locatoweb

Štramberská trúba

Autor: Robert
16. říjen 2007
Zobrazení: 951

Jedna říjnová neděle....

Štramberk je zajímavé město, plné pěkných věcí a památek. K těm nejdůležitějším patří zřícenina hradu Strallenberg s věží, které se říká Trúba. Dnes je z původní východní "bašty" rozhledna, která díky své výšce 40m poskytuje nádherný rozhled po okolí.

A právě tam jsme se v neděli vypravili.

Sraz jsme měli v 10 hodin ráno u Delvity a sešlo se nás 7 na šesti motorkách - 2 Michalové, Šárka, Kristýna, Tomáš, Roman a samozřejmě já, který to celé vymyslel. Pravda, když jsem šel po deváté ranní do garáže pro motorku a viděl jsem ty zamrzlé auta kolem, chtěl jsem svůj nápad přehodnotit, bohužel už se nedalo couvnout. "Ale co, snad to nebude tak strašné, trocha té zimy," chlácholil jsem své podvědomí, které se mi snažilo namluvit, že nemám na takové počasí pořádné oblečení a že se nachladím, onemocním a umřu.

Po nezbytném natankování (teda, jak kdo, což se později ukázalo chybou) a dofoukání pneumatik - hadici půjčují na pumpě u kasy, prý jim ji pořád někdo krade - (na co je lidem zteřelá gumová hadice na foukání kol? Že by si lidi foukali doma kopačáky? Ale to snad.... no i když..... záleží, čemu se říká kopačák....) jsme se seřadili a mohlo se vyrazit.

Do čela výpravy jsem byl zvolen já, jakožto ten, co tu hovadinu vymyslel. V pohodě, do mapy jsem se přece díval, to nebude problém. Vyjeli jsme tedy a až do Velikové to problém opravdu nebyl, jenom to pak chtělo odbočit na Kašavu a ne na Slušovice. Měl jsem nejasné tušení, že směr není úplně správný, ale jistotu jsem získal, až když jsem v Hrobicích zastavil a viděl jsem za sebou škodolibě rozesmáté obličeje. Nojo, je vidět, že jsem ještě začátečník :-)

Ještě že mi poradil Shollochov, nakonec jsme teda jeli do Slušovic a přes Všeminu a Liptál do Rožnova pod Radhoštěm. Cestou mě skoro všichni předjížděli, zjistil jsem, že 50km/h je asi opravdu málo. No stačí říct, umím jet i 60km, když na věc přijde :-) Ale vážně, byla zima a navíc to spadané, mokré podzimní listí mi nedělalo moc dobře, nerad bych se s Hondou poválel po zemi.

Jinak byla cesta fakt pěkná, skoro pořád jsme projížděli pěknou přírodou, mohli se podívat na zajímavé domky a stavby, na pasoucí se zvířátka, sluníčko svítilo, prstíky mrzly.... no jo, po dvaceti kilometrech mi byla zima na prsty na ruce, po třiceti mi začaly mrznout a po padesáti mi odpadly poslední články. Museli jsme tedy na benzince v Rožnově zastavit a já se pokoušel zkřehlé a necitlivé zbytky rukou trochu rozmrazit. Pomohly mi v tom i vyhřívané rukojeti na obou BMW - teda, to jsou vymoženosti, to se pak nedivím, že jsou někteří z nás tak spokojení a mají myšlenky na to, že mají hlad :-)

"Najíme se ve Štramberku," rozhodla většina. A tak do sedel, těch 25km už snad vydrží i moje choulostivé ručičky houslového virtuosa. Do Štramberka přijíždíme chvíli po poledni a rovnou jedem na hlídané parkoviště před místní restauraci, přímo pod zříceninou hradu. Zaplatíme hlídači "3 motorky za 50,-Kč" a jdeme na oběd, protože to je přece nejlepší, se pořádně posilnit, než člověk začne stoupat do strmých schodů, víme?

Po obědě se už nikomu nikam nechtělo, a tak jsme se na chvíli přestěhovali na zahrádku, popíjeli kafíčko a užívali si pěkného nedělního odpoledne. Naštěstí se pak rozhoupali i ostatní, takže jsem nemusel funět do schodů na rozhlednu jenom já - teda holky zůstaly na zahrádce, vždycky je přece lepší, když někdo pohlídá motorky :-)
Na nádvoří před rozhlednou se ještě dojít dá, horší je samotná rozhledna. Teda, tady jste zaspal, pane Vymyslický, nějaký ten výtah by se sem šiknul. Zas na druhou stranu ten vyhlídkový ochoz aspoň nebyl takový šok, a když se k němu stoupá pozvolna, dá se na tu výšku i zvyknout.

Teda ne, pokud trpíte závratí.

Pokud trpíte závratí a máte s sebou takového srandistu, jako je Shollochov, který vám s radostí zatřese zábradlím, popostrčí vás nebo upozorní na bortící se ochoz, raděj na Trůbu nejezděte. Raději nejezděte na žádnou rozhlednu :-)
Na ochoz jsem nakonec vylezl, ale obejít ho jsem se přece jenom neodvážil. Zkoušel jsem to dvakrát, ale dostal jsem se dál jenom o metr. No ale když jsem se pořádně chytil zdi a zábradlí, mohl jsem aspoň ocenit krásný výhled po okolní krajině. Paráda. Třeba se mi jednou podaří se pár metrů nad zemí strachy nepočůrat.

Dolů se už šlo podstatně lépe a rychleji. Ještě koupit nezbytné Štramberské uši, ke kterým se váže zajímavá legenda a mohlo se jet domů. Zpátky se jelo o poznání líp, přece jenom bylo tepleji než ráno, nehledě na to, že druhou půlku cesty jsem jel s vyhřívanými hefty. Domluvili jsme se totiž s Michalem, že si vyměníme motorky a po počátečních obavách o osud mé drahé se mi na BMW R1150GS začalo opravdu líbit. Je to prostě jiná motorka, styl jízdy je trochu jiný, popsat rozdíly, co jsem za tu chvilku stačil vnímat, by vydalo na samostatný článek. A i Michalovi to na mé Shadow slušelo :-)

Před Lukovem jsme si ještě dali čaj, ale ne proto, že by nám byla zima, ale proto, že jsme čekali na Michala, až dojede z Fryštáku z benzinky. On se prostě potřeboval projet a naše tempo už mu nevyhovovalo - a přivézt odtamtud půjčený kanystr s benzínem, který potřeboval Tomáš, aby mu jeho Transalp ještě naskočil :-) Nojo, stát se to může každému, zvlášt když zapomene přepnout kohout od rezervy....

Domů jsme se stihli vrátit ještě za světla, i když slunce už bylo těsně před západem. Byl jsem sice promrzlý, ale spokojený a plný dojmů nejen z projížďky a rozhledny, ale taky z "géesa". Jo a abych nezapomněl, musím si pamatovat, že ve Velikové se jede doleva prosím, doleva....