BiH, MNE 2012, část třetí - Domů

Autor: Magda
27. leden 2013
Zobrazení: 1077

271 cerna horaA otáčíme směrem k domovu. Není to zase až tak úplně za rohem, čekají nás tři dny v sedle a taky docela velké horko. No ale domů musíme, přece se nemůžeme zbytek života jenom bezstarostně poflakovat u moře na motorkách, to dá rozum....

Pátek 6.7.

Výsadek kolem 10 hodiny.

249 cerna horaCesta vedla kolem Kotorského zálivu romantickou krajinou, vesměs napravo hory a domky a nalevo moře zálivu. Ale konečně jsme viděli i nějaké kamenné staré domečky, kostelíky na ostrovech a taky obrovské desetipatrové lodě. Opět vedro, záliv opouštíme kolem 3 hod. odpoledne. Pokračujeme pořád kolem moře směrem na Dubrovník a Split.

Hranice s Chorvatskem. Tahle byla docela nepříjemná - vedro, čekání, popojíždění. Odbočujeme do vnitrozemí směr Mostar. A znovu hranice - tentokrát do Bosny.

308 cerna horaA znovu mešity a úplně jiný charakter vesnic i městeček, i lidi vypadali docela jinak.

Už je docela pozdě a měli bychom ujet ještě asi 250 km ke kempu dle mapy. Jedeme směr Jajce. Stmívá se a kempy nikde. Navíc jedem pár kilometrů úsekem cesty, kterou asi plánují opravit a je ve fázi „seškráblého asfaltu“ - super povrch pro špunty. Pěkně mi to pod zadkem jezdilo ze strany na stranu....

A pak opět Milanovo pověstné štěstí - hnedle u cesty je u řeky kemp. Vjíždíme sem úplně za tmy, už je po 9 večer. Kde se vzal tu se vzal nějaký místní, co mu to tu asi patří. Vybral si tuším 2 eura za osobu, rozsvítil lampu - lapačku komárů a much a pak už byl „kemp“ jen náš. Já si dala skvělou sprchu venku za zástěnou, sice studenou, ale o to lepší. Robert otestoval sprchování nad středomořským záchodkem „šlapákem“ - a říkal, že taky dobré. Uklohnilo se něco ze zásob (my měli tuším těstoviny), posedělo se jak jinak než u pivka a šlo se na kutě.

312 cerna hora314 cerna hora318 cerna hora321 cerna hora327 cerna hora

 

 

 

 Ujeto: 447 km

Sobota 7.7.

V podstatě to vypuklo už večer, ale ráno se neslo ve znamení hledání klíčů od Jirkovy motorky (a díky systému „one key system“ :o)) i od kufrů, kdy měl vše. Lezli jsme téměř po kolenou, stany byly sbalené, trávník pod nimi prohledán, všechny spacáky protřepané a nic. Jiřík už vytvořil teorii, jak nám mává a čeká, až pro něho přijedou z domova a potupně ho odvezou osobákem. Když tu náhle kdo to nešáhne do kapsy u kalhot? KAREL. Liška podšitá, ten ale Jiříka potrápil. Nov šak by to v tej Bosně nebylo ani pořádné vzrůšo!

343 cerna hora

No a můžeme vyrazit v plné sestavě. Směr Banja Luka. Pak dále opět k hranici s Chorvatskem - Gradiška (to je ale razítek v pase, škoda že to nerazítkujou na kufry, to by se Robíkovi určitě líbilo :o)). Průjezd přes Chorvatsko jsme pojali tranzitně - většina frčela po dálnici asi 160 km/hod, my s Davidem jsme zvolili pomalejší verzi a šinuli se na špuntech jen do 120 km/hod. Sešli jsme se na první benzince za Zagrebem a odbočkou na Ljubljan.

A za chvíli další hranice - tentokrát se Slovinskem. Naštěstí se Honza s Milanem osmělili a vykašlali se na ty děsné fronty a projeli jsme to všechno relativně bez čekání. Slovinsko už jsme projeli mimo dálnice. Směr město Ptuj, Bratislavaci, Savci a jiné zajímavé vesnice.

Poslední dnešní hranice by měla být ta Rakouská a tady bychom měli i spát. Přejezd Bad Radkersburg. Průjezd průsmykem, moc pěkné, konečně už není vedro, a ty výhledy....
No, po Rakousku jsme se pak malinko pomotali a opět za tmy jsme se pídíli po nějakém kempu, ale nakonec za pomoci navigací jsme jeden objevili, asi 30 km za Grazem, ves Ungersdorf.

371 cerna hora

401 cerna horaStany, večeře, sprcha, pivko. Někde odvedle řvala diskotéka do ranních hodin, ale když jsme šli spát, byla to asi přesně ta doby, kdy se v Rakousku na diskoškách končí. Takže noc celkem v klidu.
Jen jsem už na sobě pozorovala jistou opotřebovanost, no co se dá dělat, ta výdrž už není co za mlada. V neděli ráno u snídaně už jsem se těšila jen na jedno - že se doma svalím do postele.

 

Ujeto: 545 km

406 cerna hora

Neděle 8.7.

Takže dnes máme jen jeden cíl - dojet pospolu do Znojma a odtud moravská větev na Kroměříž a Zlín a česká větev směr Praha a Beroun.

Vyrazili jsme směr město Bruck ad Mur a pak jeli nejkratší mimodálniční cestou k hranici s Českem. Před Znojmem jsme se rozloučili a vydali se k domovům.

410 cerna horaMy jsme to s Davidem vzali po dálnici, ať to odsejpá, David to měl do KM přeci jen blíž, tak frčel rovnou a my se stavili ještě najíst v nějakém motorestu. Ta půlhodinka nás nakonec stále ještě jedno pěkné zmoknutí, ani ne 20 km před Zlínem nás chytla parádní průtrž mračen, takže jsme přijeli domů promočení - ale aspoň se z nás smyl prach z cest.

Ujeto: 473 km

No a co říct k výletu?

Parta v pohodě stejně jako loni. Milan jako vůdce byl opět neomylný, a pokud se mýlil, stejně jsme to nikdo nepoznali :o).

Krajina, kterou jsme projeli, a to zejména v Černé hoře a částečně v Bosně, byla nádherná a rozhodně to stálo za to. Jen by to chtělo se občas zastavit na dýl, nasát místní atmosféru, zejména na venkově a v horách.... prostě jen tak neprofrčet....

Pro mě ale platí pro příští výlety jediné - pokud to bude do teplých krajů, je třeba jet zjara nebo na podzim. V létě už nikdy!!

Takže všem díky za výlet i společnost, bylo to fajn.

Celkem kilometrů: 3216