UA, RO, H, SK - část první

Autor: Magda
02. září 2011
Zobrazení: 1186

Pojďme se trochu projet. Trochu někam dál, doma už to známe. Dejme se do party s úplně cizíma lidma, sbalme kufry, vezměme trochu peněz, plnou nádrž, dobrou náladu a vyjeďme směr východ. Že je to hloupost? Možná, ale třeba to nakonec bude bezva akce!

Sobota 23.7.2011

S Davidem máme sraz v půl 11 na benzince U Johana u nás ve Zlíně. Má to z Kroměříže jen 30 km a ze Zlína už pojedeme společně až do Prešova. Snad jako každý odjezd i tento se protáhl, takže vyrážíme kolem půl 12.

Míříme směr Horní Lideč, Púchov, Žilina (tady příšerný průjezd městem, brrr...), Liptovský Mikuláš, Poprad a Prešov. Snažíme se vyhýbat dálnicím jak jen to jde. Jedeme svižně, David to nešetří a my na takové tempo nejsme moc zvyklí...zatím :o).
Poslední zastávku děláme ve Svitu, městu blízkému Zlínu, dáme kafe a pak už nespěcháme, podle posledních zpráv máme od zbytku výpravy značný náskok....

Sraz je tedy na první benzince v Prešově, což je Shellka. Dorážíme kolem 18 hod, ostatní by tu měli být tak za hodinku. Dáme si něco k jídlu, kafe, cigárko, čekáme. Kolem 20 hodiny slyšíme brblání motorek a už je to tady. Milan - Suzuki Bandit 1200S, Karel - Suzuki V strom 650, Jiří - Jawa 350, Honza - BMW R 1200R, Radek a Anka - BMW R 1100S a sajdka, David - Honda CB500 a Robert s mou maličkostí - GS R1150.
Kdo se ještě nezná, tak se seznamuje, šteluje se a montuje sajda a věci do ní a na ni, nakonec se naloží Anka a můžeme jet - směr Velká Domaša a nějaký kemp v okolí. Už se trochu šeří, když vyrážíme, a na Domašu přijíždíme v podstatě za tmy. Nemáme kemp, ale nějaký plácek vedle vody, kdy nás nechávají rozbalit stany. Pro některé je to premiéra s novým stanem, no aspoň že je červený a je v té tmě líp vidět :o), a někteří zas obratně pokládají motorku na bok - holt mokrá tráva a semtam nějaký ten ďolík......
Ale první tábor je úspěšně rozbalen a jdeme na pivko do blízkého stánku Maják. Začíná týden „super“ PIV, dnes je to šariš. Něco sníme, posedíme, probereme plán cesty, seznamujeme se trochu víc navzájem. Místní „ubytování“ má drobnou vadu - nejsou tu záchodky ani voda a jiné vymoženosti - ale jedeme přeci na Ukrajinu, tak nečekáme žádné superhotely, ne? Ráno čistíme zuby slazenou minerálkou a jakési keříky tu taky jsou, pokud už je ovšem neobsadili místní rybáři....

První noc celkem jednoznačně ukázala, jak budou probíhat i ty další - pršelo, pršelo..... Mokrá tráva a výjezd trochu do kopečka prověřily většinu motorek s cestovníma gumama, vše proběhlo bez problémů...no a Robík na špuntech si jen chrochtal..:o), stejně jako Jiřík na svých pidišpuntíkách na Jawce.

projetá trasa:
Zlín - Žilina - Liptovský Mikuláš-Levoča-Prešov-Nová Kelča (Velká Domaša) - 449 km

Neděle 24.7.2011

Plán na dnešek - asi 230 km, proniknout na Ukrajinu a dojet do „té“ Koločavy

Na hranice to máme nějakých 80 km, poslední zastávka na Slovensku - Humenné, benzinka. Dáváme si kafe, doženeme povinnosti na WC, koupíme něco na zítřejší snídani a už míříme k hraničnímu přechodu Ubľa.

Hranice Slovensko - Ukrajina

Tak to proběhlo bez problémů, nikdo nechtěl úplatky, nikdo neprudil, nebyla skoro žádná řada, tak si páni celníci pozapisovali nás i motorky, nějaká ta byrokracie musí být....a kolem 14 hodiny vjíždíme na Ukrajinu směr Velykyj Bereznyj, Volosjanka,......

Nějak jsem se ještě nezmínila, kdo že vede tu naši sedmi-motorkovou a devítihlavou kolonu. Je to Milan - a nenechejme se zmást, že vypadá trochu jako šílený vědec!! :o) - to on vybral a vymyslel trasu a je asi jediný, kdo ví přesně, kde se zrovna nacházíme a kam že to jedeme. A musím říct, že to dělá dobře, bez váhání, motání se nebo hledání v mapě...obdivuhodné, ani nemá mapu před sebou, jen mrkne semtam do atlasu a pak půl dne jede a jede a my za ním.....
No a někde ve Volosyance či v jejím okolí by měla být odbočka doprava, údajně výborná zábližka směrem na Nyzhni Vorota. Milan odvážně zatáčí na celkem slušnou komunikaci mezi vesnické domky.....jedem dál a dál, cesta se stává postupně stále míň sjízdnou, no je to prča....z cesty je už jen blátivá strouha, po které zurčí místní potůček, náhle je před námi brod - no co už - jedem přece dál :-), i Radek se sajdou profrčí potokem, a pak už tu cesta není vůbec a končíme na louce u nějakého podivného domu s vlastním kostelíkem...hezké místo, což o to - ale není to to, co hledáme :o)).

Milan jde za domorodci zjistit, jak se to s tou mapou a odbočkou má a my ostatní se zatím na louce složitě otáčíme. Takže zpět přes blátivou polňačku, brod i rozbitou šotolinu na hlavní cestu... Popojedem po asfaltu pár set metrů a je tu další odbočka - tentokrát určitě ta pravá.

Ale i tady se zpočátku „cesta“ mění v „necestu“ a po pár kilometrech končíme znovu - v korytě potoka plném kamenů... Jiří na Jawce ještě zkouší kousek pokračovat nějakým úvozem, ale ukrajinská divočina ho zastaví. Znovu otáčení a návrat na hlavní. Cestou ale zastavujeme pár venkovanů, kteří nám vysvětlují, jak to je s tou hledanou odbočkou - tedy alespoň doufáme, že jsme jejich vysvětlení rozuměli dobře...kluci jim darují plechovku piva za ochotu a jede se... Ta správná odbočka je totiž v obci Užok - kdo by si to byl pomyslel!! I mapa prostě někdy kecá...

Ale byla to ta správná, tentokrát jo - a stála za to. Místy průjezdná jen velmi obtížně, vedla nás přes jakési kopce a náhorní pláně (značka: 11 km rychlost 40 km/hod) úžasnou krajinou, po zapadlých i rozpadlých vískách, mezi domky rozesetými po kopcích, mezi barvou tmavě zelenou i světlejší - zelená ale byla všude. Nejdřív moc kilometrů stoupání, to už jedem sami jen s Karlem, kolona se roztáhla....., pak sjezd po rozmlácené šotolině.....cha, kam se na to hrabou offroudy někde u nás.... Bohužel se dalo do deště, celkem vydatného, tak se s ostatními potkáváme pod kopcem v autobusové zastávce, kde čekáme, až se to přežene. Sajda jede dál, ať na Aničku tolik neprší a potkáváme se s nimi v Nyzhnich Vorotách na benzince. První ukrajinské tankování - nejdřív platit, pak tankovat....

Při výjezdu na hlavní cestu před benzinkou jsme všichni hromadně přejeli plnou čáru a asi bychom si toho nevšimli, nebýt upozornění řidiče náklaďáku, co jel zrovna kolem. No a jak tak tankujeme, asi sto metrů směrem po naší další trase je stálá policejní hlídka - a vypadá to, že nás už zálibně vyhlížejí... takový pěkný přestupek... to ta banda motorkářů asi neukecá.. Dali jsme hlavy dohromady a zjistili jsme, že když se kousek vrátíme a projedeme pod mostem, dali by se policajti možná objet.. rozhodně to stojí za vyzkoušení. Tak jsme to střihli pod most, pak kousek po místní skorokomunikaci a už jsme mohli jen mávat - frnkli jsme jim přímo před nosem... (no my jsme se s Robíkem chechtali do interkomu ještě kus cesty).

Takže směr Koločava, která by měla být asi 80km odtud. Pomalu se šeří, míjíme nějaký penzion u cesty, ale pokračujeme... začíná se zatahovat a najednou se v šeru objeví Penzion U Leva... ze dvora na nás mávají nějací slovenští cykloturisti, tak moc neváháme a zajíždíme na parkoviště u oooobrovského psa. Začíná poprchat - tak zase na poslední chvíli nám to vyšlo, a nemusíme stavět stany, to je luxus. Ubytujeme se dle instrukcí pána domu Leonida, provedeme nějakou tu hygienu, převlíkneme se do civilu a za chvíli už sedíme v příjemné hospůdce u Leonida a Natálky. Čeká nás výborný místní guláš a záplava vodky... jak jinak. Je dočista platinová a moc dobrá. I místní pivo Lvivskije se dá celkem pít, tak posedíme, poklábosíme a jdeme spát.
Ubytování na osobu v pohodlné posteli s peřinou a se snídaní je za 10 euro, pivo za 8 hřiven, arašídy za 10 hřiven...pohoda.

projetá trasa:
Nová Kelča-Humenné-Snina-Ubľa (státní hranice SK-UA)-Velykyj Bereznyj-Volosjanka-Užok-Roztoka-Ždeneve-Volovec-Pilipec - 227 km

Pondělí 25.7.2011

Plán je asi 280 km, směr Koločava, do které jsme včera nedojeli (ještě k těm plánovaným kilometrům na jeden den - prostě to byl jen takový Milanův „plán“, ovšem jen my dva s Robertem a možná ještě Honza jsme tomu naivně věřili. Ostatní, kteří už toho s Milanem najezdili dost, věděli dobře, že do těch „posledních 150 km“ toho musíme najet mnohem, mnohem víc..... )
Tak tedy ta slavná Koločava. Nevím, jak to tam vypadalo za Nikoly šuhaje nebo jak ji viděl Olbracht, ale na mě zapůsobila jako blátivá díra s pár sochama a tankem... Ale možná jsme netrefili ta správná turistická místa... nevím. Tak udělám Robíkovi pár fotek, aby mu doma kluci v hospodě věřili, a jedeme dál.
Mnohem zajímavější byla hlavní cesta z Koločavy směrem na Solotvyno. Parádní rozmlácená silnice, chvíli kousky asfaltu, za zatáčkou obrovské díry a kamení, mezi tím vším kličkují auta, náklaďáky i autobusy v protisměru, cyklisti, povozy, chodci, krávy, koně, psi... a my :o).
Cesta vede stále podél řeky, krajina je tu hezká, ale nemyslím si, že by se jí někdo z šoférů mohl věnovat - to jen já, baťůžek a Anka ze sajdy se můžeme trochu pokochat místními krásami.

Stavíme převážně na benzinkách, které vesměs sestávají z uzavřené budky, u těch lepších je někdo, kdo vám natankuje - a občas i dřív, než se zaplatí (asi budíme důvěru). Dá se tu koupit možná tak voda a motorový olej, záchodky mají, ale všechny jsou uzavřené, neb jsou bez vody... achjo.
Delší zastávku jsme ovšem udělali u malého obchůdku v Solotvynu. Kupujeme něco k jídlu, svačíme, pijeme a odpočíváme. Honza neodolal a odvezl si motorku přes ulici do myčky, ostatní dřepí na obrubníku a jen se pobaveně usmívají, a pak se k mytí odhodlal i Karel... no blázni, kdyby tak věděli, kam všude nás ještě Milan zavleče :o))...

Pokračujeme směr Jasinja. Robík touží po originální nálepce UA, tak si necháme kluky trochu ujet a poptáváme se na pár benzinkách. Nikde nic... Ovšem kolona je v háji a my taky, je to strašně divný pocit být najednou kdesi na Ukrajině sám, nevidět žádnou motorku před sebou ani za sebou... brr... cítíme se úplně ztracení, nemáme ani tu blbou mapu.

Naštěstí na nás na dalším rozcestí čekají a je to úleva.... Pokračujeme směr Jablunickyj průsmyk, asi celkem vyhlášené místo, je tu hromada lidí, stánků se suvenýry a stánků s jídlem... většina z nás ochutnává jakýsi špíz nebo šašlik či co to je a jedem dál. Už se zase blíží podvečer, tak se rozhlížíme po nějakém místě k přespání. Objevili jsme pěkné místečko u řeky, kousek pod cestou, ale příjezd k němu bohužel není moc vhodný pro motorky... ani pro ty terénní. Tak jedem dál (ke vsi Vorochta) a po pár km uprostřed lesa najdeme parádní tábořiště s ohništěm, přístřeškem a posezením, oplocené proti medvědům (anebo asi ne, směrem od lesa plot chybí...). Tak rozbalíme stany, smontujeme k sobě motorky různými řetězy a zámky a jdeme něco sníst a popít. Kluci zašli pro dřevo, takže za chvíli už plápolá vatra jako hrom a je dobře, že tu je, půl noci zas propršelo.

Ráno nějak nemůžu spát, tak se tu potloukám po tábořišti, semtam projede auto nebo povoz, a pak si všimnu bílé oktávky s černými skly, jak projíždí kolem tábořiště úplně pomalinku... skoro cítím ty oči za tmavými skly auta... přejeli, otočili se na dohled a stejně pomalu zase projíždějí zpět..projeli kolem stanů a motorek, zrychlili a byli pryč. Dobře, uznávám, jsem posera, a první co mě napadlo bylo: vzbudím kluky a rychle pryč... No, kdo ví, kdo si nás to z toho auta prohlížel. Ale za chvíli se stany začaly probouzet, tak to bylo veselejší, pobalili jsme se a zamířili ke světlým zítřkům...

projetá trasa:
Pilipec-Mižhirja-Synevyr-Koločava-Drahove-Tjačiv-Solotvyna-Rachiv-Jasinja-průsmyk Jablunickyj (981 mnm) - Vorochta - 264 km