7.4.2007 bylo v Boršicích setkání motorkářů.

Sraz pořádala firma Iron Moto a konal se u vinárny Sovín v Boršicích u Uherského Hradiště. Jel jsem se tam podívat i přesto že na takovém srazu nebudu nikoho znát - chtěl jsem se podívat, jak takový sraz asi vypadá. Vzal jsem s sebou ještě Romana a na poslední chvíli jsme se ještě domluvili i s mojí novou známou motorkářkou Katkou, která přijela na svém "Mazlíkovi" Kawasaki Vulcan 750 (krásná motorka, US verze s kardanem).

Cesta probíhala v klidu, Boršice jsou od Zlína kousek a Katka mě nechala jet prvního, takže jsem se nemusel honit za žádnou divoškou a jet přes hranice svých možností. Po příjezdu na místo jsem se trochu vyděsil toho množství lidí a motorek a nevěděl ani kde zaparkovat. To mám nechat mou milou někde daleko stranou, mezi tolika lidma? Ještě nikdy jsme nebyli tak odloučeni :-) No nakonec jsem se překonal a zaparkovali jsme ve svahu vedoucím ven z Boršic na Smraďavku (no musím přiznat, že jsem se dost často nervózně díval směrem, kde má milá odpočívá....)

A teď vzhůru mezi motorky! Těch byla na srazu spousta, všech různých značek, provedení a úprav. To se nedá popsat, to se prostě musí zažít. K vidění byly jak sportovní motorky, tak naháče, choppery a cruisery, trojkolka a dokonce i krásně upravený Velorex. Každý si tu přišel na své a mohl se i inspirovat tím, jak si který majitel upravil svého miláčka k obrazu svému.

A program? Žádný jsem neviděl. Jediné, co bylo k dispozici, byla motorová brzda, na které si někdo (nevím, jaký byl způsob přihlášení) mohl nechat změřit výkon svojí motorky. Jinak se nedělo nic, v plánu nebyla ani žádná hromadná vyjížďka. Proč nebyla, o tom můžu jenom spekulovat - jedni tvrdí, že proto, že motorkáři dělají v Boršicích nepořádek a hluk, druzí říkají, že je to proto, že loni při zavírání šoupátek došlo k několika nehodám....

Každopádně bylo vidět, že odpoledne kolem 15 hodiny už spousta lidí zase odjížděla ze srazu pryč. Prý byl nějaký program večer a hodně lidí se vracelo v autech, to jsme tam ale už nebyli.

Vzhledem k tomu, že to byl můj první motorkářský sraz, nemůžu hodnotit, jestli byl dobrý nebo špatný, jestli se sjelo málo nebo moc lidí a strojů, nemůžu hodnotit vlastně nic. Určitě to ale pro spoustu lidí byla příležitost si vyjet, pokecat s kámošema které už dlouho neviděli a strávit příjemné sobotní odpoledne. Mně se sraz líbil, přece jenom na mě dýchla atmosféra dvou kol a celého toho motorkářského světa. A to nemluvím tom, že jsem vyslechl jeden srdceryvný příběh bývalého majitele motorky, který ji musel při rozvodu prodat....

Takže dobré. Škoda že jste nebyli v sobotu večer se mnou na pivo, mohli jste si vyslechnout, jaká byla cesta zpátky. Nemůžu slovy popsat, co jsem cítil, ale byla to prostě nádhera. Je to super pocit, ve zpětném zrcátku vidět rozsvícené světlo choppera, který jede s vámi, zvlášť když jej řídí příjemná, milá a pohledná dívka! A co teprve, když tato dívka zastaví na semaforu vedle vás a směje se na vás za plexisklem přilby.... bylo to nepopsatelné. Skoro celou cestu jsem střídavě křičel radostí a zpíval nesmyslné písničky (pamatujete Dalibora Jandu a jeho "Říkal si Hurikán, kluk jako ty"?) až ze mě chudák Roman nemohl a myslel, že jsem se zbláznil.

A když jsem tohle ještě zatepla ten večer vykládal s rozzářenýma očima v hospůdce, dozvěděl jsem se, že prý jsem závislý na drogách :-) No řekněte sami, copak je motorka droga? Vždyť je to přece o ničem, jenom takové obyčejné svezení na překonání vzdálenosti, prostě jako auto, vždyť všichni víme, že ano...

Pár fotek ze srazu a ze zpáteční jízdy je v galerii. Díky Cicovi, sám bych to za jízdy nenafotil.