Tak mám za sebou 1000 km.

Je to mých prvních tisíc nejen na této motorce, ale na motorce vůbec, neměl jsem předtím žádnou jinou. Kupodivu jsem celý tisíc najel bez nehody i bez větších kolizních stavů. Řekl bych, že to bude tím, že mám k mé milé pořád patřičný respekt a že jezdím docela pomalu a snažím se i opatrně.

Co se po těch 1000 km změnilo? Na mém řízení snad hlavně to, že už nemám obavy vzít spolujezdce, i když mi to s ním pořád ještě nejde tak, jak bych si představoval. Přece jenom je pak stroj trochu těžší, takže mé "oblíbené" zatočení doprava na křižovatce je pořád trochu nejisté. Pak jsem taky trochu zaběhlejší v ovládání, už nemusím myslet na tolik věcí současně a můžu se občas podívat i po dopravních značkách (teda ne že by mi i docházel jejich smysl, na to pořád ještě nemám čas) :-) Jenom to řazení, respektive zařazená rychlost mi pořád dělá problémy - občas nevím, který stupeň mám zařazený a pak nemůžu na křižovatce najít neutrál. Nebo nevím, jestli jedu na trojku nebo na čtverku a tak musím řadit nahoru až na pět a pak zase dolů.
Rozjíždění už mi jde mnohem líp, za poslední víkend už mi mašina při rozjetí ani jednou nezdechla :-) Pořád se ale ještě bojím náklonu, nemám odhad, jak vysoko jsou ještě stupačky, ale postupně se snažím naklánět víc a víc. Taky vím, že musím nastudovat způsob projíždění zatáčkama, protože to mi opravdu nejde. Když jedu pomalu tak problém není, ale nemůžu pořád projíždět zatáčky krokem, že ano.

A motorka? Vypadá pořád stejně, jede pořád stejně a byly jenom dva malinké problémy: vyteklá trocha oleje z kardanu a drnčící světlo. Oba problémy popisuji v jiných článcích. Kromě toho se nestalo vůbec nic, hondička šlape jak hodinky a je radost s ní jezdit.

Pomalu zjišťuju, jaké doplňky bude potřeba koupit a zkouším to nějak skloubit s mými finančními možnostmi. Už jsem si objednal padací rám z nerezové kulatiny, který mi na zakázku udělají a namontují v prodejně Iron Moto v Uherském Hradišti. Dál budu potřebovat novou opěrku, protože ta stávající nějak reziví (bůhví, z čeho byla vyrobená). Spojím ji i s koupí nosiče na zadní blatník, v Iron Motu jsou schopní to celé vyrobit jako jeden kus. To bude asi pro začátek vše, protože mi musí zbýt nějaké peníze na benzín a jako základ pro pár výletů by to mohlo stačit. Ostatní věci (boční brašny, předkopy a podobně) dokoupím později, prostě až na to budu mít.

Taky jsem začal přemýšlet nad problémem, zvaným oblečení. Přece nemůžu v té zimní bundě a oteplovačkách od vietnamců jezdit pořád. K tomuto stylu patří kůže, chtěl bych si tedy koupit něco koženého, bundu a kalhoty, líbí se mi nějaké s třásněma. Jenže zatím je to v rozporu s mým rozpočtem, takže obleču koženou bundu, co mám doma na normální nošení a rifle. Jenom si musím koupit nějaké rukavice a podvlíkačky, protože v těch riflích je docela zima. Vím, že to není ideální, ale nejde mít všechno hned....

Taky jsem zjistil, že budu muset pomalu poznávat motorku i po stránce technické - jak se mění žárovky, kam se lije benzín a jak se přepíná na rezervu už vím :-) Chtěl bych ale vědět víc, proto jsem si sehnal servisní manuál a když bude chvilka volná, zkusím občas něco vyměnit nebo aspoň vyšroubovat :-)

Když to shrnu, moje zkušenosti jsou zatím kladné a moje nadšení a radost z jízdy obrovské. Snad to tak půjde i další tisíce kilometrů.