Směr západ - bohužel západ Slovenska :-)

Zemplínská šírava je opravdu veliká, i když mořem bych ji asi nenazýval. Pokud mám zprávy, tak přístupná je jenom z jedné strany, ze které jsou taky vstupy do vody, hotely a kempy. Je to ze strany od obce Kaluža, to je malá vesnička hned vedle vody a skoro všichni brigádníci (teda spíš brigádničky), co pracují ve stáncích, pochází odsud. Nutno říci, že Kaluža je domovinou pro poměrně dost pěkné brigádničky :-)

  Po příjezdu jsme se se prošli po kempu, abychom mezi těmi pár stany, co tu byly, našli vhodné místo pro náš stan. Pak jsme zaplatili 380,-SK - zajímavé na tom bylo, že na druhý den jsme platili jen 330,- ale jak podotkla paní, dívajíce se na naše stroje: "Čo to pre vás je, veď vy máte dost peňazí..." Takže nasedáme a jedeme se podívat, co nám kemp nabízí. Není to nic moc, samé stánky s jídlem, pitím, koženými opasky, jídlem, pitím.... Plzní!!! No fakt, točená Plzeň na Zemplínské Šíravě za 30,-SK!!! Zastavit je povinnost, stejně tak si jedno dát a světe div se, krásná brigádnička nám ho natočila do originálních "krýglů" Plzně! A nebyl to podmírák! No prostě, co vám budu vykládat, musel jsem jet 800km, abych dostal normální pivo, teda, hospodští, styďte se :-)

No ale zatím si dáváme jenom jedno a jedeme postavit stan. Ano, jedeme, je to moc příjemný pocit se projet kempem na sluníčku, v tričku, bez helmy a po Plzni.... Stavíme stan a jdeme se koupat. Voda je dobrá, kupodivu je mnohem teplejší, než na Oravské přehradě :-) Ale zase, jako ve všech kempech a rekreačních místech na Slovensku, tu skoro nikdo není. Pár stanů, u vody nikdo a u stánků většinou místní "frikulíni", kteří sem přijíždějí z okolí ve svých "votuněných" Škodách 120, aby se tu předváděli sami před sebou. K mému údivu jsme tu potkali partu mladých motorkářů ze Zlína (proč údiv? protože dneska na motorkách málokdo cestuje, myslím někam dál, než na sraz do Tučap, pyčo) a tři kamarády z Rakovníka, dva z nich na H-D.

Všichni byli v klidu, mladí si pronajali chatku a ve stáncích skoro nebyli vidět, H-D a Black Widow postavili stan, svázali motorky k sobě a tiše se ožrali ve stánku s točeným Šarišem. Kdo byl hlučný byli místní cool mladíci, kteří dokázali každý den dělat bordel až do ranních hodin a dva němečtí motorkáři na Kawasaki, kteří přijeli, postavili stan a sedli do hospody, kde vydrželi chlastat celé dva dny, co jsme tam byli a z hospody nám mávali také když jsme odjížděli (tohle byli "praví" cestovatelé, ti měli kožené kalhoty už přirostlé k zadku a před spláchnutím na záchodě se ani neobtěžovali použít papír)

Na Šíravě jsme strávili 2 noci, chtěl jsem už konečně aspoň jednou zůstat na jednom místě a nikam se nehnat. Možná by se nám stejně nepodařilo odjet dřív, protože počasí nám nepřálo a pořád se kolem honily mraky a déšť. Když jsme třetí den našli po ránu skulinu, kdy nepršelo, rychle jsme sbalili věci, naložili na motorky a vydali se směrem na Rimavskou Sobotu, kde by měla být taky voda a kemp. Ještě jsme se stavili se podívat na Vinianske jazero, které je asi 5 kilometrů od Šíravy. Tady byl taky kemp, hotel a celkově to u jezera nevypadalo špatně, takže kdo má radši menší areály a menší vodní plochy, doporučuji před Šíravou zahnout doleva, což je ostatně dobře značené.

Zpáteční cestu jsme zvolil opět přes Košice, kde jsem ale už nechtěl zastavovat, protože při cestě tam jsme se zastavili u supermarketu a první 3 lidi, kteří mně v Košicích oslovili, byli žebráci: "Dajte peňáze, akukoľvek menu," a tak jsem je chtěl jenom projet. I jedu si tak svých 70km/h (jako ostatně všichni kolem), jsem za těmi řídítky už i trochu letargický, nohy natažené na předkopech a tak si pěkně spolu jedem já i Honda souzníme ve vibracích, které prochází celým mým tělem, jedno tělo jedna duše.... a vjedu do zatáčky, na zemi štěrk, kolem svodidla a pár metrů přede mnou značka "Dej přednost v jízdě" a zprava se na mě hrnou auta. Brzdit! Přední ne! Zadní! aaaaaaaaach, zadní kolo okamžitě ustřelilo doprava a já vidím, jak se řítím na svodidla.... Pustím ji a tím se zachráním! NE! Svoji Motorku já nepustím, spolu to zvládneme! A tak brzdím i přední, mačkám spojku a podaří se mi smyk vyrovnat a přetočit doleva a pak zas doprava až se nakonec Honda narovná a já s pulsem 300 za minutu hledám správnou rychlost a před zraky brzdících řidičů se tvářím, jakoby se nic nestalo a pomalu odjíždím z křižovatky. Na nejbližším semaforu, když zastavíme a já ještě pořád nerózně oddechuju, říkám Romanovi: "Dobrý ne?" :-)

A jedeme dál - Rimavská Sobota - jak je vidět z fotografií v galerii, opět mrtvo, nikde nikdo, skoro jsme nepotkali živáčka. Na dotaz, kde je tady nějaký kemp nám jeden pán odpovídá, že tady žádný není, snad jenom nějaké chatky. Vzhledem k tomu, že areál je prázdný, voda malá a opuštěná a hospody zavřené, radíme se, kam dál. Kolem se pořád honí mraky a každou chvíli může začít pršet, proto se rozhodujem, že navštívíme nějaký termál. A nejbližší je až u Zvolena, teda jestli jsou mé poznámky správné, nikdy jsme tam nebyli, ale budeme jim muset věřit....

Mám najeto 323km ze Zemplínské Šíravy, za sebou pár přeháněk a neustálé předhánění se s mraky (a taky jeden docela nechutný smyk), když o půl sedmé večer vjíždíme do vesničky Kováčová kousek za Zvolenem. Konečně, tady je jak hospoda, tak kemp. Sotva přijedem a postavíme motorky pod střechu, začíná pršet. To nám ale už nevadí, teď už je jasné, že nikam dál nepojedeme a tak si můžem dát pivko (Plzeň není, ale nemůžu chtít tolik štěstí najednou) a místní domácí klobásku, mimochodem moc dobrou. Dokonce jsme byli svědky dvou místních folklórních vystoupení - o jedno se postaral nějaký dětský sbor a o druhé místní opilec, který svým výkonem zcela zastínil vystoupení dětí. Jeho radostné zvolání nad půllitrem: "Najebeme sa ako divé svině!" hned tak nezapomenu :-)

Další, předposlední den se probouzíme opět do zamračené oblohy a tak dopoledne strávíme v termálním koupališti, kde se stejně dá vydržet jenom v teplém bazénu, který má 40 stupňů, protože všechny ostatní jsou v tomto počasí příliš studené. Hmm, ale vstup do něj stojí 30,-Sk a je jenom na dvacet minut.... Ještě že je tu dnes málo lidí a tak je k nám slovenská plavčice shovívavá a nechá nás v něm víc jak hodinu...

Na poslední místo naší cesty, Senec, se vydáváme kolem 15 hodiny. Cestou se chci ještě zastavit u Topoľčan, v rekreačním středisku Duchonka, abych se podíval, jak to vypadá na tomhle místě, kde jsem kdysi strávil víkend ve své Škodě 100 se dvěma kamarádkama.... Pomalu to vypadá, že tam snad ani nedojedem, od Topoľčan jedeme přímo proti hodně tmavým mrakům, které vypadají zlověstně a já jenom s hrůzou čekám, kdy to praskne a peklo na nás otevře svou nenasytnou tlamu.

Naštěstí se nám podaří na Duchonku se dostat a ve zdraví a za sucha ji i opustit - je to takový větší areál, kde za dřívějších dob určitě muselo být krásně, ale teď je tu bohužel smutno. Pár stánků funguje, potkali jsme i několik lidí a v kempu objevili 2 stany, ale celkově na mě to místo působí smutným dojmem zašlé slávy. Nicméně, pro zamilovanou dvojici, která si chce nerušeně užívat sama sebe a nechce být nikým obtěžována, je tohle místo přímo ideální. Taky se mi líbil kemp, který byl plný stromů, takže působil dojmem skoro lesa, žádné holé louky typu Senec, kde je už v 6 ráno ve stanu nesnesitelně a kde vás pořád obtěžuje někdo z okolních, na vás přilepených stanů.

No, go on, s najetými 233 kilometry přijíždíme kolem 19 hodiny na Senec. A tady už to známe, připadáme si tu skoro jako doma a tak se aspoň můžem uvolnit a dát si v klidu za poslední peníze pivo. Plzeň za 40,-SK hustě sycená kysličníkem se chutí (ani cenou) nedá vůbec srovnat s Plzní, co jsme měli na Zemplínské Šíravě. Ale to je prostě Senec, místo normálních stánků zděné budovy, hlava na hlavě tak, že jsme skoro ani nenašli místo pro stan a slováka (a hlavně slovenku) tady skoro neuvidíš. To je Senec, který znám už přes 15 let a jenom smutně přihlížím tomu, jak se jeho tvář mění pod vlivem povrchnosti a frikulínství, zcela poplatná dnešní době umělých pozlátek a lživých keců.

V sobotu, poslední den naší cesty se udělalo konečně pěkně, tak jsme se na Senci mohli aspoň vykoupat a trochu poležet na sluníčku. A odpoledne už alou na koně a hajdy domů! Cestu odsud důvěrně známe a tak nebyl problém těch posledních 150km ujet a v osm večer už sedět doma, v naší oblíbené hospůdce a tam si trochu spravit chuť výtečnou (občas lehce podměrečnou) Plzničkou....

Slovensko je pěkné, nezbývá než některá navštívená místa jenom doporučit, o tom ale zase v další části Trilogie Slovenska.

Poznámka na závěr:

Celkem jsme najeli 1550 kilometrů a benzín mě při spotřebě 6l/100km vyšel na neuvěřitelných 3700,-Sk. A to se vyplatí!