locatoweb

Senec

Autor: Robert
25. červen 2007
Zobrazení: 1078

Konečně jsme se tam dostali.

K Senci mě poutají vzpomínky z mládí, které mě pořád nutí se tam každý rok vracet. Jezdíme tam už dlouho, myslím, že už tak 18 let každý rok, nejdříve to bylo vlakem s báglama, pak jsme si k tomu přibrali brusle a aspoň z nádraží dojeli na bruslích, dva roky po sobě jsme tam byli na kole, nepočítaně autem na kratší i delší výlety a nakonec teď i na motorce.

Původně jsme tam chtěli dojet už v pátek, ale už když jsme vyjížděli, bylo v dálce vidět, že se blíží mraky, které vypadaly na dlouhodobější déšť. Ten nás nakonec dostihl přímo na hranicích – přechod Strání – a tak jsme se po krátké úvaze raději vrátili zpátky. Aspoň jsme se trochu projeli v dešti, myslím, že se nám tato zkušenost ještě bude hodit. Bohužel jsem nevyzkoušel svoje nové "nepromoky", co jsem koupil za necelé dvě stovky v obchodě s pracovními oděvy. Ale myslím, že tohle nebyla poslední možnost otestovat jejich funkčnost a nechat si zmoknout motorku a napršet do bot...

V sobotu ráno startujeme mašiny na druhý pokus. Roman sice nedůvěřivě sleduje oblohu, ale já myslím, že to bude v pohodě, tohle jsou jenom bílé obláčky, z toho pršet nebude. Doufám. Jedem v klidu, cestu známe dokonale, hlavně z kola :-) Z Uherského Brodu jedeme rovně na Nivnici a já se rozhoduji jet přes Korytnou, hlavně kvůli pěknému výhledu po okolí. Z Korytné potom sjíždíme z kopce na hraniční přechod Strání-Květná, kde po nás celník nechce ani doklady a jedeme dál do Nového Mesta nad Váhom. Přijíždíme na křižovatku, kde stačí projet kousek rovně na Trenčín a za mostem je rekreační středisko Zelená Voda. My ale zatáčíme doprava na Čachtice a jedeme dál přes Podolie, Krakovany, Trebatice a Malženice směrem na Trnavu.

Cestou míjíme jadernou elektrárnu Jaslovské Bohunice. Fotili jsme se tady už několikrát, ale vždycky mě tenhle výjev nutí zastavit a v klidu si ho prohlédnout – silnice lemovaná ovocnými stromy, příroda kolem a najednou stavba jaderné elektrárny, tyčící se uprostřed neobydlené roviny s komíny chladících věží, které evokují myšlenky na to, co by se mohlo stát, kdyby z nich přestala stoupat bílá pára a taky na to, jak je člověk malý ve srovnání s velikostí vesmíru, složeného z malých atomů, které se s obrovským rizikem pokouší štěpit v malém betonovém zařízení zvaném elektrárna....

V Trnavě to známe, doprava na kulaťák a hurá směr Senec. Tento poslední úsek je trochu nudný, samá rovina a tak si ho trochu zpříjemňuju předjížděním aut a autobusů, abych za těma řídítkama neusnul :-) A vjíždíme do Sence. Objíždíme areál, abychom vjeli do kempu a cestou míjíme krásné betonové městečko, které bylo loni teprve ve stadiu základů. Jmenuje se Holiday Village, je oplocené s vlastní recepcí, hospodou, sociálními zařízeními a kdoví čím ještě, dovnitř se asi hned tak nedostanu a ani o to nemám velký zájem.

Jedeme dál a já se dívám po volném místě na postavení stanu, bývá totiž zvykem, že je kemp úplně plný a místo se hledá dost těžko. Ale co to? Kemp je úplně prázdný! Něco je špatně, přemýšlím nad tím, co. Když jsem dojel až sem, nemůžu blbě vidět, Jaslovské Bohunice taky vypadaly v pohodě, nikde v Senci jsem neviděl žádné krátery, které by naznačovaly občanskou válku za slevnění čehokoliv a ani na obloze se nezdál být nějaký problém. No u závory vidím nějaké mládence, snad mi pomůžou s přemýšlením.

"Dobrý den, můžem si někde postavit stan?" "Nemůžete, kemp nefunguje," odpovídá ten holohlavější. "To vidím, co se tady děje?" "Ještě nezačala sezóna." A máme to! Nezačala sezóna! Co na tom, že datum na mých vietnamských digitálkách Casio ukazuje 23.června a zdálky vidím posedávat lidi na zahrádkách u stánků. Někdo prostě rozhodl, že ještě není dostatečně léto a že tedy ještě není sezóna a ty, prostý lide, poslouchej. A jako prodlouženou ruku našeho ovládání počasí si najmeme holohlavé zastánce práva, kteří na otázku "A můžem aspoň ke stánku na kofolu, pozdravit slovenské známé?" odpoví: "Ano, po zaplacení vstupného, 150,-Sk." Takže sezóna ještě nezačala, ale vstupné zaplať, zahraniční turisto!

"A co tedy máme dělat, dá se tu někde přespat?" Slova se – naštěstí – ujímá druhý z dvojice, a vysvětluje nám, že ubytovat se dá na druhé straně Jazer, na Juhu a přihlásit se musíme v hotelu Amur. "A pak můžem projet sem na kofolu?" "Ano, poplatky platí na obou stranách jezera." Díky, díky, díky, jedeme tedy na Juh, tam se hlásíme v hotelové recepci, dostáváme doklad o zaplacení 410,-Sk (jedna noc, jeden stan, dva lidi) a vracíme se za hlídači závory, kteří nás konečně propuštějí do areálu kempu na Slnečných jazerách.

Vzhůru k Bielej Myši, kam jezdíme každý rok, je to taková naše "domácká" hospoda. Do loňského roku to býval normální stánek se zahrádkou, ale loni, asi pod tlakem okolí se ze stánku stala monstrózní betonová stavba se zděnou zahrádkou, ostatně jako z většiny hospůdek v areálu. Majitel, náš dlouholetý známý tu ale není, tak se jdeme zatím okoupat na pláž a trochu opálit. Má to něco do sebe ta "nesezóna" – pláž je téměř prázdná a tak se můžem v klidu válet a koupat, kde se nám zachce a hlavně nemusím motorky nechávat bez dohledu, stačí si otevřít závoru, kterou se nikdo ani neobtěžuje zamknout. Pohodička :-)

Když už jsme dostatečně spálení a já začínám cítit záda a ramena, nasedáme na motorky (ty kožené gatě si fakt nedám) a jedeme do kempu. U kofoly nám Robo od Bielej myši sděluje důvody nefungujícího kempu, není si ale moc jistý, jestli je to opravdu tak, jak říká – prý se rekonstruují sociální zařízení a sprchy v kempu a práce ještě nejsou u konce, proto se město rozhodlo, že zatím kemp zůstane zavřený. No co, proč tomu nevěřit, u nás v Kocourkově je to mnohdy ještě horší....

Škoda, že si nemůžem postavit stan před hospodou, jak jsme zvyklí a mít motorky na dohled. Místo toho odjíždíme zpátky na Juh, kde stavíme stan v malém kempu hned vedle jiných motorkářů – není nad to mít maželku, která i s dětma vám vezme věci autem a vy si klidně jedete na projížďku.

A jdeme na pivko, stánků tady moc otevřených není a lidí taky ne, ale naštěstí je tu jeden, kde točí Plzeň, za super cenu 36,-Sk. No, nekupte to :-) Večer tady potkávám jednoho ze slovenských přátel, Marcela, kterého jsem už dlouho neviděl a se kterým jsme kdysi zažili spoustu legrace při dobrém pokouřeníčku. Je tady i se svou holkou, která tak pěkně mluví o motorkách, že i Marcel začíná uvažovat aspoň o skútru.

Všechno jednou skončí a tak se loučíme a jdeme do hajan. A nebyl by to kemp na Slovensku, kdyby tady člověk usínal v klidu a v pohodě a tak uléháme za zvuku hlasité reprodukované hudby, kterou si tady slovenská mládež vyplňuje mezery mezi chlastáním, čůráním a zvracením. Zrovna dávají Michala Davida, och, to je úžasné, není krásnější ukolébavky....

Ráno nás vítá jasná obloha, skoro bez mráčku a tak jdu rovnou skočit do jezera, aby se mi rozlepily oči :-) Trochu se ještě poválíme na slunci, ale protože jsem to včera přehnal, kolem oběda balíme, startujeme, v místním Lidlu si dáváme na oběd salám s rohlíkama a jedeme se podívat ke Staré Turé, kde by měla být taky nějaká voda s kempem. Cestou ještě mrknem na vedlejší jezero, zvané "Guláška", kde nebyl nikdy žádný kemp a možná i proto tady bývala vždycky čistá voda a je to oblíbené místo různých potápěčů, kteří tady dokonce mají svůj "Modrý domeček". Ale co to, už ani sem se nedá vjet, o svobodu se tu postarala neúprosná ruka trhu, představovaná stolečkem, cedulí "Súkromný pozemok" a chlapem s nataženou rukou.

Kousek za Starou Turou, směrem na Myjavu jsme opravdu našli místo s jezerem a kempem, jmenuje se Dubník a prý tu opravdu nějaký kemp je. Našli jsme však jenom pár chatek, stany žádné a k vodě daleko. Tohle místo mě teda nepřesvědčilo.... Možná sem mrknem ještě v červenci, třeba tu bude víc lidí a taky nějaký život.

No a teď už domů. Přes Myjavu, Velkou nad Veličkou, Uherský Ostroh, Uherské Hradiště a Topolnou, kde jsme se ještě jednou okoupali vjíždíme konečně do Zlína, s najetými asi 400km za dva dny. Výlet to byl pěkný, užili jsme si jak jízdu, tak slunce i koupání, jenom snad to pivo mohlo být míň sycené kysličníkem. Takže, hurá na Senec, tohle místo mohu jenom doporučit.