Velký výlet na jih se blíží, tak je třeba prověřit, zda jsme od loňska nezapomněli, co vlastně do patří do kufrů, jestli ještě zvládneme postavit stan a uklohnit něco k jídlu na vařiči a tak podobně.

Tak jsme se v pátek pobalili a vyrazili - na sever, ať je změna.

Cestou známou, směr Vsetín, Bystřička, pak kousek po bočních cestách a dál na Rožnov, Frenštát a Frýdlant. Cílem byla Žermanická přehrada. Mapa ukázala asi tři kempy v okolí přehrady, tak jsme jeli najisto. A Robert mohl spokojeně konstatovat, že navigace pracuje spolehlivě a vede nás pidisilničkami i zákazy vjezdu.Dorazili jsme j prvnímu z kempů - Pod Husarůvkou. Ježkovy oči, hrůza. Pusto prázdno, možná pár opilých rybářů na podivném plácku u podivné vodní hladiny - rychle pryč!!

Kemp Lučina se nacházel na protilehlém břehu nádrže. No, příliš lákavě to v něm taky nevypadalo, obsazené byly snad dvě chatky a stany tu byly taky asi jen dva nebo tři. No jo, ale už se smrákalo a taky zatahovalo, tak jsme to na jednu noc riskli.

Kemp ani při bližším ohledání nejevil žádné známky jakýchkoliv zásahů od dob hlubokého socialismu. Záchody i sprchy docela děs, hospoda prostě hospoda (s radegastem), v ní hluční opilí Poláci a kratci „zobaci“, všechno ponuré, ošuntělé a s blížícím se deštěm moooc smutné. Postavili jsme stan a šli na pár pivek, „zahrádka“ umožnila jakési takési posezení a když začalo pršet, sedli jsme si na schody pod stříšku.

Ráno bylo neveselé, déšť, sychravo, ponuro.

V nudném kempu a v dešti se dá ve stanu fakt jen spát a válet se a doufat, že se vyčasí ... vydrželi jsme to do oběda, využili přestávky ve slejváku, sbalili se a vyrazili někam, kde snad nebude pršet.Servírka nám večer dala tip na prý pěkný kemp u řeky Moravice, mezi Hradcem nad Moravicí a Vítkovem, Kemp Podhradí se to mělo jmenovat.

Vzali jsme to cestou přes nedalekou nádrž Těrlicko - přeci jen jsme si říkali, že dáme těm severomoravským krajům ještě šanci - ale bylo to zbytečné. Nevábné prostředí, voda nic moc, takový mokrý bratr Žermanic to byl.

Ale pak už jsme fakt jeli na západ. Počasí nás ale zradilo definitivně, bylo fakt hnusně a představa povalování se v mokrém stanu a vlhkém spacáku další noc nás nelákala ani trochu. Otočili jsme to na štramberk, dali si tam něco k pozdnímu obědu a jeli domů.

Nicméně výlet splnil to, co jsme potřebovali vědět: stan postavíme ve stále lepším tempu, kufry se od loňska hernajs nezvětšily - pořád je v nich tak málo místa, navigace funguje a těsní v dešti, po hodině na motorce pořád bolí zadek a kempy v Česku v poslední době tak nějak stojí zaprd... holt je ty dva měsíce v roce s pochybným počasím nedokážou naplnit ani uživit.

No už abychom byli na cestě na jih - 29.červen je skoro za dveřmi...

A možná v tom jižním vedru budeme vzpomínat na vlahý moravský deštík :o))

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

No... ano, původně jsem chtěl vyzkoušet vybavení, než pojedem do Černé hory (něco ve stylu blinkry blikají, ostřikovače stříkají a vařič vaří), ale taky jsem chtěl konečně vypadnout z toho Zlína někam ven, konečně se taky někam podívat, vidět jiná místa, jiné obličeje a slyšet jiné hlasy než jen ty pracovní nebo kamarádů z hospody.

Bohužel jsme si udělali čas zrovna špatný víkend a tak místo příjemného víkendu u vody a na sluníčku jsme si mohli vyzkoušet, jak se jezdí v dešti, že stan ještě těsní a že radegast (záměrně s malým r) opravdu není pivo.

Ale i kdyby nepršelo, silně pochybuju, že bychom se na těch místech, kde jsme byli, koupali. Není ani tak problém v prostředí - už jsme byli na horších místech, jak spíš v té celkové kombinaci místa, lidí a jakési neútěšnosti, která na tato místa dolehla. Ano, před dvaceti lety tu možná bylo centrum dění širokého a dalekého okolí, ale teď? Obsluha, která si jakoby jenom na chvíli odskočila z černobílých filmů o ostravské hnědouhelné pánvi, prázdný kemp s rozpadajícími se dřevěnými chatkami, jejichž palandy pamatují ještě noční rozpravy Marie a Františka o výhodách Dacie oproti škodě 100, opuštěný stánek s občerstvením, který se tyčí ve vysoké trávě jako památka na doby, kdy jsme si byli všichni rovni a voda, která možná kdysi bývala čistá, když ještě nebe bývalo modré.

Ne, to opravdu není místo, kde bych chtěl vzít ženu, dítě nebo kohokoliv jiného a ruku v ruce se tu procházet a láskyplně plánovat společnou budoucnost. Pokud někdo chcete na výlet, pobavit se a nejste zrovna partie, která si přiveze vlastní bečku, klobásky a 8 dalších spřízněných kamarádů, tomuhle místu se raději vyhněte. Nuda, nuda a šeď.

Raději se vyhněte celé této oblasti. možná tu bylo dobře, když se tu někde poblíž těžilo uhlí. Ale teď... teď z těchto míst a jejich obyvatel jde spíš strach.

A to i přesto, že na internetu všechno vypadá víc než lákavě.

Ale tak už to bývá.

Pozlátko.

Leštěný prd. Asi jako toto.

Ale jak píše Magda, výlet splnil účel. motorka jede, vybavení funguje a velké nadšení mi způsobila navigace, kterou mám letos novou. Ta malá mrška si umí vybírat přesně ty cesty, které se nám líbí - malé cestičky, polní cestičky, různé zapadlé zkratky a dokonce nepohrdne ani zákazem vjezdu. Nevím nevím, jestli se tomu nějaká mapa jen tak vyrovná..... :-)