To nám to ale jezdí!

Není to tak dávno, co jsem psal články o mých první tisících, které mě ale po 3.tisíci přestaly bavit, protože jsem zjistil, že ty kilometry najíždím nějak rychle. Tak jsem tady po 10.000 kilometrech a jsem pořád celý, živý a zdravý.

Takže co se tedy změnilo po deseti tisících?

Co se týká motorky, tak v podstatě skoro nic - jenom jsem vyměnil nějaký ten olej, nějaké ty gumy, dolil baterku.... Co jsem měnil a po kolika kilometrech je vidět v Servisní knize, kterou mám taky tady na webu. Jinak Honda nemá vůbec žádné problémy, když pominu to, že se trochu uvolňují některé šroubky (ale stejně samé nedůležité), tak jenom sednu, nastartuju a jedu. Paráda.

A co se týká řidiče? Toho je trochu víc. Nebudu se bavit o nějakém řidičském umění, to zatím žádné není, jenom se snad na motorce cítím líp, než když jsem začínal. Spíš jsem poznal hodně různých lidí a začínám mít názor na různé "motorkářské komunity." Prostě jsem začal poznávat, že lidi jsou různí - jak překvapivé, což?

Někdo rád jezdí na srazy, kde se celý víkend opíjí do němoty a válí v trávě nebo ve stanu, někdo rád oblbuje mladé holky motorkou, koupenou za tatínkovy peníze, někdo rád jezdí rychle, jiný zase pomalu.... A jiní lidé třeba zase řádí po lesena endurech, další skáčou s motorkou salta a další cestujou a poznávají svět. Hodně lidí má potřebu se sdružovat a tak vznikají různé více nebo méně fungující spolky, kluby a organizace, kde se tito lidé scházejí a sdílí spolu společné zájmy.

Vtip celého toho počínání je v tom, že to zřejmě všichni dělají proto, že je to baví - aspoň jsem ještě nepotkal motorkáře, který by měl motorku z donucení nebo si na ni sedal s odporem. A tak to přece má být, každý máme možnost se přidat, kam chceme a kam nás naše srdce (případně různé komplexy a zdeformované ego) táhne.

Já jsem zjistil, že škatulkování nemám rád a už vůbec nemám rád hromadné sdružování a striktní dodržování jakýchkoliv psaných pravidel. Samozřejmě, že pravidla být musí, ale jejich dodržování má být ponecháno na svobodné vůli jedince - prostě buď se mi s tebou dobře jezdí nebo ne. Taky nemám rád srazy, kde se jenom sedí, rozumuje a chlastá. Asi nejvíc se mi líbí cestování, poznávání nových míst a dobrodružství, která na mě přitom čekají.

Další věc, kterou jsem si uvědomil, je stav našich silnic. Koupit si choppera nebo cruisera je jistě pěkné, člověk má pocit, že drží pořádnou motorku a ne nějakou plastovou náhražku, ale to jen do té doby, než na tom chopperovi chce taky někam vyjet. Ne že by to teda nešlo, jezdit se na tomto typu motorky u nás samozřejmě dá a docela dobře, jenom je třeba vybrat trasu s dobrým povrchem, protože tato motorka je celkově taková "živočišnější" a tvrdší, takže tam, kde např. BMW R1150GS projede, aniž by to řidič nějak zvlášť pocítil, mám já docela problém motorku vůbec udržet, aby se pode mnou nerozpadla.

Taky jsem si všiml, že jezdit na motorce není jenom o ceně benzínu. A i ten je pěkně drahý, takže každé svezení něco stojí. Zatím nevedu žádnou statistiku, kolik mě provoz motorky stojí, ale jsou to už docela pěkné peníze. K benzínu je totiž třeba připočítat spoustu ostatních věcí, většinou spotřebního materiálu, o cenách oprav se nebavím, protože tady mluvíme o Hondě, že. To je pořád nějaký olej, olejový filtr, vzduchový filtr, nové obutí a tak dále a tak dále. Jojo, jezdit není žádná sranda :-)

Prostě jsem toho na motorce spoustu zažil, poznal spoustu nových lidí a taky se zdá, že pomaličku sbírám zkušenosti - a co je hlavní, pořád mě to baví. Takže vzhůru do sedel, ať se můžem někde na silnici potkat a mávnout na sebe na znamení toho, že:

"Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina."