V pátek 27.4. jsem byl navštívit Rožnov.

Jel jsem tam navštívit motorkáře Boba, se kterým se znám ze seminářů karate.

Vyjel jsem někdy kolem deváté hodiny ranní a jel jsem si pěkně v klídku přes Vizovice na Vsetín. Před Vsetínem jsem na benzince posnídal a jel dál, přes Vsetín do Valašského Meziříčí, kde na třetím kruhovém objezdu se zahne doprava na Rožnov. Vcelku pohodová a klidná cesta, když pominu klasické věci, co dělají řidiči "plechovek" a taky provoz - byl to všední den a navíc pátek, takže na cestách bylo docela dost "účastníků provozu na pozemních komunikacích", prostě aut jako nasráno :-) Už jsem si raděj dal i roušku na obličej, protože ten smrad a prach, co je hlavně ve městech, mi začíná způsobovat chronickou rýmu.

Původně jsem chtěl Boba jenom navštívit a kuknout na jeho Intrudera 1400, ale nakonec si Bob udělal trochu času i na malou, asi dvouhodinou projížďku. A to bylo dobře, protože okolí Rožnova zná a mohl mě navést na docela kvalitní cestu, kde ani nebylo tolik aut - jeli jsme kolem Frenštátu pod Radhoštěm přes Čeladnou k vodní nádrži Šance, která zásobuje Ostravu pitnou vodou. I na pohled zdálky je to pěkné a velké vodní dílo, až sem pojedu příště, musím se tu zastavit a pořádně si to prohlídnout. Pak jsme pokračovali dál, dali si jedno nealkoholické v restauraci a pak se pod kopcem Bumbálka rozdělili - Bob jel zpátky do Rožnova a já přes Velké Karlovice do Valašské Polanky a dál na Vizovice a Zlín.

Musím říct, že krajina a příroda je na této straně od Zlína velice pěkná. Nikdy jsem tu nebyl, protože když jsem jezdíval na kole, jezdil jsem spíše na stranu Uherského Hradiště - tam je krajina rovná a nejsou tam takové kopce, jako na téhle straně. Ale teď vidím, že je tady opravdu krásně a určitě tímto směrem ještě hodněkrát pojedu. Ve Velkých Karlovicích jsem na chvíli zastavil na rozcestí, které vede na Kasárna, protože krajina kolem byla tak uchvacující, že prostě nešlo nezastavit a nadýchat se čerstvého vzduchu a pocítit ten zvláštní klid, který kontrastuje se spěchem a nervozitou města, do kterého jsem se vracel. Celé Karlovice vypadají, jako ten malý kousek na fotkách v galerii - travnaté a zalesněné kopce kolem, sem tam dřevěný domek a na to všechno svítí slunce... Pohádková krajina, určitě stojí za to se sem vrátit. A navíc jsem v nedaleké Karolínce viděl i vodu na koupání, takže nic nebrání tomu tady zůstat i třeba na víkend.

Domů jsem pak už dojel v pohodě, přes Valašskou Polanku se jede dobře a v tak krásném počasí je to radost. Jenom ten návrat do činžáku na Podlesí, které se stává čím dál tím větším "betonovým pralesem" mi nějak nedělá poslední dobou dobře. Ale to už je zas jiná povídačka..... Každopádně jsem se vrátil nadšený moc pěknou projížďkou a když jsem se navíc u nealko piva od Boba dozvěděl, že je tzv."oficírem" organizace s názvem Southern Cruisers Riding Club, která celosvětově sdružuje lidi se zájmem o jízdu na motocyklech, začal jsem uvažovat, že se přihlásím také. Jako začínající motorkář neznám skoro nikoho a těch pár počátečních kilometrů na zkušenou už mám za sebou, takže by možná nebylo špatné začít poznávat nové lidi - přece jenom, ve více lidech je cestování mnohem zajímavější, jak už jsem popsal ve svém článku o Bouzově.

P.S.

Nakonec jsem přihlášku podal, takže uvidíme, jak to všechno dopadne. A ještě k mapce, co je v záhlaví - červená trasa je správně, jenom není pravda, že z Bumbálky jsem se vracel zpátky do Prostřední Bečvy. Jak je vidět z toho kousku trasy označeného žlutě, jde projet rovnou do Velkých Karlovic, jenom se přitom člověk dostane kousek za hranice se Slovenskem, což Info Mapa tvrdohlavě nechce připustit. To ale nevadí, celnice je posunuta kousek dál, takže se cesta dá jenom projet a nikde nemusíte zastavovat.