13.1. jsem měl narozeniny.

A taky jsem se poprvní projel.Byla sobota, docela se honily mraky a každou chvíli mohlo začít pršet, nějak kolem 12 stupňů a já jsem si říkal, že bych mohl motorku aspoň vytáhnout před barák a "vdechnout jí zivot". Vzhledem k tomu, že jsem na ní zatím nejel (jenom jsem se nechal svézt před koupí), chtěl jsem si ji aspoň nastartovat a poslechnout.

Bylo to ale silnější než já - jak je vidět v galerii, tak jak jsem byl v riflích a bundě jsem na ni nakonec nasedl a vyjel do města.
Moje první cesta vedla na návštěvu k mámě, kde jsem roky předtím jezdíval na kole. Prostě jsem tak nějak chtěl postavit Hondu na to stejné místo, kde předtím dlouhé roky stávalo kolo. Asi nostalgie nebo co....
Díky tomu, že přede mnou jela na této první jízdě jela kamarádka autem, zvládl jsem ji bez větších potíží a dál už jsem pak mohl jezdit sám. A když jsem si myslel, že pojedu do garáže, jak mi byla zima, nevydržel jsem to a udělal si ještě jedno kolečko kolem města - tak mě to chytlo. Jezdil jsem, usmíval se zpod přilby a mával na kolemjedoucí trolejbusy.

Tato první jízda mě nadchla. Myslím, že jsem konečně aspoň trochu přišel na to, co na těch motorkách všichni vidí. Ten nádherný pocit svobody, toho souznění se strojem a současně ta radost, že ho ovládám.... nenacházím ani slova, bylo to moc pocitů najednou.

Vzhledem k tomu, že jsem na motorce jezdil akorát v autoškole a předtím ani potom ne, měl jsem trochu obavy, jak tahle projížďka dopadne. Musím ale říct, že jsem byl mile překvapený tím, jak je tahle Honda ovladatelná. Přestože váží skoro 300kg - což se pozná hlavně při manipulaci na místě - neměl jsem s ní skoro žádný problém. Skoro říkám proto, že jednou mi málem spadla, ale to bylo spíš mojí vinou, trochu jsem zazmatkoval na křižovatce a moc ji nahnul, pak už se ta váha projevila. Jinak posez je "pohodový", nohy kousek nad zemí, těžiště nízko, takže stroj je fakt dobře ovladatelný. Většinu zatáček na semaforech jsem projel s nohama"do praku" a až za zatáčkou hledal, kdeže vlastně jsou ty stupačky, ale jinak jsem naprosto spokojený. Ovládací prvky pěkně po ruce, ani na blinkry jsem nezapomínal jako v autoškole, zvuk také parádní, jenom na to řazení tou dvojitou pákou jsem si nezvykl. Ale to chce čas, u první jízdy nemůžu mít všechno :-)

Svezení na chopperu (v tomhle případě spíš cruiseru) všem doporučuju, nejde totiž o rychlost, jako spíš o tu pohodu, svobodu a radost z jízdy. Není nad to pomalu bublat městem a okolím a mávat projíždějícím motorkářum nebo kolemjdoucím. Měl jsem úplně jiný pocit ze svezení než v autoškole a dokonce i při zrychlení na 110km/h se to nezdálo nijak strašné. Do první zatáčky :-)

Cílem téhle jízdy bylo hlavně zjistit, jestli si spolu budem rozumět, přece jenom jsem měl z té síly a váhy trochu respekt. Myslím ale, že nám to spolu šlo a už se moc těším na lepší počasí, až budu mít možnost znovu obejmout svou milou kolenama a pevně ji uchopit...

Však to znáte.