První jízda s novými doplňky.
Dneska mi to vůbec nešlo. Myslím ta projížďka - nebylo to vůbec v klidu, nebylo to s úsměvem ani s radostí, bylo to se zaťatými zuby. Bylo to trápení. Původně jsem tomu nevěnoval pozornost, říkal jsem si, že je to normální, týden jsem neřídil, takže se do toho musím zase dostat. Ale cítil jsem, že něco je špatně...

Jasně, je přece normální, že najednou zapomenu řadit, že nevím, jestli řadím nahoru nebo dolů a jak se to vlastně dělá. Je normální, že už při 60km/h se bojím i na rovném úseku, kde jsem úplně sám a je úplně normální že se Honda celá třepe a vyskakuje mi z rukou na sebemenší nerovnosti. A taky najednou zapomínám vypínat blinkry, nezapnul jsem světla a vůbec jsem byl celý nejistý a hodně, hodně zmatený. Byl to prostě boj.

A to je ono. Musel jsem zasednout za klávesnici, přestože se mi chce spát, abych tento stav popsal, naivně doufajíce, že to bude někomu k užitku. Uvědomil jsem si totiž, proč těch dnešních 150km bylo tak hrozných...

Nové doplňky. A moje sobeckost. Pořídil jsem Hondě nové věci a zapomněl jsem se jí zeptat, jestli to chce taky a jestli se jí líbí. Ano, vím, že ještě nedávno jsem se tady "holedbal" článkem o tom, jak je zajímavé, že tahle manželka přijme všechno, co jí pořídím, a nemá k tomu připomínky. A pokoušel jsem se říct, že věci nejsou zcela mrtvé, že nám mají co říct. A Honda mi to právě dnes řekla!

Ty nové doplňky jí vadí.

Jistěže bych si mohl myslet, že jsem jenom měl špatný den, mohl bych si myslet, že se na to třeba stačí jenom lépe vyspat. Ale taky bych třeba mohl přiznat, že jsem byl příliš sebestředný a sobecký, když jsem si myslel, že se Hondě musí líbit to, co se líbí mně a vůbec se jí nezeptal, co si o tom myslí a neporadil se s ní. A teď to mám pěkně na talíři, je to poznat každý ujetý metr.

No... už se stalo. Snad se mi to podaří Mazlíkovi nějak vysvětlit, vždyť jsem to přece nemyslel špatně. Dělal jsem to s nejlepším svědomím, pro nás oba. Opravdu pro nás oba?

Kdyby muselo nutně ze všeho vyplynout nějaké poučení, možná bych chtěl, aby mě tohle naučilo nebýt sobecký a zahleděný do sebe a do svých zájmů a abych se naučil poslouchat a vnímat ostatní. Je jedno jestli věci nebo lidi...