V minulém článku o srazu Cenduro jsem zmiňoval vyjížďku s plněním úkolů v krásném prostředí Beskyd, kterou jsme z objektivních příčin (su levý na prácu a řežu si ruky až na krev - pozn. autora) absolvovali autem. Fakt mě zajímalo, jaká je ta pěkná krajina při pohledu ze sedla motorky.

Se vzpomínkou na slova Břeti - Preziho při předávání ceny za první místo Kotár rallye na chatě Búřov na srazu Cendura ("přísahám, že Robert motorku opravdu má") vstávám ráno v sobotu a dívám se z okna, jak je venku. Vypadá to, že nám počasí aspoň trochu přeje, budím tedy Magdu a jde se do garáže.

V Bystřici před obchodem na nás už čekají Komaiz se Slávkem. Pokecáme, pokouříme a vyrážíme. Magda bere do ruky itinerář (ten stejný, co je tady) a začíná navigovat.

"Opravdu jedeme dobře?" ptám se a musím docela křičet, aby mě slyšela. Vida, to jsem v autě nemusel. Chce to ty mikrofony, chce.... na tento typ vyjížděk určitě. "No úplně jistá si nejsem, nevím, jestli jsme tudy minule jeli poprvní nebo podruhé..."

"No ale podívej, jak je tu krásně...."

No fakt, tyhle vrchy a vršíky, kopce a kopečky jsou opravdu nádherné, pěkný výhled, uklidňující kraji na a i to počasí není tak špatné, občas vysvitne i sluníčko.Na Santově bysme si mohli dát oběd," připomene Slávek. Všichni souhlasí a tak po asi 40km zastavujeme u hospody Santov a dáváme si polívku, mimochodem moc dobrou. Je vidět, že tady na "Valašsku" tu kyselici a držkovku opravdu umí udělat. Není nad to, používat domácí držky :-)

Pojíme, pokouříme (někteří) a vyrážíme dál. Magda naviguje naprosto bezchybně a tak jezdíme, kocháme se, povídáme si a opět vidíme místa, kde jsme minule byli autem, ryba na stromě, lesní pramen, partyzán... Už začíná být trochu zima a tak si u partyzána zajdem aspoň na čaj, abychom se trochu zahřáli.

A pak pokračujem...

Co dodat? Kotár rallye je moc hezky vymyšlená cesta, pokud se chcete na motorce projet fakt úžasnou krajinou, vezměte itinerář, počkejte na sluníčko (bez něj to není ono) a můžete vyrazit. My jsme nakonec neprojeli celou cestu, protože zpět do Valašské Bystřice už nemělo smysl zajíždět a tak jsme pokračovali směrem na Valmez, kde jsme projížďku zakončili lahodnou kávou z automatu, dali si pac a rozjeli se každý po svých. To vše samozřejmě s příslibem, že tahle vyjížďka nebyla poslední.

Po návratu domů jsme měli najeto necelých 300 km, za sebou plno zážitků a před sebou plány na podobnou akci příští rok na jaře někde po okolí Zlína. Protože i kolem nás je tady spousta zapomenutých cestiček, údolí a kopečků, které stojí za to navštívit a pěkně pomaloučku a potichoučku projet.

Tak, jak to umí jen BMW GS....

Fotky a itinerář jsou součástí tohoto článku, pokud by to někoho zajímalo.