Výlet na sraz guildy Zlatý Kruh - část první.
O víkendu 18.-20.5. 2007 se kousek od Prahy (Kamenice - Ládví) konal sraz hráčů online her, konkrétně guildy Zlatý Kruh, které jsem byl dlouho členem.

Momentálně hrají World Of Warcraft a už jsem si s nimi neměl moc co říct, protože už nehraju, ale to tady není důležité. Měl jsem aspoň cíl výletu a i když mě ta cesta vyšla na docela slušné peníze, aspoň jsem si vyzkoušel, že já i Honda jsme schopni jet i dál, než do Luhačovic na přehradu nebo na Topolnou na klobásku.

Věrný textu, který se zpívá v jedné písni: "I cesta může být cíl," jsem v sobotu ráno nabalil motorku - vzal jsem si pro jistotu spacák, karimatku, plavky a celtu - a lehce nervózní vyrazil. Bylo mi jasné, že se budu 2 dny stravovat na benzinkách (pardon, na čerpacích stanicích) a tak jsem nelenil a hned v Otrokovicích jsem si dal chutnou bagetku s Kofolkou, to celé za pouhých 60kč. Natankoval jsem první plnou nádrž a vydal se podle mapky, co jsem měl vytisklou s sebou, směrem na Holešov.

Počasí bylo tentokrát můj kamarád, bylo nádherně a tak jsem si pomalu bublal krajinou, mimo velké cesty, takže jsem měl čas si prohlížet okolí. Všude samá příroda, stromy, tráva, támhle teče potok a tam zase lidi pracují na zahrádce... Kousek dál polehává stádo krav, Troubky mám spojené s velkou vodou, ale vypadá to tady moc pěkně, je vidět, že lidi se snaží.

A najednou objížďka - silnice je uzavřena. Nevadí, projedu se o kousek dál, sluníčko svítí, takže o nic nejde. No, akorát že do Prostějova jsem vjet neměl, aspoň podle mapy, ale kvůli objížďce se najednou ocitám na začátku Prostějova a mířím do centra. Hmm, tak teď jsem ztratil nitku a vůbec nevím, kudy kam. Ještě že mám půjčený autoatlas! Zastavuji na benzince, dávám si kávu a listuju atlasem, ale nejsem z toho moc moudrý - doteď jsem se vyznal jenom v cyklotrasách a to ještě špatně. A tak na sluníčku popíjím kávu a přemýšlím, kterým směrem se vydám dál. Na Vyškov asi ne, na Blansko taky ne, chtělo by to Svitavy, jenže ty tady zas nejsou na žádné ceduli. Je mi teplo, ty kožené kalhoty moc pěkně hřejí na sluníčku, příjemně se potím i ve svetru a bundě, je mi opravdu fajn, potím se čím dál tím víc,"je to dobré, je to dobré", říkám si, "kudy pojedu?", "tak už sakra jedem, pryč z tohohle místa, z té výhně" a nasedám na motorku a jedu na nejbližší kruháč.
Jedno otočení, druhé otočení a Svitavy nikde. Ale máme tu Moravskou Třebovou, tak jedu zpátky do Prostějova, zastavuju a kukám do atlasu. No to by asi šlo, hlavně už musím pryč z tohohle místa, už mě to tu nebaví a všichni už mě tu znají. Nasedám, jedu zpátky na kruháč, zatáčím doprava a .... hurá, cedule Svitavy! Vtipně za zatáčkou, rébus vyluštěn :-)

Dál už jedu bez problémů, Konice, Jevíčko, Polička, všude moc pěkná krajina, jak je vidět i z fotek v galerii. U některých ani nevím, kde jsem je fotil, ale je to v podstatě jedno, protože příroda byla všude krásná a bylo jí hodně. A hlavně členitá, nemusel jsem jet dlouho nějakou jednotvárnou krajinou na sluníčku, ale krásně se střídaly silnice otevřené se silnicemi v lese, kde jsem se vždycky trochu ochladil. Prostě paráda, tohle se s jízdou po dálnici a ještě k tomu autem nedá vůbec srovnat. A jaký byl povrch? Ze začátku jsem se bál, že pojedu po nějakých polních cestách, ale až na pár průjezdů opravdu zničenou cestou nebo kostkama byl asfalt docela v pohodě a dalo se na něm jet bez problémů. Pravda, asi bych to tady nekalil kilo, ale těch mých 50-60km/h se dalo jet v pohodě. A hlavně jsem po cestě nepotkal skoro žádný provoz - pár cyklistů a sem tam jedno auto nebo motorka, ale jinak klid a mír, všichni byli asi u vody nebo se soustředili na hlavní tahy - co víc si přát?

A jsem v Hlinsku. Nijak moc jsem to tady nezkoumal, na první benzince, kterou jsem našel beru plnou a kupuju si zas něco na jídlo, tentokrát zas jinou bagetku a nějaký ledový čaj. Zatímco papám bagetu, sleduju, jak se mládež baví: maník s autem je tu zřejmě na rande s nějakou holkou, která je tu taky vlastním autem. Když pomluví koho můžou a zřejmě jim dojdou společní známí, dávají si pusinku a slečna sedá do své "plechovky" a odjíždí. Mladík bere mobil - z vrozené zvědavosti jdu blíž a předstírám nezájem - a volá někomu dalšímu, co dělá a aby přijel za ním na benzinku. Byla to další dívka? O tom můžu jenom spekulovat, už jsem nečekal, kdo přijede, každopádně je to zajímavý námět na to, jak strávit sobotní prosluněné odpoledne: Na benzince v autě. Super :-) Raděj nasedám, startuju, chvilku si s chutí poslechnu bublání motoru, nasazuji helmu a pomalu odjíždím. Jenom ze zvyku mrknu ještě na maníka v autě - zase telefonuje, zřejmě tu dnes bude nějaká GasAutoParty v bikinách a výherce dostane zdarma leták se slevama na montáž klimatizace.

Jedeme dál, směr Čáslav. Cesta ubíhá v pohodě, občas pochválím Hondu, jak jí to dobře jede, občas si zazpívám nebo kuknu na nějakou pěknou holku, co jde kolem, mávám na projíždějící motorkáře (a motorkářky) - prostě si to užívám. Ani jsem si to neuvědomil a jsem u Sečské přehrady: "jéé, to je přehrada na koupání", říkám si a "jéé, to je pěkný tunýlek, to si musím vyfotit". Mrknu na okolní značky, ano, zákaz zastavení, tak teda zastavuju a fotím :-) Pěkné, tak na tohle místo se chci vrátit, až budu mít víc času. Hned tunelem a další zatáčkou je autokemp, kde by se dalo v pohodě přespat, takže tohle místo si budu pamatovat a určitě sem zase zajedu, někdy na volný víkend.

Zamávám na kolonu motorek, co mě míjí a jedu dál směrem na Čáslav. Před obcí Žleby je zase objížďka, ale to přece nevadí, aspoň se zas trochu projedu. Teď jsem ještě nevěděl, proč ta objížďka je, takže žádné hudrování, šup šup, 10km navíc a přijíždím do Čáslavi. Začíná mě trochu bolet prdel od toho věčného sezení, ale říkám si, že další zastávku si dám až v Kutné Hoře, nebo na ten sraz nikdy nedojedu, takže jedu dál.

Kutná Hora, poslední velké město, co mám po cestě. Zastavuju na benzince - jak jinak, že - a kupuju si kafe a pro změnu Kofolu. Když ji miluješ, není co řešit.... vedle v trávě ve stínu leží chlap a bumbá Staropramen z plechovky, "sakra já bych si dal vychlazené pivo".... No nic, sedám na Hondičku, pro jistotu zkouším, jestli nemám přepnuto na rezervu a ejhle! Nemám kohouta! Ani slepici! Ale vážně, chybí mi kohoutek nebo páčka nebo říkejtesitomujakchcete, kterým se přepíná na rezervu. Asi se mi někde těma vibracema "utřepal" a vypadl. Jsem z toho trošku smutný, ale zas na druhou stranu, kdyby už nedošlo k ničemu horšímu, bylo by to zlaté, jak dojedu, tak ho objednám v Hondě, určitě ho za "pár" stovek pořídím. Poplácám ještě "manželku", poděkuju jí za to, jak je bezproblémová a vyrážím dál.

Suchdol, Bečváry, cesta v pohodě, jenom já už začínám být unavený. Už si ani tolik nezpívám, ale říkám si, že to snad už nemám do cíle daleko. Přijíždím do Olešky - malé vesničky, kde nesmím zapomenou odbočit. Čím dál tím častěji začínám zastavovat a dívat se do mapy - asi je to způsobeno únavou a tím, že už jsem opravdu v malých vesničkách a značení už není tak dobré, jako na cestách větších. Zato zase potkávám různé lidi: jednou uhýbám, aby mě netrefila cihla, kterou někdo háže ze střechy baráku dolů, podruhé mávám na holky u silnice (kterým je tak 13, ale smějou se a mávají), pak zas potkávám hlouček mladých lidí v nějakých krojích, kteří jdou přes celou cestu a jenom pomalu se přede mnou rozestupují s nevěřícími pohledy na mě a na můj stroj: "Kde se tady vzala motorka?"
Jak jsem nezapomněl odbočit v Olešce, zapomněl jsem o kus dál, v nějakém Ondřejově. Projel jsem kus cesty po hnusných kostkách a jel ještě několik kilometrů, než mi to došlo. Hmm.... dumám dumám, co dál, už je 7 hodin večer a já se tu někde motám v českých polích.... nakonec otáčím Hondu zpět, projedu si zase ty hnusné kostky (kdo vymyslel označení "kočičí hlavy"? nějaký zarytý chovatel psů?) a konečně nacházím správnou cestu.

Senohraby, Pyšely, Doly (na ty jsem se musel zeptat místních, kteří znali jenom dědinu do 10km od nich, pak už zřejmě země končí a protože je rovná, spadli by dolů do vesmíru), Křiváček (tohle má být vesnice? Neviděl jsem ani ceduli) a světe div se - Ládví! Hurá! já i Honda jsme dojeli ve zdraví k cíli naší cesty, hotel jsem našel hned po prvním dotazu u nějaké místní paní, zaparkoval mezi autama ostatních účastníků srazu a mohl je jít obšťastnit svojí přítomností :-)

Samotný sraz popisovat nebudu, protože jsem se ho vlastně ani neúčastnil a protože cílem nebyl sraz, ale ta cesta, ten super výlet, který jsem měl za sebou. Takže večeře (světe div se, já neměl bagetu ani Kofolku), 3 piva (teda ale to byl hnus, v Čechách, kde se vaří tak dobré pivo mi natočí hnus plný kysličníku) a spát, protože zítra mě čeká cesta zpátky, která nebude o nic kratší, než ta dnešní.

Dobrou noc.