V pátek 30.3. jsme jeli s kámošem do Olomouce.

Já vím, pro někoho je to malina, ale pro mě to byla první větší jízda.

Kamarád (říkejme mu Cico) se chtěl podívat v Motocentru na nějakého Intrudera, co si chce koupit. Původně jsme tam chtěli jet autem, ale já si říkal, že i Honda si musí pomalu zvykat, že v jejím sedle budu sedět déle, než do Otrokovic a zpátky. Tak jsem navrhl, že pojedem na mašině - kupodivu to kamarádovi nevadilo. Že jsem trochu rozklepaný strachy z toho pátečního provozu, případného defektu a té spousty závad, co může po cestě nastat, jsem mu samozřejmě neřekl a tvářil jsem se dostatečně sebevědomě.

Trochu se honily mraky, takže stín pochybnosti o vhodnosti tohoto výletu přetrvával v podstatě celou cestu, ale překonával jsem ho statečně :-) V Rymicích jsme dokonce potkali místní pohřební procesí, jak dokumentují fotky v galerii. Musel jsem zastavit a počkat až přejde, protože nikdo z přítomných nevypadal na to, že by měl pochopení pro bublající motorku a že by uhnul, o tom nebylo ani zdání. Do toho na nás začaly padat kapky z nějakého mraku, co byl nad náma a já si říkal, že to bude paráda, jet v dešti. Neumím pořádně řídit ani na suchu kolem baráku, tak proč nejet v dešti rovnou do Olomouce, že jo.

Situace se ale ukázala méně černá, než se původně zdála. Procesí přešlo, déšť se spokojil s těma pár kapkama, co spadly, takže se mohlo jet dál. Myslím, že cesta probíhala úplně v klidu, jel jsem opatrně a jenom asi dvakrát jsem se na rovince nechal unést a rozpohyboval miláčka na 110km/h. Víc ani nemělo smysl, stejně jsem z toho neměl dobrý pocit, na takovou rychlost ještě nejsem zvyklý, musím přidávat postupně - zatím se cítím dobře tak kolem 70km/h.

Takže do bazaru jsme dorazili v pořádku, zpátky taky, i když už začínala být trochu zima. Co ale v pořádku nebylo, byli okolní řidiči. Jeden je i v galerii, bohužel se ho v jeho Favoritu nepodařilo zabrat zepředu. Byl to takový řidič "slušňák", pouštěl pěkně všechny chodce na všech přechodech a taky mimo přechod, na rovné cestě. To v praxi znamenalo, že začal v 50km/h na rovné cestě naprosto bezdůvodně prudce brzdit, což pro náš skoro půl tuny těžký stroj znamenalo bezva povyražení. Když to tak udělal několikrát, vykašlal jsem se na pravidla, vyzkoušel zvuk houkačky a přes plnou čáru ho objel.
Bohužel nebyl sám, podobných řidičů, kteří dělají velmi zajímavé věci, jsme potkali víc. Namátkou vyberu třeba ty borce, co už to mají za pár a tak nemusí dávat blinkr při odbočování kamkoliv nebo paní, která mě v levém odbočovacím pruhu předjela rychle zprava, aby těsně přede mnou udělala myšku a jela doleva, stejně jako já. A pak prý za nehody můžou motorkáři.....

I přes tyto občas adrenalinové zážitky jsme dojeli v pořádku a návštěva bazaru v Olomouci se změnila v příjemnou vzpomínku na pěkný výlet (všimli jste si někdy, že člověk má schopnost pamatovat si jenom příjemné věci? Někdy si říkám, jestli to není na škodu nám samotným). Cico si motorku nakonec stejně nekoupil, protože Intruder, co jsme tam viděli se nedal stavem vůbec srovnat s Intruderem, co byl k mání ve Zlíně přímo od soukromníka. Ale o tom zase jindy.

Pár obrázků, co se podařilo vyfotit přes moje rameno, je v galerii.