locatoweb

1. republikový sraz SHOC - jsme na místě

Autor: Robert
17. červen 2007
Zobrazení: 759

Co se dělo po příjezdu?

Po druhém pivu jsem se teda konečně rozhodl, že stan postavím.

 

Jenže už zase skoro nebylo kde, všichni už zabrali lukrativní místa a tak pro mě zůstalo jenom místo za srubem, ve kterém se popíjelo a za který chodili všichni na malou. No co, když mi nenačůrají do stanu, nějak to přežiju... A tak stavím stan, mám ho pěkně fungl nový, po reklamaci v Hudy. Naštěstí jsou v něm i všechny tyčky a kolíky, takže ho mám za chvilku postavený a jdu se pídit po něčem k snědku.

Při pohledu do pravého sloupce v jídelním lístku mě přejde nálada na vtipkování, začíná mi pomalu docházet, že tento víkend nebude nejlevnější. No ale co, když už jsem tady... a výborně! Vidím, že se vytahuje ven gril, ptám se tedy, jestli se bude něco grilovat. Ano, bude, takže počkám, až se uhlí pořádně rozehřeje.

Zatím mám čas se tu trochu porozhlédnout a pozdravit s ostatními. Ale co to? Nikdo nejeví moc zájmu se seznamovat nebo poznávat, pomalu se začínají tvořit hloučky lidí, kteří se už znají a ti si povídají mezi sebou. No co se dá dělat, jdu si aspoň prohlídnout motorky. Je tu spousta moc pěkných kousků a každá motorka je jiná, což je dobře. Mrkněte do galerie. Nejvíc se mi ale líbila loňská Honda VT 750, z doplňků měla jenom opěrku a nosič a jinak tu stála v celé své kráse. Moc pěkná motorka, svým vzhledem mě připomíná dravce nebo spíš dravkyni.... zajímavé, že i v té mojí vidím spíš dívku, že by to mělo něco společného s... no nechme zas toho Freuda a zpátky k motorce. Moc pěkná, chromy zářily v zapadajícím slunci a mě se jen lehce dotkla myšlenka, že jsem si možná měl pořídit něco jiného než mám... Dost! Takhle nejde přemýšlet! A co teprve, kdybych už tehdy věděl, že je ta motorka plastová! No ano, ta spousta chromu, co jsem viděl je jen plast, kdeže je to staré dobré železo? Nojo... umělá doba, umělé vztahy, umělé motorky... Jdu raděj na pivo, na tyhle myšlenky teď nemám náladu.

Páteční večer proběhl podle očekávání v klidu, vytvořené skupinky si povídaly o všem možném, pivo se skoro nedalo pít, maso z grilu bylo super a tak se všichni bavili. Já se pokoušel párkrát někam vnutit a seznámit se, bohužel se mi to moc nedařilo, dělalo to na mě dojem, že nikdo nemá zájem poznávat nové lidi, přestože jsme z jednoho klubu a spojuje nás láska v jeden typ motorky. No ale nevadí, sedl jsem si teda k nám zlíňákům a bumbal a poslouchal... Co to vidím? Kde se tu vzala ta láhev Plzně?

V sobotu ráno asi v 9 hodin jsem posnídal párečky, a dumal, jestli jsem střízlivý. V 10 se mělo jet na prohlídku Mariánských lázní a kolonády, rád bych se tohoto výletu zúčastnil. Usoudil jsem, že je to v pořádku, oblekl si kožené kalhoty a chystal se k jízdě. Pomalu se začínaly přidávat další a další motorky, seřadili jsme se do kolony a pod vedením předsedy klubu Beeche vyrazili.

 

Průjezd Mariánkama v koloně asi 35 motorek... Nemám slov, prostě paráda. Neočekávaně jsme vtrhli do města a lidi jenom s vykulenýma očima zírali na tu nádheru, ohromení burácením laděných výfuků vytahovali foťáky a mávali nám na pozdrav. My jim samozřejmě odpovídali tu mávnutím, tu zvukem houkačky nebo jenom úsměvem. Byl to můj první průjezd větším městem ve velké koloně a taky jsem si to patřičně užíval - najednou už jsme se znali všichni, bylo to jako velká rodina, ve které tlučou všechna srdce stejně, v rytmu motoru Shadow. Nádhera.

 Zaparkovali jsme kousek od kolonády a vydali se na procházku kolem fontány. Zmrzlinu za 35kč jsem si nechal ujít, ochutnávku různých pramenů už ne. Byly dobré. Dobrá byla i Zpívající fontána - měli jsme možnost ji vidět v akci, s muzikou, kdy proudy vody kopírují melodii a rytmus. Všichni se chtěli s fontánou vyfotit a tak jsme byli jak japonští turisti, střídavě jsme nabíhali k fontáně a za fotoaparát.
Po prohlídce jsme se vrátili zpátky na ranč na oběd. Zeleninový salát za 90kč mě v tom horku úplně stačil. Vážně obdivuju lidi, kteří jsou schopní v horkém dni, v koženém oblečení a v zakouřené hospodě sníst smažený sýr s hranolkama a tatarkou a přežijou to. Všechna čest.

Ve 14 hodin byla další projížďka, tentokrát do Bečova nad Teplou na prohlídku buď moto muzea nebo relikviáře sv.Maura. Seřadit a jedem, průjezd Mariánskými lázněmi byl opět za všeobecné pozornosti obyvatel a vjíždíme do krásné přírody, kde se cesta pěkně klikatí, takže si na své přišli i milovníci zatáček a já aspoň mohl získat trochu praxe sledováním ostatních. A jsme v Bečově, někdo jde do muzea motorek a někdo na zámek Bečov. Já jdu do muzea, jak to tam vypadalo, vidíte tady v galerii.

Po prohlídce vyjdu ven a vidím pěkné mraky. Hmm... Asi zmoknem. Radkova přítulkyně říká, že nechala věci venku ze stanu a tak se Roman s Radkem rozhodují, že pojedou zpět na ranč. Já si zrovna objednal kávu a tak říkám, že počkám s ostatníma. Zajímavé, normálně bych se taky chtěl před bouřkou schovat, ale tentokrát mám takový nějaký zvláštní pocit klidu – buď je to tušením, že nás ty mraky a blesky minou nebo je to nějaký zvláštní druh jistoty davu, něco jako že čím víc nás je, tím jsme nedotknutelnější. Každopádně když jsme vyjeli všichni zpět na ranč a vjeli do mraků, spadlo na nás jen pár kapek a většině deště jsme v pohodě ujeli.

Zatímco většina kolony při návratu zase zajíždí k nějaké restauraci na kafíčko a pokec, já se s Karlosem vracím na ranč pro ostatní, abychom se mohli jít společně někam okoupat, protože v tom horku se to už nedá vydržet i přesto, že mám na sobě rifle. Cestou Karlos objevuje pěkné přírodní koupaliště a tak na něm zůstává a já se za chvíli vracím s ostatníma. Cestou nás ještě stihne zastavit hlídka policie – naštěstí jenom kontrolují doklady a zbytečně neprudí (Roman: „Motorkáři jsou slušní, že jo?“ Policistka: „Když už zastaví, jsou většinou slušní.“).

Po pořádném osvěžení v jezírku jedeme na ranč na večeři. Cestou někoho napadne, že bychom se mohli stavit v nějaké hospodě, kde snad budou ceny trochu přijatelnější a možná i jídlo lepší. A tak zajíždíme do nějaké malé rodinné hospůdky s ubytováním, kde nám ochotný majitel připravuje moc dobrý domácí gulášek za nějakých 60kč. Pak už se opravdu vracíme na ranč, kde si dáme pivko (lahvová Plzeň je zárukou kvality, obzvlášť když je vypitá v přírodě s výhledem na koně, les, louky a bouřkové mraky) a já se smutně dívám na špízy na grilu, které už bohužel nemám kam dát.

No a máme tu tmu, kolem půlnoci se zvedáme a jdeme do stanů, protože na druhý den nás čeká cesta domů a chtěli bychom vyjet mezi 9-10 hodinou dopoledne. Začíná pršet a já si říkám, že je dobře, že jsem postavil stan a taky je dobře, že se tu sešla docela pohodová parta lidí, kteří v noci nedělají bordel, takže se člověk může v noci vyspat a nemusí být nervózní z dlouhé cesty domů. To jsem se teda přepočítal....

Aby bylo „motorkářské“ pověsti učiněno za dost, asi v jednu hodinu po půlnoci se k vedlejšímu stanu připotáceli z hospody nějací opilci (ani nevím, kdo to byl, přijeli až v sobotu večer) a začali budit osazenstvo stanu s rádoby vtipnými kecy. Samozřejmě řvali jak na lesy a pobudili půlku tábora, což jim zjevně nijak nevadilo. Přemýšlel jsem, že bych jim to šel nějak vysvětlit, ale nakonec zvítězily pragmatické důvody, proč to neudělat (stejně bych se nevyspal a přidělávat si problémy noční rvačkou s debilama 460km daleko od domova není dobrý nápad). A tak jsem se snažil usnout, což se mi podařilo chvilku poté, co jeden z opilců dostal do hlavy flaškou a všichni ztichli.

Takže dobrou noc a uvidíme se zítra....