Takže další – tedy druhý - cenduro sraz

Autor: Magda
03. květen 2011
Zobrazení: 1127

Tentokrát to vypadá na silnější kávu. Především už to nebude jen projetí se "kolem komína"....Detva je o trošku dál než Beskydy, do kterých to máme ze Zlína na jeden větší hod kamenem.

Jakmile se na stránkách Cendura objevily detailní informace a možnost přihlášení, Robert moc neváhal, trochu jsme to zkonzultovali a bylo jasné, že pojedeme. V zápětí byl vyhlášen "zákaz práce všeho druhu" - zejména recyklace skla, používání ostrých nástrojů a podobné záležitosti, které Robíkovi jinak jdou moc dobře, ale s blížícím se srazem cestovních endur...prostě nic nebudeme riskovat, podruhé už autem NEJEDU :o)!!

Robert i jeho batůžek jsou přihlášení, natěšení....
Zhruba v této době proběhla objednávka na kompletní sadu hliníkových kufrů ve Velké Bystřici - a termín dodávky byl stanoven na pohodový termín...někdy koncem března......
Jojo, Bystřa prostě nezklamal - nechal nás pěkně v napětí a přesně 24 hodin před plánovaným odjezdem do Detvy (tedy 29.dubna odpoledne) nám začal montovat kufry :o).....a namontoval. Tentokrát vyšlo i počasí - pozdní večerní návrat do Zlína se obešel bez deště.

Páteční odjezd jsme původně plánovali kolem 13 až 14 hodiny, chtěli jsme si cestu pěkně užít, pokochat se krajinkou, výhledy a tak podobně. Nakonec se to semlelo kapánek jinak, na poslední chvíli nás ve Zlíně zastavila vydatná jarní bouřka, ale zas tolik to nevadilo. Chvíli jsme počkali a setkali se s Honzou + Dominikou a Radkem + Veronikou v Dolním Němčí. Zvolili jsme nejkratší možnou trasu, bylo už přeci jen trochu pozdě. Cestou se přidali další účastníci, dva kluci z Čech a taky skupinka přátel zo Slovenska..... a ti nás taky vedli až do Hriňové, kde se jim, už za tmy, podařilo minout odbočku na Biele Vody a taky ztratit většinu naší skupiny.... No ale nakonec vše dobře dopadlo, dorazili jsme až k hotelu bez potíží a tma trošku zmírnila kamínky, které pokrývaly celou příjezdovou cestu a dělaly ji docela "dobrodružnou".

Čekalo nás přivítání Břeti a spol., příjemné ubytování, PIVO a večeře.....a taky spousta v pohodě se bavících účastníků.......

Ráno nás vytáhlo z postele sluníčko (a zvonící mobil, tak teda jo), vydatně jsme posnídali, hodili se do moto-gala, "do klidu a šli vyčkat příchodu organizátorů". Vyslechli jsme instrukce k itineráři, dohodli team (ten náš byl spolu s Radkem a Veronikou), pojmenovali ho a pak už jsme se pomalu řadili na start.


Co říct k trase „závodu, který se nejel na čas“?
Především nevím, jak to organizátoři dělají, ale počasí jim opět vyšlo naprosto dokonale.
Klobouk dolů, takové konexe hned tak někdo nemá...
A trasa....opět skvěle vybraná, s citem, střídaly se úseky asfaltu s tou „šotolinkou..trochu jenom“, krajina nádherná, kroutící se silnice a silničky, kopce a kopečky, lesy a louky, pláně, krávy, koně, domorodci, opuštěná i obydlená stavení, řeky a potoky, modré nebe, mraky....a na vinoucích se silničkách byly všude vidět motorky...tiše si brumlaly, blýskaly se ve sluníčku......

Trasa nebyla obtížná, ve dvou, kdy jeden drží řidítka a je pánem stroje a druhý jen tak lehce udává směr, to bylo na pohodu.... No pár míst, kdy jsme si tak úplně jistí nebyli, se našlo, ale kufr jsme nehodili žádný :o).
Takže náš team to zvládl dobře, moc jsme si to užili....v cíli ještě zbývalo trochu zapojit básnické střevo a bylo to. Uložit GSíčko ke spánku, do sprchy a na pivko...někteří.....Radek s Veronikou kvůli domácím povinnostem museli ještě večer odjet domů (mají můj obdiv, že to po těch 230km poloterénní trasy zvládli ještě dalších skoro 300km domů - ale přijeli prý zmoklí a po půlnoci) a někteří prostě na chvíli odpadli do peřin - tak například já :o). Robík rozehnal únavu Zlatým bažantem a zaujatou rozpravou o tom, co obout na GSíčko na plánovaný poznávací zájezd na Ukrajinu a Rumunsko a taky o tom, jak překonávat terénní divočinu s baťohem na zadním sedadle......

Večer se odehrával v podobném duchu jako ten předešlý - nikdo nedivočil a nevyváděl, všichni klábosili, sdělovali si dojmy, bavili se, jedli, pili, vyhodnocovali a odměňovali vítěze a nakonec se vesměs přejedli úžasným pečený prasátkem a vším tím kolem.

Na noc se konečně zatáhlo a trochu sprchlo - no i ti meteorologové musejí mít někdy pravdu, ne? a ráno nás opět probudilo sluníčko. Posnídali jsme, pobalili věci do už trochu zaprášených a malinko oťuklých kufrů, rozloučili se s Břeťou a vyrazili k domovu. Zpáteční cestu jsme absolvovali osaměle (i když na silnici se semtam nějaké to cestovní enduro objevilo) a zvolili jsme dobrou trasu - přes Bojnici, Ilavu a Brumov.... Byli jsme asi jedni z mála, co cestou nevytahovali protidešťové oblečení.

Celý víkend na Detvě byl moc příjemný, poučný a bez sebemenších zádrhelů.
Poznali jsme nové lidi, viděli nové neznámé končiny a skvěle se projeli na motorce. A to je přece cílem tohohle cestování a důvodem, proč si lidi cestovní endura pořizují. A pro nás s Robertem to byla taky moc dobrá příprava na naše další cesty, které plánujeme....teď už víme, že projet pár desítek kilometrů po rozhrkaných silničkách ve dvou není rekreace, ale docela dřina....a taky už víme, jak projíždět ve dvou díry malé i díry velké....a že mikrofon mezi řidičem a spolujezdcem není frajeřinka, ale někdy nutnost.....

No prostě to stálo za to.
Díky všem, kdo se na přípravě a organizaci podíleli. Ono sto lidí už je docela dost...a zvládli jste to na jedničku.
Takže doufám, že někdy příště zase na cestách.....