Toulky kolem vodních ploch.

A máme tady dovolenou. Počasí hlásí sice nic moc, ale zase žádná hrůza, aby se nedalo nikam vyjet (skutečnost byla nakonec trochu horší). Kam se tak vydat? Už při svých cestách na kole jsme si mockrát říkali, že jednou prozkoumáme Slovensko, kde je docela dost vodních ploch, jezer a termálních koupališť, takže cesta by mohla být zajímavá. Teď je možná ta správná doba, máme trochu lepší kola, jsme aspoň 2, tak proč nezkusit projet skrz celé Slovensko a podívat se hlavně na tu "bájnou" Zemplínskou Šíravu, to "Slovenské moře".

 Podíval jsem se tedy na internet a udělal seznam jezer a termálních koupališť, které bych rád objel. Ve skutečnosti toho asi bude mnohem víc, ale tohle by mohlo pro začátek stačit. Zbývalo jenom nabalit motorky, podělit se o pár věcí (Romanovy brašny jsou dobrá věc na různé serepetičky) a v sobotu 30.6.2007 nastartovat, zamávat Zlínu a od obchodňáku v poledne vyrazit směr Uherský Brod.

Odtud jsme jeli do Myjavy přes Velkou nad Veličkou, hraniční přechod přejíždíme bez zastavení, celník na nás jenom mávne, ať jedeme dál. Nebe není ani zatažené, ani není velké horko, prostě tak v pohodě oblačno a naším cílem jsou jezera v Myjavě, Staré Turé a Novém Mestě nad Váhom. Jako první nacházíme Brestovec, samozřejmě až po průjezdu celou dědinou se dozvíme, že voda je úplně jinde: "Holky, nevíte, kde je tady nějaká voda?" volá Roman z přilby na nějaké desetileté místní dětičky. "Vole, ty ti nebudou ani rozumět, co chceš," říkám optimisticky - a samozřejmě, hleděly na nás jako na zjevení a blekotaly cosi o tom, že se už dlouho nekoupaly nebo co. Vyjeli jsme tedy z dědiny a zkusili někoho dospělého, který nás už poslal správně, na úplně jiný konec, než jsme jeli my. No ale aspoň jsme měli možnost se podívat po krásné maďarské - jejda, co to kecám - slovenské vesničce.

Jak voda vypadala se můžete podívat na fotkách, prostě taková malá nádrž, kde by se nikdo nekoupal, jak říkaly místní děvy (už trochu starší), ani by v ní ryby nikdo nechytal. Kemp samozřejmě žádný, krajina taky obyčejná, takže jedeme dál.
Stará Myjava - tady už byla aspoň malá chatová osada, ovšem bez lidí, prázdná a kdybych chtěl nějakou chatku, asi bych se nikde nedoptal. Voda taky nic moc, žádné stánky, prostě nic. Nasedáme a jedeme dál.
Stará Turá - místo zvané Dubník - tady jsme už jednou byli před 14 dny a říkali jsme si, že je tady mrtvo, protože ještě není sezóna. Tak nebylo to tím, že nebyla sezóna, mrtvo tu bylo i teď, na začátku července. Chatky prázdné, hospoda žádná... a tohle inzerují jako autokemp... u vody bylo sice pár lidí, ale ti zřejmě bydleli v nějakém hotelu na protější straně, i když i tam nebyl zrovna žádný mumraj. No nic, jedeme dál, směr Zelená Voda u Nového Mesta nad Váhom.

Zelená Voda je kousek za Novým Mestem, bohužel ani tady jsme neměli štěstí. Kemp tu sice byl a voda taky, ale zas tu bylo tolik lidí, že tu nebylo k hnutí, trefili jsme totiž zrovna nějaký Topvar Festival nebo co. Chvíli smutně stojím a přemýšlím, co dál, ale tady se mi opravdu zůstávat nechce a tak se díváme do mapy a rozhodujeme se, že zkusím dojet do Piešťan, kde by měl být kemp na přespání. Nasedáme a opouštíme Zelenou Vodu, na kterou se už bohužel nestihnem vrátit ani cestou zpátky a nic na tom nezmění ani lákavá nabídka pořadatelky: "Za chvíli budou Kabáti!"

Jedem z Nového Mesta přes Rakoľúby, Horki nad Váhom, Lúku, Moravany nad Váhom a Banku a po 17 hodině konečně přijíždíme do Piešťan, do kempu Sľňava II. Tento kemp a vůbec celé místo má zjevně svá nejlepší léta za sebou. Podle toho, v jakém stavu bylo místní koupaliště (zarostlé vysokou trávou), novinový stánek (rozbitý a nepoužívaný) a vůbec celý kemp, řekl bych, že za minulého režimu tady mohlo bývat opravdu veselo, ovšem teď tu zdechl pes. Koupat se člověk může jedině ve Váhu, k čemuž ani čistota vody ani okraje břehů příliš nelákají. O něco málo lepší situace je kousek dál od kempu, ve středisku vodních lyžařů. Ti si tady v zátoce postavili automatický vlek na lyže, hospodu a pláž, díky čemuž se jakžtakž dalo po kamení do vody vejít. Zrovna jsme trefili zřejmě nějakou "lyžařskou" slavnost, protože areál klubu byl plný nějakých lidí a všichni jedli, pili a hodovali a tak jsem si aspoň zadarmo natočil pivo, dobrý to byl pocit!

Ještě že u kempu byla nějaká hospůdka, Taverna Grill se jmenovala, kde točili fakt dobré pivo, Primátor 12. Obsluha se zdála být sice trochu zvláštní, ale že jsou to všichni cikáni, jsme pochopili doopravdy až začala hrát kapela a rovnou se k tomu přiznali. To ale nic nemění na tom, že pivo bylo dobré, maso z grilu taky a muzika super, dokonce se při ní i dobře usínalo ve stanu. Nebo že by to bylo tím Primátorem?

V neděli ráno nás budí sluníčko, tak si vaříme instantní polévky v kuchyňce, která patří ke kempu. Když se nám podaří ty chemikálie pozřít, jdeme se chvilku opalovat tam , kde jsme byli včera - na pláž vedle lyžařského areálu. Třikrát jsem se i odvážil vlézt do vody a zatím žiju, ale nebylo to nic moc, asi jako u nás na Vranově. A kolem 14 hodiny balíme stan a věci, nasedáme na oře a vyjíždíme směr Orava.

Trenčín, Žilina, Martin, Doľný Kubín, Námestovo a máme před sebou Oravskou přehradu. Teda ale musím říct, že průjezd Malou Fatrou mě uchvátil, ještě nikdy jsem horama nejel a tohle byl opravdu zážitek - serpentiny, stoupání a padání mezi skály, náklon doleva, hned zas doprava.... prostě paráda....

Na Oravu přijíždíme s najetými 423 kilometry (není to sakra nějak moc?) před devátou večerní a na první pokus nacházíme kemp - bodejť ne, když u něho svítí krásná zelená cedule Pilsner Urquell. Sotva seskočím z koně, odhazuju svůj širák v dál a volám na číšníka: "Dvě Plzně, prosím!" Pivo je dobré, sama majitelka to komentuje slovy: "My pivo točíme nie slievame," a tak se tu trochu picnem. Nejdřív ale postavíme stan, můžem si vybrat místo, protože kromě nás jsou tady jenom další dva. Ceny jsou docela v pohodě, ubytování vychází na 130SK za jednoho.

Oravská přehrada a okolí se mi moc líbila. Velká vodní plocha, ze všech stran obklopená krásnou přírodou a lesy se snad musí líbit každému a tak letím do vody se okoupat, ale aaaaa, co to, ta voda je jak led! No fakt, dýl jak minutu se v té vodě nedalo vydržet, ale to je snad jediný nedostatek, který tohle místo má, jinak je tu opravdu krásně a taky klid, klid je důležitý, víme?

Posnídáme kapustovou polévku a po krátké prohlídce okolí (skoro všude pusto a prázdno) a jedné poslané pohlednici dostávám zase hlad a tak si uvařím ještě instantní těstoviny v ešusu na vařiči. Po tomhle si musím ale přece trochu odpočinout a tak usínám ve stínu jakéhosi jehličnanu....

15:30 jsme opět sbalení a vyrážíme směr Košice, prozkoumat prý "oblíbené rekreační místo košičanov". Cestou se stavujem na Liptovské Maře, podívat se na vodu a na kemp a já konečně vidím nějaké funkční rekreační místo, s autokempem, lidma a docela pěknou a velkou vodní nádrží. No tak kdyby to nebylo tak daleko od Košic, zůstali bychom tady, je to tu opravdu pěkné. My ale pokračujem dál směrem na Poprad.

A máme tu Svit. Ano, Svit a to nejenom názvem. Cože to je? Je to město před Popradem, kde ve třicátých létech minulého století koupil Baťa pozemky pro výstavbu továrny. No a taky postavil pro svoje zaměstnance "baťovy domky", hodně podobné těm, co jsou u nás ve Zlíně. Při průjezdu jsem si připadal skoro jako doma :-)

A dál, pořád dál, až na Ružín. Už máme o dalších 220km víc, když koukám jako blázen - k vodní nádrži přijíždíme 21:15, kolem jsou mraky a už je i docela slušná tma. Kdeže jsou ty kempy, co se inzerují na webu? Kdeže je to "stredisko košičanov?" V prd... Nádrž vypadá jak rybník (taky se tu jezdí hlavně na ryby, jak se dozvíme později), na jednom místě je penzion a na druhém pár chatek. Jedeme tedy o kus dál, abychom zjistili, že to co jsme viděli je opravdu "ono". No co, zkusíme sehnat aspoň chatku... ptáme se asi majitele těch chatek, jestli by se něco nenašlo i pro nás, protože obloha nevypadá moc přívětivě. "Bohužial, všetko je obsadené," hovorí majiteľ a obzerá motorky. "No možno by som pre vás niečo mal," zřejmě si namluvil, že kdo má takové motorky je stráááášně bohatý, "je to taký jeden pokojík, taký pekný a iba za tisícovku na noc." Hmm, hmm, tvářím se, že přemýšlím, ale tady zjevně není o čem :-)

Odcházíme tedy, když v tom za náma přijde jeden z jeho zaměstnanců a radí nám, že si máme postavit stan kdekoliv u vody, že je to tady normální. Díky, díky, dobrá rada nad zlato, tak nakonec už potmě nacházíme místo u vody, zajíždíme k němu motorkama a potmě stavíme stan. Když se mi nakonec podaří přemluvit servírku z nedalekého penzionu, aby nám ještě prodala pár plechovkových piv (Starobrno z plechu je dokonce poživatelné, i když se zatnutými zuby), situace je zachráněná. Ještě že tak, protože noc nebyla pěkná, pořád chodily kolem bouřky, blesky a hromy nás budily a občas jsem se opravdu bál, že nás přívalový déšť spláchne do vody i s motorkama.

V pondělí ráno to vypadá, že snad ani pršet nepřestane a tak propadám malinké trudomyslnosti. Naštěstí "devátá hodina rozhodla" a pršet přestalo, takže jsme mohli sbalit věci a uhánět z tohoto divného místa pryč, směrem na Vranov nad Topľou. Tady by měly být minimálně 2 kempy v rekreačním středisku zvaném Domaša. A opravdu jsme je našli, 2 oddělené kempy, vzdálené od sebe asi 5km, jeden prázdný úplně a druhý poloprázdný. Domaša je docela pěkná a hlavně klidná a levná rekreační oblast, kde by se asi dalo zůstat, pokud by člověk hledal klid a pohodičku za malý peníz. I voda byla čistá, na koupání jak dělaná, jenom ty stánky docela chyběly, ale proč nepoužít nějaké vlastní zásoby, že ano :-)

My ale musíme dál, Michalovce, Vinné, Kaluža a s najetými 185 kilometry od Ružína a 828 celkově konečně přijíždíme ke slovenskému moři, Zemplínské Šíravě.