"Horolezci, horolezkyně, horolezčata…nelezte na skálu co je hodně špičatá…spadnete do písku a svou rodnou vísku…nespatříte více…dudlajdá…" zpívá Ivan Mládek v jedné své písni…Pojďme se tedy podívat do kraje pro horolezce jako stvořeného. A to do Teplic nad Metují a Adršpachu…

Čtvrtek večer

Počasí se zdá být na naší straně, ale pochyby zde stále nějaké jsou. Nicméně balíme věci a konečné rozhodnutí necháváme na brzké ráno. Zavoláme si a domluvíme se jestli vyrazíme nebo ne. V 22:00 jedu ještě k Davidovi, který se rozhodl, že Jawičku nechá doma a pojede se mnou na tandemu, nabalit věci do kufru, zaparkuju GéeSíčko do garáže a jdu si dobalit své věci.

Pátek

V 6 ráno se budím a první co ze mě vypadne při pohledu z okna je: "ku*va". Asi je každému jasné, co k tomu můj rozespalý mozkový trast vedlo. Ano správně. Venku leje. Nicméně jsem ještě na hodinku a půl ulehl, se zbožným přáním, aby to přešlo. Nepřešlo. Po sedmé mi volá David, jak to vidíme. Už mi bylo jasné, že pojedu sám. Říkám mu, že se domluvím s Robertem a Magdičkou a dám mu vědět. Volám tedy Robertovi a domlouváme se, že si zavoláme tak za hodinku a rozhodnem se podle aktuální situace a radarové předpovědi. Na tomtéž jsem se domluvil i s Davidem.

Ten mi ale za 10min volá, že je hnusně a že kdesi cosi a tam to a ono a že nepojede. Jak jsem předpokládal. Nebylo to poprvé co akci takhle zrušil hodinu před odjezdem. "No nic. Mám ho zabít?" říkám si. "Aspoň si užiju jízdu solo". To už ale přestává pršet a s Robíkem se domlouváme, že pojedem.

Jdu se tedy oblékat a dobalit poslední serepetičky do kufrů. "Kde mám ku*va ty kalhoty!!!" Line se po domě. Asi po 20min hledání jsem je našel, ale to už mám trošku zpoždění. Sedám na GéeSíčko a rychle přes město na Jižňáky za zbytkem bandy. Naložím jejich věci, a jedem. Cestou zařídíme pár drobností a už si to štrádujem.

První mezipřistání na dotankování PHM, cigáro a kafe je po dlouhých asi 10km ve Fryštáku na benzince. Dále pokračujeme po trase: Holešov - Stará Ves - Horní Moštěnice - Přerov - Olomouc - zastávka na kafe a cigáro na Slovnaftu před Mohelnicí - Mohelnice - Zábřeh - další zastávka na kafe, cigáro a něco na zub na Shelce v Zábřehu - Rovensko - Jablonné nad Orlicí…Cestou začíná opět pršet. Zastavujeme tedy u autobusové zastávky a oblékáme neprošuky. Magdička vytahuje svou včera čerstvou sexi žlutou pláštěnku o velikosti XXL. Hlásí že do kalhot bere nájemníka :-) Pořídíme pár fotek kosmonautů (…nebo snad ufonů? Aspoň tak na nás pohlíželi místní domorodci čekající na autobus), zasmějem se sobě navzájem, dáme po TT (rozuměj tuberyho tyčka, nikoliv TouraTech :-))a vyhýbajíc se kapkám deště si to svištíme směr Žamberk - Vamberk - Rychnov nad Kněžnou - Solnice.

Tady dojíždíme kolonu kvůli bouračce tří aut. Zdržení ale není velké, za chvíli vyjíždíme z města a hned za městem zastavujeme u benzinky a bistra na něco na zub. Už nějakou dobu neprší, tak jsem si chytře sundal neprošuk a jdu si koupit bagetu. Kdyby v prodejně nehrálo rádio, tak jsem si myslel, že jen zapoměli zhasnout :-) Ale bagetka aspon trochu zasytila. Opět TT a kafičko, sbalím neprošuk do kufru a pokračujem dál do Nového Města nad Metují (v jedné křižovatce předvedu mužům zákona, že GéeSo si poradí se vším, když před nimi chci zmizet z křižovatky a při přidání mi podjede zadní kolo pravděpodobně na rozlité naftě. Naštěstí to ale ustojím. Dále do Náchoda - Hronova - Police nad Metují a konečně Teplice nad Metují. No konečně. Do cíle nám zbývaly cca 3km a najednou začalo pršet. No pršet. Promiňte mi ten výraz, ale doslova a do písmene začalo chcát. Můj pokus o zrychlení na mokrých kočičích hlavách se neshledává s úspěchem, tak se tedy smiřuji s tím, že suchý nedojedu. A ještě k tomu za zatáčkou potkáme traktor a nedá se předjet.

Přijíždíme do Teplic na náměstí, kde je jedno z hlavních dějišť MHFF (Mezinárodního Horolezeckého Filmového Festivalu) a promotáváme se mezi zmoklými účastníky fesťáčku směrem k cíli. Přijíždíme k místu ubytování. Paní domácí Monika, se kterou se znám již z dřívějška nás vítá a otevírá garáž abychom si mohli schovat motorky. Ale ouha. Zjišťujeme, že velká vjezdová brána je přišroubovaná a tou malou tam rozhodně hrochy neprocpeme. No nic. Hrošíci se budou nakonec muset spokojit s otevřeným přístřeškem pod kterým je uprostřed vysypaná hromada písku. Chudinky malé. Robík si našel místo u jednoho boku a zacouval tam. Dobré. Motorka stojí. Teď přijde na řadu můj hroch. Na silu vjíždím do hromady písku aby motorka byla co nejvíc pod střechou. Stejně jí kus trčí :-( Magdička mi pomáhá odhrábnout trochu písku abych mohl vyklopit policajta a hurá. Motorka stojí.

Poberem věci z kufrů a hurá na pokoj a převlíct se do suchého. A sakra. Zapoměl jsem si vzít nějakou mikinu nebo bundu. Naštěstí mě Magdička zachránila a půjčila mi termotriko. Děkuji Magdi :-) Chvíli odpočinem a vyrážíme do víru maloměsta na něco k snědku a hlavně zahnat žížu.

Zapadáme do první a jediné hospůdky na náměstí, objednáváme Plzeň a chceme něco k jídlu. Je nám řečeno, že jídlo objednává kolega. Po nějaké době nám přinese kolega festivalový jídelníček, ale chceme jen něco malého (utopence nebo hermelín apod.). I přesto že venku na ceduli je utopenec napsaný, je nám odepřen. No nic. Zvedáme kotvy a pokračujeme do asi 500m vzdálené restaurace. Ta je sice nekuřácká, zato s velmi příjemnou obsluhou, podle Magdičky až moc příjemnou :-) a se slušným výběrem jídla za docela normální ceny. Robert s Magdičkou si dávají klobásu a jsou překvapeni, jak moc jim toho přinesli :-) Odfukují jak dvě lokomotivy :-) Já jsem si objednal Anděla s Ďáblem v těle, což byly vepřové nudličky s velmi pikantní smetanovou omáčkou v bramboráku. Výborné to bylo. Jen když jsem později upustil trochu výfukových plynů, málem mi shořely nohavice :-) Sedíme a popíjíme Plzničku a začíná rádoby diskotéka. DJ hraje samé pecky dnešní doby, ale Magdička protestuje a chce mu jít vytáhnout šňůru ze zásuvky :-) Kolem půlnoci platíme a míříme k ubytování a do pelechů.

Sobota

Po brzkém dopoledním budíčku v půl jedenácté ze sebe uděláme lidi a vyrazíme. Dnes ale vláčkem. Původní plán byl, že si projdeme Teplické skalní město. Vyrážíme z ubytování a u prvních stánků si kupujeme něco k „snídani“ ( v půl 12 :-) ) a kafíčko (někdo čaj s rumíkem :-)). Nakonec měníme plán a rozhodujem se, že pojedem o zastávku dál a navštívíme Adršpašské skalní město. Přesunem se na nádražíčko, nasednem do vlaku a hurá do skal. Vstupné je pro dospělého 60Kč, což se mi zdá dost, ale co. Procházíme si okruh, sem tam padne nějaká fotka, sem tam se jdem vyčůrat :-), sem tam se musíme zout a přebrodit vylitý potok, ale hlavně celou cestu Robík kňourá nad počtem schodů :-)

Projdem si celý okruh a pokračujem do oblíbeného Hostince u Tošováka. Jdeme nějakou boční uličkou kolem nádherných starých chaloupek. Paráda. Máme hlad jak zavalení horníci, tak si dáme s Robíkem smažený květák s hranolkama a Magdička si dala myslím vrabce se zelím a celé jsme to zalili několika Plzničkama. No výborné to bylo. Platíme a přesouváme se z5 k nádraží a míříme do Teplic.

Z nádraží se jdeme podívat mezi stánky. Prodávají zde přímo výrobci outdoorového vybavení a oblečení, žádní šikmoocí spoluobčané. Dá se zde nakoupit opravdu kvalitní značkové vybavení s mnohdy i 60% slevou. Opravdu se to vyplatí, ale chce to hned ze začátku festivalu, jinak už je to docela přebrané co se velikostí týče. Tak nějak kolektivně jsme se rozhodi, že si koupíme spacáky. U stánku českého výrobce Pinguin se radíme s prodavačem a nakonec odcházíme s katalogem a ceníkem na poradu do hospůdky. Radíme se a na internetu zjišťujeme podrobnosti a ceny atp. Nakonec jsme se rozhodli pro malinkatý spacák Micra. Zapíjíme naše rozhodnutí opět dobrou Plzničkou a prokládáme ji utopencem. Dnes to balíme dřív (cca v 11), protože nás zítra čeká cesta domů a ráno chceme ještě oběhnout stánky a koupit spacáky.

Neděle

Budíček jsme si nařidili na devátou a vstali tak nějak po deváté :-) Pobalili věci, pooblíkali se…nabalili motorky, rozloučili se s paní domácí a…ty voe…to už je půl 11?Tak jedem. Dole ve městě dáme kafe a nějakou snídani u stánku, počkáme až přeběhne běžecký závod a pustí nás projet a jdem nakoupit spacáky. Já se ještě kuknu po nějaké bundě, ale přišel jsem pozdě. Už jsem nic nesehnal, tak jdu pro spacák. Robert s Magdičkou už mají nakoupeno Koupili poslední 195ky s protilehlými zipy…na mě zbyla poslední 185ka :-) Nakoupeno, nabaleno…jedem. Naším cílem je vojenská pevnost ze 2.SV v Dobrošově u Náchoda. Počasí se zdá vydařené, teplo sice vypadá jinak, ale co už. Cestou se ještě zastavíme v Náchodě na benzince doplnit kerosin a už nás Pavel Liška navádí k pevnosti Dobrošov.

Přijíždíme na parkoviště, které není nijak hlídané a je přímo u cesty. Nelíbí se mi nechávat motorku tady, když je na ní jen tak pod síťkou přivázaný vak s věcma a co víc, naše 3 nové spacáky. A táhout se s tím s sebou? Ani náhodou! Rozhodujem se tedy, že "koláč nevláč" jedem k pevnosti. Géesa zaparkujem v trávě před bufetem (Robert sice s mírnou hypertenzí z toho, jestli nebude domino-efekt), já ještě zajdu za paní do bufetu, jestli by nám na miláčky mohla občas kouknout, paní je milá a říká, že samozřejmě. Jdem si tedy koupit vstupenky. Paní pokladní je sice nepříjemná jako…no domyslete si sami…ale co už. Ještě se ptáme, jestli si můžeme nechat někde helmy. Říká, že u průvodců vedle. Tam už je nálada veselejší :-) Svolují a my se jdeme připojit k netrpělivé skupince návštěvníků a čekáme na začátek prohlídky.

Provádí nás mladý průvodce, který ale zjevně ví o čem mluví. Na každou moji otázku zná odpověď. Prohlídka začíná dělostřeleckým srubem Zelený. Pevnost nikdy nebyla dostavěna do funkčního stavu, takže nečekejte, že uvidíte bůh ví co. Je to de-facto jen betonový barák bez vybavení. Sem tam je pár tabulí s fotkami a nějakým povídáním, jinak nic. Prohlídnem si nadzemní část a mezipatro a už nás průvodce žene po cca 170 schodech do podzemí. Sejdeme do hloubky 32m pod zem. Vyslechneme si výklad a pokračujeme dále chodbami a chodbičkami, kolem obrovských sálů atd. Celé podzemí je ručně sbíječkami vykutané v rostlé skále. Neuvěřitelné. Tak obrovské množství skály ukutat ručně. Pracovalo zde prý až 1000 mužů po dobu jednoho roku. Některé chodby nejsou vybetonovány, tak je vidět, že je to opravdu jen skála. Prohlídka končí ve srubu Můstek nedaleko vstupní části. To nás ale na povrch čeká přes 250 schodů. Robík opět kňourá :-) Když se vyškrábem nahoru, ještě nás čeká výklad, jak Hitler na této pevnosti zkoušel protibetonovou střelu a byl velmi překvapen, když se mu rozpadl projektil a ne pevnost. To svědčí o velmi kvalitním betonu na našem opevnění a kdo ví, jak by 2.SV dopadla, kdyby se opevnění dokončilo a plnilo svou funkci. To už si můžeme jen domýšlet.

Vracíme se k motorkám, v bufetu kupujeme kus žvance (langoše a párky) a u cigára vymýšlíme další trasu. Počasí docela přeje, tak se nakonec rozhodnem, že to vezmem skrz Polsko do Jeseníků a pak domů. Jedeme tedy trasu: Olešnice v Orlických horách - Deštné v O.h. - Orlické Záhoří…tady přejedeme do Polska přes most. Zprvu se zdá že bude pěkná cesta, ale po pár metrech se vyvádím z omylu. Pořád platí to o polských cestách. Samá díra, písek, záplaty…no hnus fialovej milosti…Vstoupáme serpentinkama rozbitou polskou cestou a po chvíli se rozhoduji zastavit na odbočce na louku na cigáro a pár fotek. Je tady nádherný výhled. Stavíme motorky na louku a děláme pár obrázků.

Podle Pavla Lišky pokračujeme dále do kopce a potom následuje sjezd krásnými serpentinami s nádhernými výhledy do obcí Nowa Bystrzyca - Stara Bystrzyca - Bystrzyca Klodzka - Stary Waliszów - Nowy Waliszów - Trzebieszowice - Ladek-Zdrój…Tady nás Pavel Liška vede do Javorníku nějakou oklikou, tak se tedy vracíme a říkáme mu, že chceme jinudy. Pochopil a vede nás do nějaké malé osady po úzké cestičce s novým asfaltem. Ten ale záhy končí a dál pokračuje kousek šotolinky a pak už jen vyježděná pěšina po louce. Zastavujem a rozmýšlíme co dál. Robíkovi se to moc nelíbí, tak to jedu prozkoumat. Zjišťuju že na Javorník se tudy dostanem. Jen jak se dostat na cestu. První varianta výjezdu na parkoviště nevyšla. Zůstal bych viset na hraně. Otáčím to a musím na okolo. Porařilo se. Vracím se za Robíkem a Magdičkou a říkám, že to projet jde. Tráva není mokrá a neklouže to. Robíkovi se to sice nezdá, ale nakonec se rozjede a pomalinku s ohledem na svou milou celou trasu projíždí. Jsme na cestě a na hranicích. Ještě bych zmínil ponaučení z Polska. Dávejte si pozor na polské řidiče. Ti jsou totiž schopni v 80ce začít couvat :-(

Opět serpentinkama sjíždíme do vesničky Travná. Vítá nás hned vedle cesty stojící krásný kostel. Zastavujeme a dáváme TT. Prohlížím si kostel i zevnitř. Je opravdu krásný. Magdička udělá opět pár obrázků a pokračujeme do Javorníku - Lipové Lázní - Jeseníku a dále přes Červenohorské sedlo (malinko se cestou nahoru odpoutávám a užívám si zatáček, nahoře čekám a Robert kolem mě bez zastavení profrčí, Magdička jen zamává :-) Říkám si co je? No co. Pokračuju za nimi bez zastavení až do šumperka, kde Robert zastavil u Billy aby si koupil domů večeři. Nezastavili, protože jsou oba zmrzlí jak psí … čumák :-) Nakoupeno a domlouváme se, že zastavíme ještě na kafíčko v Zábřehu na Shelce.

Kafíčko vypito a my už nejrychlejší cestou jedeme domů. Bereme to po dálnici do Mohelnice, obchvatem míjíme Olomouc a dál na Přerov, Hulín. Za Hulínem zastavujeme na benzince, protože mé pozadí už mě nenávidí. Ta nudná noční jízda po dálnici je strašně ubíjející. A už na mě svítí hladové oko. Utrousím nějakou poznámku o funkčnosti kreditky a tankuji plnou. Asi jsem to přivolal, protože „Karta odmítnuta“. A sakra. Co teď? Robert mě naštěstí zachránil. Díky Roberte! Panbůh ti to oplatí na dětech :-)
Vyrážíme zpět do Hulína a přes Holešov a Fryšták jedeme do Zlína k Robertovi. Vyložím jim věci, dáme poslední TT a fičím domů.

Na to, že se nám sestava téměř úplně rozpadla a chvíli to vypadalo, že nepojedeme vůbec, byl tento výlet velmi vydařený. Celkem jsme najeli něco kolem 700km a viděli a zažili mnoho pěkného. Děkuji Robertovi a Magdičce za velmi příjemnou společnost a také za pomoc, kterou mi oba poskytli.