Co tak si udělat vyjížďku?

Jdu domů, je tma a nějaké to pivko mám taky vypito. Dívám se na hodinky, hmm, 10 minut po jedenácté. Vytahuju mobil a píšu Jirkovi: "Už máte dopitou tu bečku ze včerejška?" Zpráva doručena... chvíli se nic neděje a pak se ozve zvonění. Jirka.

Zvedám telefon:
"Ještě jsme tady, my jsme přišli pozdě, stav se. Máš s sebou sklo?"
"Obvykle s sebou nějaké to sklo nosím, dneska jak na potvoru nemám žádné :-)"
"To nevadí, tak dojdi. Víš, kde máme garáž?"
"Jasně, za 5 minut jsem tam."

Co se dělo dál je pro náš příběh nepodstatné :-) snad jen malá poznámka: někdy není až tak důležité co a kolik toho člověk vypije jak spíš to, v jaké společnosti to udělá. A tak slovo dalo slovo a menší nedělní projížďka byla na světě. Sraz odpoledne na Aralu a jedem někam na Slovensko, jenom tak se projet, pro radost. No řekněte, není to paráda?

Bohužel na Aralu se dozvídáme, že někteří "smolnější" z nás nemají ani občanku a tak se plán cesty mění na projížďku do Velkých Karlovic, Pustevny a přes Rožnov pod Radhoštěm zpět. Napojíme tedy koníky (zas tahám ten šlauch od benzínového stojanu, už z toho mám noční můru) a můžeme vyrazit. První jede Šolochov (BMW 1150GS), potom se řadí Roman (Suzuki Intruder 800), za ním soudruh Ředitel (taktéž Intruder 800), pak já (neřeknu!) a Jirka (Honda VFR 750).

Cesta ubíhá pěkně, je hezky, není moc aut a za tím Géesem se jede dobře. Ředitel si nedá pokoj a vzal i spolujezdkyni, takže mu to občas trochu nejede, což je pochopitelně způsobeno tím, že na ni bere ohled a nechce zuřivě akcelerovat :-) Za Zádveřicemi musí samozřejmě Jiří ukázat, co v něm je a sedá si na motorku bokem, což mu nebrání v tom, aby nás všechny předjel - kdybych byl kverulant, řeknu, že přesně takhle to začíná... a končí skvrnama na silnici... no ale protože kverulant nejsem, musím uznat, že se mu to povedlo, včetně toho efektního kouře z výfuků. Nesmím zapomenout se ho zeptat, jak se to dělá :-)

V Novém Hrozenkově odbočujem na Vranču a jedeme nahoru do kopce na horskou chatu Kohůtku. Protože nelyžuju, byl jsem tady poprvní a moc se mi tu líbilo. Pěkné kopce (já vím, Tatry to nejsou), i závrať se o mně lehce pokusila, čerstvý vzduch se mi dral do plic a roztahoval můj rachitický hrudní košíček a to vše završil průjezd serpentinama v nádherném prostředí Beskyd. Sem se musím brzy vrátit.

Po malém občerstvení se od nás ředitel odpojuje a my jedeme dál na Velké Karlovice, kde odbočujem vlevo na Soláň. A zase serpentiny lesem, VFR a Géeso se mi ztrácí někde vpředu (jak pozděj přiznali, chtěli si trochu zazávodit), ale to nevadí, i tak si to užívám. CHRRR, co to bylo? aaaa levá stupačka, kdo by to byl řekl, že je najednou tak nízko? Přijíždíme na Pustevny. Škoda, že máme tak málo času a nemůžem to tady prozkoumat pořádně, ale nakonec není to daleko, takže mi nic nebrání se sem podívat kdykoliv znovu. Je tu moc krásně, výhled po okolí je díky výšce velice zajímavý a i pohled na přicházející bouřku má v sobě něco romantického. A tak dostávám od Jiřího radu: "Když na mokré silnici uklouzneš a spadneš, musíš se rychle zvednout, abys nebyl mokrý." Je to prostě kámoš :-)

Jet do zákazu vjezdu po trase pro koloběžky fakt nebyl můj nápad, ale musím uznat, že ať to vymyslel kdokoliv, vymyslel to dobře. Sice mi bylo trochu trapně, když jsem míjel rodiny s dětičkama na koloběžkách, které kvůli nám zastavovaly, rodiče drželi děti na vodítku a dávali jim náhubky - jejda, co to plácám - a rodiče drželi děti, aby nám nevběhly pod kola, ale jeli jsme pomalu a opatrně a ten výhled stál za to. To zas bylo něco na moje závratě, jet po úzké silnici bez zábradlí nebo svodidel a dívat se dolů na hluboký sráz... tak jsem si říkal, že tady dostat defekt nebo něco podobného, už mě nikdy neseskládají celého aspoň na smuteční obřad, jestli mě vůbec najdou. Super!

Zpět jsme jeli přes Rožnov pod Radhoštěm, Ratiboř, Hošťálkovou a Velikovou. Cestou jsme se ještě zastavili na jídlo v motorestu za Rožnovem, protože kolem nás se honily mraky a tak jsme chtěli počkat, jak to dopadne a při tom čekání si naplnit své hladem zcvrklé motorkářské žaludky. Nakonec spadlo jen pár kapek, takže návrat proběhl hladce a ještě jsme večer stihli pár piv v naší oblíbené hospodě.

No co říct. Pěkný výlet, chci doufat, že takových bude přibývat a já poznám další pěkná místa a další zajímavé lidi. Díky všem zúčastněným, zvláště pak daragájemu taváryšči Michailu Šolochovovi za operativní naplánování trasy.

Pustevny: