Pičín, Kozomín, Řitka aneb kam letos na výlet

Autor: Robert
29. květen 2014
Zobrazení: 1524

Tak jsem si říkal, kam se letos podívám... Rozhlížím se, dívám se do mapy, čtu různé články na webu, poslouchám lidi, jak mluví a tak nějak z mladické nerozvážnosti padla volba na vyjížďku na Bajkonur. Teda co to vykládám, na Bajkal. Nebo ne, vlatně, jak se to tam jmenuje - na Balkán!

Proč zrovna Balkán? No znáte ten příběh, o tom chlapíkovi, jak se svlékl do naha a skočil mezi kaktusy? Ne? No prostě chlapík, někde v dalekých krajích, zatímco lidi kolem něho si povídali se celý vysvlékl do naha a jenom tak, zničeho nic, skočil mezi kaktusy. Když se ho později, až se trochu vzpamatoval ptali, proč to udělal, víte co jim řekl?

Že se mu to zdál bejt dobrej nápad.

Tak proto Balkán.

A taky tak trochu proto, že jsem tam ještě nebyl. Rád bych se podíval na lidi, jak tam bydlí, jak tam žijí, jak se baví a tak podobně. Vzpomínám si, jak jsme se vrátili z okružní "poznávací" cesty z Ukrajiny a Rumunska a dost dlouhou dobu jsem si uvědomoval, že si tady žijem jako ve vatičce (chtěl jsem napsat jako prasata v žitě, ale to se přece nehodí, tak to nenapíšu) a tak bych si některé poznatky chtěl zopakovat. Na Ukrajinu se už jet podle mně nedá - z různých důvodů a nejsou to jenom momentální nepokoje, které tam teď panují. Tak to zkusíme jinudy, do jiných zemí a mrknem na jiné lidi.

Slovo dalo slovo a zjistil jsem, že budeme mít stejnou cestu jako parta HIC, kterou už důvěrně známe z cest po Ukrajině, Rumunsku, Bosně a Černé Hoře. Bohužel naše jízda nebude stejná celou dobu, jenom do Bulharska, kde se naše cesty rozdělí a zatímco my pojedeme dál směrem do Makedonie a Albánie, oni se budou vracet domů. Snad se akce podaří a aspoň jeden z nich s námi zůstane, protože jinak se už teď třesu strachy z neznámých končin a divokých bezdomovců mávajících spadlými větvemi stromů a pronásledujících nás po kamenitých a bahnitých cestách albánských hor.

Proč parta HIC? Protože co se s nimi známe, jezdí zásadně v červenci a to je teda na Balkáně pěkný hic. Jenomže znáte to, pracovní důvody, soukromé důvody, objektivní a subjektivní okolnosti, osud a v neposlední řadě špatné rozhodnutí nás zase vedou na Balkán v období největšího vedra. No ale co, na jedné straně Černé moře, na druhé Jadran, aspoň můžem cestou svalit těla do osolené vody v pětatřiceti stupních, no, není to super nápad?

Polovinu cesty plánuje z některých článků známý (a dle Magdy šílený vědec) Milan, druhou polovinu jsem už "nenaplánoval" já. Proč nenaplánoval? No protože to nejde, kdo mě zná ví, že nejsem plánovací typ. Některé zlé jazyky tvrdí, že se ani nevyznám v mapě, ale to přece není potřeba, když má člověk spolehlivou adventure navigaci, no ne? Adventure jí říkám proto, že mě vždycky vede po nějakých divných cestách, které se nakonec stejně znovu napojí na tu hlavní, ze které jsem před chvílí sjel do lesa. Ale když já jí tak věřím!

Takže jsem se jenom podíval na směr, kudy bychom měli jet, na pár videí z TyTrubko, abych viděl, jak asi vypadají některé cesty a rozhodl se, že jedem. Po konzultacích s Magdou jsme ještě vymysleli vyjížďku po albánských horách, ale pořád si nejsme jisti, kudy povede. A nakonec může stejně být všechno jinak. To je ale přece teď jedno ne?

Důležitý je azimut, přátelé, azimut a víra v dobré konce.

A kdo vlastně jede? No pravděpodobně 4 lidi, co je už známe, odněkud z Čech (kdo si má ty názvy na mapě pamatovat) a já s Magdou. Jsem rád, že jede i Magda, protože jinak bych měl moc místa v kufrech a mohl bych si na ten blahobyt zvyknout. A navíc, když za hranice, tak s Madíkem travellerem, to dá rozum, už jsme spolu pár hraničních kamenů minuli a taky už umíme občas vypnout mikrofony, takže to bude pohodička na růžovém obláčku. Co víc si přát?

Zbývá už jenom pár maličkostí, jako servis motorky, nějaké ty gumy (na motorku, fakt nevím, co vás to napadá), dát dohromady nějaké ty věci jako lékárničky (o tom se zmíním v jiném článku), stany, spacáky, vařiče, ešusy, příbory, hrnečky, talíře, židličky, kalhoty, kraťasy, trička, bundy, mikiny, slipy, ponožky, plavky!, mezinárodní řidičáky, zelené karty, doklady, zásoby jídla, pití.... NEHOUPAT!

Myslíte, pane Lorenc, že už je to kompletní?

Jak to dopadne, to se teprve uvidí. Ale aspoň nebudeme litovat, že jsme to nezkusili.