Dělali jsme doprovod na svatbu.

Ženil se náš kamarád, známý, přítel a hlavně motorkář Michal, přezdívaný Shollochov. A bral si naši kamarádku, známou, přítelkyni a taky motorkářku Kristýnu. Čest jejich památce! Teda, co to zase plácám, hodně štěstí!

A protože mají oba dva kladný vztah k motorkám, napadlo Michala, že by nebylo špatné, kdyby ho pár motorek (pochopitelně i s řidičem) doprovodilo na jeho poslední pouti svobodným životem, tedy na svatební obřad. A tak se v sobotu ráno ulice před hospodou u Macka na Podlesí stala velkou přehlídkou motorek a jejich majitelů.

Sám Michal přiznával, že ani neví, kdo všechno přijede, protože podobné zvěsti se šíří naprosto nekontrolovaně, na druhou stranu ne každý si zrovna udělá čas. A tak jsem stál o půl desáté před hospodou a jenom sledoval, jak postupně najíždí jedna motorka za druhou, až jich bylo bezmála 30. Za chvilku jsem už nepřihlížel sám, zastavovali se i náhodní kolemjdoucí a i z okolních domů se přišli lidé na tu krásu podívat.

No musím uznat, motorky to byly pěkné, bohužel (nebo bohudík?) tu zcela jasně vedly motorky značky BMW a to konkrétně cestovní endura řady GS. Až jsem jednu chvilku nabyl dojmu, že žádná svatba nebude, že se jedná pouze o přehlídku boxerů. "Z toho si nic nedělej, to je jenom davová psychóza," uklidňoval mě ředitel, "jsou tady v převaze, tak to vypadá, že to géeso má každý a že by sis ho měl taky koupit. Ale tak to není!" No trochu mě uklidnil, ale to neznamená, že jsem si ty "géesa" aspoň pořádně neprohlídl - a zase na mě dýchla poezie opravdových dálek, exotika nepoznaných míst, vůně benzínu, ale i čistota přírody, lesů a vodních ploch a hlavně a to především - nekonečná svoboda.

Kromě boxerů tu byly i nějaké 2 Yamahy, 2 choppery (ano, já a Petr) a jeden starožitný H-D (kterému pro dokreslení autentičnosti samozřejmě tekl olej). Michal pro všechny donesl chlebíčky a dokonce zajistil, že byla otevřená hospoda i s obsluhou (díky Šárko), takže jsme si mohli dát po ránu aspoň kafe nebo kofolu. Přinesl i bílé krepové stuhy, kterými jsme si povinně (a rádi) ozdobili motorky, aby bylo jasné, že tohle není vyjížďka jen tak nějakého srazu v Tučapech, ale svatba, pyčo.

Ve čtvrt na 11 vyrážíme pro nevěstu, která je u rodičů o pár ulic níž. Zatímco na ni čekáme, počasí se trochu kazí a dokonce spadne i pár kapek deště. To nám ale nevadí, chceme vidět nevěstu! chceme vidět nevěstu! máme hole v ruce! pardon, nechal jsem se zase unést.... Konečně přichází, v krásných bílých šatech a v doprovodu tatínka a musím říct, že i když to Kristýně samozřejmě sluší i normálně, teď na ní mohli všichni oči nechat. Krásná nevěsta.

Otáčíme motorky a řadíme se k doprovodu na zámek ve Vizovicích. Kolonu vede, jak jinak, Mr.Shollochov, toho času svobodný. Motorky o sobě dávaly pořádně vědět troubením, máváním na lidi a taky sirénou, kterou měl jeden ze starších bavoráků namontovanou místo dynama :-) Odteď je už vyjížďka trochu více organizovaná, jistí se křižovatky, aby kolonu neohrožovali řidiči plechovek, kteří přesto dělají, co mohou, aby se jim to aspoň trochu podařilo. Dokonce jsem viděl i případ obzvlášť přihlouplého plechovkáře, který objel motorku, co jistila boční vjezd z křižovatky a klidně pokračoval dál. Ťuky ťuky na hlavičku, hloupý osle, jen díky duchapřítomnosti motorkářů nedošlo k nějaké nehodě. Ale potkali jsme i slušného řidiče, který když viděl, co se za ním děje, odbočil ke krajnici, zaparkoval a tu minutu počkal, než jsme všichni bezpečně projeli a to včetně dědečka na Simsonovi, který se smál a radostně nám pokynul na pozdrav. Díky!

K zámku jsme dojeli bez problémů, zaparkovali na trávníku a chodníku před ním a šli mrknout na obřad. Ten byl moc pěkný, teda ne že by mě svatba nějak zvlášť dojímala, ale přece jenom, mít ji s takovým doprovodem, s tolika kamarádama za zády a milovaným člověkem po boku, to by dojalo snad každého.... Už v koloně jsem říkal, že pro tento okamžik se snad ožením i já. A když navíc oddávající, zřejmě sám motorkář, popřál novomanželům hodně kilometrů bez nehody, zamáčknul jsem slzu dojetí a šel ven hledat svou novou nastávající :-)

Po skončení obřadu jsme se ještě sešli venku a předali novomanželům pár drobných, které jsme mezi sebou vybrali, aby měli do začátků něco na motorku pro případného potomka :-) Pak už jsme se rozloučili a nechali je samotné, aby mohli pokračovat v oslavách v rodinném kruhu.

Co dodat? Svatba to byla pěkná, obzvlášť hezké bylo, kolik se sjelo lidí na motorkách, aby pozdravili a podpořili svoje kamarády. Až budu jednou mít svatbu já, doufám, že se mi podaří ji udělat v podobném duchu, na čerstvém vzduchu!