13.4.2007 vystoupil v Praze Roger Waters.

13. dubna byl pátek, což je pro mě velmi šťastné datum :-) Samozřejmě jsem si nemohl nechat ujít legendu, která můj život a mé názory ovlivňuje už hezkou řádku let a kterou v tisku reprezentují slovy jako "vyděděnec, odpadlík, nepřístupný cynik a tvrdohlavý mezek" (podobnost čistě náhodná) a tak jsem na koncert jel.

Na úvod snad jen něco málo o tom, kdo to Waters je. Tedy oficiální fakta:

George Roger Waters se narodil 9. září 1944 jako třetí dítě učitelského páru Mary a Erica Fletchera Watersových. Ještě před jeho narozením však jeho otec padl na bojišti druhé světové války, což významně poznamenalo Watersův život i jeho tvorbu. Po střední škole začal studovat v Londýně architekturu na polytechnice v Regent Street. Vedle studia se ale stihl věnovat i hře na kytaru. Spíše ho zajímal jazz, potažmo blues. Spolu se spolužáky, studenty Masonem a Wrightem, zkoušel zakládat první rhythm & bluesové kapely a po pár koncertech přibrali do party Syda Barretta, bláznivého génia, který do kapely přinesl punc jedinečnosti.

Nové jméno si čtveřice půjčila od bluesových muzikantů Pinka Andersona a Floyda Councila. Záhy patřili Pink Floyd mezi nejpopulárnější londýnské kapely. V roce 1967 vyšlo první album The Piper At The Gates Of Down. Pro Syda Barretta bylo také posledním.

Po Barrettově odchodu se Waters postupně stával šéfem a hlavním autorem písní, v čele Pink Floyd stál až do roku 1985. Poslední album The Final Cut natočil Waters s Rickem Wrightem, Nickem Masonem a Davem Gilmourem v roce 1983. Pak už se cesty Waterse a Pink Floyd definitivně rozešly.

Pro Waterse skončil odchod porážkou, byť se k němu rozhodl dobrovolně. Prohrál totiž také spor o značku, ale jako muzikant se nevzdal.

A jaký byl koncert v Praze, v Sazka Aréně?

Když pominu to, že jsem seděl na můj vkus moc vysoko a trochu se projevily pokusy o závratě (s tím jsem nepočítal, budiž to poučením pro ostatní), byl koncert jedním slovem perfektní. Perfektní efekty, perfektní zvuk, perfektní kapela a perfektní Roger Waters. Už jen první skladba In The Flesh (ovšem ta z druhé části Zdi) a Watersův zpěv "Pink isn´t well, he stayed back at the hotel" mě nenechal na pochybách, že budu opět svědkem nejen dobré muziky, ale i zajímavých až zvláštních textů s mnoha skrytými významy. Pravda, skoro všechny texty znám zpaměti, zvláště pak jeho sólová alba, ale to jenom umocňovalo to, že jsem je najednou mohl slyšet živě přímo v podání člověka, který tohle všechno dal dohromady.

Po pár úvodních skladbách ze Zdi (nádherný zpěv černé vokalistky ve skladbě Mother mě málem rozbrečel) se Waters střídavě věnoval písním z jeho "floydovské éry" a jeho soukromým projektům. Střídavě hrál na baskytaru a akustickou kytaru, jejichž zvuk mu pomáhala dotvářet sedmičlenná skupina, kde za klávesami seděl i jeho syn Harry a tři vokalistky, které uměly svými hlasy zasáhnout až do morku kostí. Za zády hudebníků byla umístěna projekční stěna, na kterou se promítaly různé výjevy k dokreslení atmosféry - taková ponorka uprostřed stadiónu plného diváků, která vystřelí dvě torpéda jistě vyjadřuje to, že se jedná o mírumilovnou střelbu na branku. Celé vystoupení bylo prodchnuto výrazně protiválečnou atmosférou, kdo ale zná Watersovy texty, toho to nepřekvapilo. Zvlášť "výživné" bylo obrovské růžové prase, které se vznášelo nad hlavami diváků s nápisem STOP BUSH :-)

Waters se na koncertě obešel bez předkapely a rozdělil večer patnáctiminutovou přestávkou do dvou bloků. Ve druhém bloku zazněly hity jako Time či Money ze slavného alba Dark Side Of The Moon a v závěru večera se Waters opět vrátil k písním z alba The Wall. Jako přídavek nemohla chybět ta část, ve které se děti ve školních lavicích vzbouří proti "uniformitě" a teroru ze strany učitelů a poté, co zdemolují třídu, zapálí celou školu a přiloží do ohně svého nenáviděného učitele.

O tomhle koncertu a o postavě Rogera Waterse by se dalo popsat mnoho papíru, ale kdo ho zná, ví své a kdo ho nezná, tomu stejně tyhle řádky mnoho neřeknou. Pro mě je Waters člověk, v jehož tvorbě je nutné hledat mnohem hlubší smysl, než na jaký to na první pohled/poslech vypadá. Ale na to si každý musí přijít sám...

Vždyť přece víme, že "všechno dává dokonalý smysl, vyjádřený v dolarech, centech, librách, šilincích a pencích" a nezapomínejme že