlivost funguje jinak. údajně voda teče do kopce, nefungují tady různé přístroje…zkrátka, takový Bermudský trojúhelník v Čechách. Pročítám názory pod článkem. Diskutující by se dali rozdělit na dvě skupiny. Jedna se přiklání názoru, že je to skutečně místo, kde věci fungují jinak, než by měly, druhá skupina hledá argumenty, jak si vše logicky vysvětlit. A tak přemýšlím, kdo z nich má pravdu. A jestli to všechno není jen vymyšlené pro upoutání pozornosti. Napadá mě jediný způsob, jak to zjistit. Pojedeme se tam podívat a pak na to budeme mít svůj vlastní pohled.

Když jsem navrhla Kačerov, jako místo dojezdu a uvedla důvody, Robert nebyl zrovna nadšený. Celé to považoval za nesmysl, ale na konec jsme se shodli na tom, že pokud je to nesmysl, můžeme si to ověřit a pak vytroubit do celého světa, že je to všechno jen blábol.

A tak jednoho sobotního rána nasedáme na motorku a vyrážíme směr Olomouc - Mohelnice - Žamberk - Kačerov v Orlických horách. Vzdálenost cca 200 km, tři hodinky cesty. Takový malý výlet po okolí. Navigace nás vede známýma cestama a blížíme se k Orlickým horám. Tady už jsme byli, ale poslední úsek trasy nás vede po nějakých divných cestičkách lesem. Nikde nic.

Pak značka Kačerov a za ní něco, nevím, jestli se to dá nazvat vesničkou nebo jen osadou. Projíždíme po úzké rozbité cestě a míjíme pár stavení, které vypadají, že se každou chvíli zřítí. Pak konec "obce" . A co teď? Nějak jsme si přesně nenašli, kde se tato podivná oblast nachází. Zastavujeme na první křižovatce a pátráme zrakem po okolí, kde by to mohlo být. Před námi cesta pokračuje po rovince, odbočka vlevo vede do mírného kopce. Nezbývá, než využít mobil a pokusit se najít na netu souřadnice hledaného místa. Podařilo se. Zadáváme je do navigace a nestačíme se divit. Ona cesta vlevo, je přesně ta, kterou hledáme. No dobrá. Takže pojďme vyzkoušet, co je pravdy na popisovaných událostech.

Díváme se na cestu před námi a shodneme se na tom, že skutečně stojíme "pod kopcem" a konec cesty mizí za horizontem. O tom nemáme nejmenší pochyby. Tak snad abysme to nějak vyzkoušeli. Vytahujeme plastovou láhev s vodou a pokládáme ji na střed silnice, aby se mohla kutálet. Láhev leží na cestě a vypadá to, že se nehodlá kutálet žádným směrem. Robert ji postrčí směrem z kopce. Pár otáček dolů, pak se zastaví a začne se otáčet do kopce. Divné.

Hledáme vysvětlení, jako nerovná silnice, sjíždí k okraji a podobně. Robert už má jasno. "Je to blbost," povídá, "není to nic prokazatelného." Já si tak moc jistá nejsem a zkoušíme to znovu. Výsledek stejný, nic přesvědčivého. "No tak jsme to viděli a můžeme jet," pronáší Robert bez zájmu a nasedá na motorku. Otáčí ji na zpáteční cestu. Vycouvat do kopce a pak dolů z kopce… Jak jednoduché se to zdálo.

Až do chvíle, než zjistil, že do kopce popostrčí motorku lehkým odražením od země, zatím co dolů tlačí jako o život a motorce se nechce. "Co tam děláš, tak pojed," volám na něj. "To nejde!" Nejde? Jak nejde, říkám si v duchu. Proč by to nemělo jít? "Tak ji trošku roztlač ne? To pojede." Nejelo. Ať se snažil sebevíc, motorka se při cestě z kopce chovala, jako by jela do kopce. A když se konečně trošku rozjela, po pár metrech se zastavila a zůstala stát. Naopak při směru do kopce ji stačilo jen lehce postrčit a hravě se šinula nahoru. "Tak to je divné." Snažíme se najít nějaké logické vysvětlení, ale žádné nemáme. Znovu se díváme na horizont, jako bysme se chtěli ujistit, že skutečně stojíme pod ním.

Nepřišli jsme na nic.

Vyrážíme na cestu zpět a přemýšlíme, na co jsme vlastně přišli. Co jsme zjistili? Můžeme s jistotou říct, že to co jsme o tomto místě četli je výmysl? Že jsme tady nenarazili na nic, čemu bysme nerozuměli? Můžeme říct, že vysvětlení, že se jedná o optický klam a místo pod kopcem, jsme stáli na jeho vrcholu, je reálné? Zůstala nám spousta otázek, ale žádná konkrétní odpověď. Jeli jsme se sem podívat, abysme si udělali jasno. Ale přestože jsme tady byli, jasno nemáme. A tak můžeme v hospodě u piva říkat lidem o této zvláštní cestě, ale nemůžeme jim s určitostí říct, jestli je tam něco jinak nebo se tam neděje vůbec nic.

Nicméně, všichni, kterým jsme to říkali, tomu nevěřili a přesvědčovali nás, že pro to musí být nějaké logické vysvětlení. Totéž jsme si mysleli i my a proto jsme to chtěli vidět. Vysvětlení ale stejně nemáme.
Za poznáním pravdy jsme ujeli asi 450 km. Jen tak, na otočku. Byl to kus cesty, ale příjemně využitý čas. Vůbec nevadí, že jsme na nic nepřišli. Aspoň jsme to zkusili a nespokojili se jen informací z internetu a jedna paní povídala…

No jo.... je to celé pravda. Fakt mě to moc nebralo, přece jenom, na internetu je spousta blábolů a tohle mě moc nepřesvědčilo. Byl jsem jen další bláhový snílek s Petkou plnou vody, jako už mnoho dalších přede mnou. Ale jenom přesně do té doby, než jsem zjistil, že hravě couvám do kopce a z kopce to prostě nejede. Musím říct, že to byl dost divný pocit, člověk na to není zvyklý. A tak jsem to zkoušel několikrát dokola, zadkem do kopce, předkem do kopce a pořád to bylo stejné. To jsou na tom světě ale divné věci....