aneb na Samotě v lese Reloaded.

Co dělat o víkendu, když přijde "Babí léto"? A co tak třeba sednout na motorku a někam vyrazit, třeba i někam dál než na sraz zlínského MC klubu "Vyprstuj" do Březůvek? A co třeba Orlické hory, konkrétně Orlické Záhoří?

"Pojedu na chatu, potřebuju nachystat nějaké dřevo na zimu a připravit itinerář pro závod, co bude další víkend," povídá tak jednou u pivka Mr. Shollochov, "pojeď taky."
To je nápad! Slovo dalo slovo a tak v pátek, 14.9. po 15 hodině (já s dvacetiminutovým spožděním) stojíme před hospodou U Macka, všichni čtyři. Hmm, původně jsem myslel, že nás bude víc, ale nakonec jsme si čas udělali jenom my 4, ale to nevadí, co nezvládneme kvantitou, nahradíme kvalitou, že áno.

A tak o půl čtvrté vyrážíme směrem Orlické hory ve složení BMW R1150 GS, Honda CBR 1000F Super Sport, Aprilia Caponord 1000 a já, tedy Honda VT1100 Shadow. Zajímavé složení vozového parku, už chybí jenom nějaká kroska a čtyřkolka :-)

Cesta probíhala přesně podle očekávání, "géeso" řízené Michalem padalo do zatáček jako podťaté a vůbec nerespektovalo nějaké hrby na cestě nebo železniční přejezdy. Za ním letěla Aprilia s Martinem a pak jsem se honil já se supersportem, který mi neujížděl jenom díky tomu, že nechtěl tak bezhlavě předjíždět jako já. Za Fryštákem došlo k malému nedorozumění ohledně směru cesty a tak se Martin, zvaný "Resák" musel otáčet, bohužel na písku, kterého si všiml až když se najednou zvedl asfalt a jeho Aprilii nafackoval z levé strany. No, to nám to pěkně začíná, snad to byla poslední veselá vsuvka, která nás potkala.

Až na hustý provoz jsme pak jeli docela v klidu, někteří si hráli víc a někteří míň, Michal na CBR na dálnici vyzkoušel, že mu to jede 210km/h a ještě to má rezervu (cestou zpět z toho dostal 240km), já zas vyzkoušel, jaké to je, když se ve 160km proudem vzduchu zvedne plexisklo od otevřené přilby a člověk najednou čučí do větru jenom tak, ve slunečních brejličkách, ale jinak byla cesta docela v klidu - o další rozveselení se postaral znova Resák, kterému asi 20 kilometrů před chatou, když už se začínalo stmívat, jeho motorka najednou za jízdy zdechla a nešla nastartovat. Když už jsme začínali myslet na nejhorší, všiml si naštěstí toho červeného vypínače na pravém řídítku.... a po zapnutí té malé mršky, co se jí říká "chcípák", se mohlo pokračovat :-)

Na chatu jsme dojeli už skoro za tmy, to nám ale nebránilo zatopit v kamnech, naporcovat špekáčky a rozdělat venku oheň. Mimochodem, taková navigace hrající mp3, strčená do kastrolu, dokáže nadělat docela pěkný kravál :-) Ještě že venku u ohně byl slyšet jenom zurčící potůček, oheň a šumění stromů z okolního lesa. A tak jsme si povídali, opékali špekáčky, někteří si dali i pivko z bezedných hliníkových kufrů Mr.Shollochova, někteří si pivko nedali.... ale všichni jsme si užívali přírody, čerstvého vzduchu a klidu a pohodičky, která se s městským shonem vůbec nedá srovnávat. A těch hvězd! Protože široko daleko není žádné velké město, které by osvětlovalo oblohu, bylo celé nebe poseto hvězdami, kam až oko dohlédlo. Nádhera.

Když už nás to venku přestalo bavit, přestěhovali jsme se do chaty, kde jsme ještě chvíli poslouchali mp3 z hrnce - Morčata na útěku jsou opravdu dobrá skupina - a k chuti nám přišly i tvarůžky s džusem. Teda, to jsou ale nápady - no ale bylo to dobré! Pomalu na nás ale doléhala únava, tak jsme naložili do kamen a postupně našli místo na spaní. Ještě před usnutím jsme se rozloučili s Martinem "Resákem", protože musel brzy ráno odjet. A pak už jen dobrou noc....

V sobotu se probouzíme do krásného slunečného rána. Paprsky svítí oknem do místnosti a já se už těším, jak se půjdu podívat ven, na čerstvý vzduch. Dneska máme v plánu pořezat dřevo, co je nachystané v dřevníku a pak jet na motorkách na výlet po Orlických horách a při něm naplánovat trasu na závod. A tak posnídáme paštiku s chlebem a cibulí, kterou jsem prozřetelně předchozí večer zachránil a jdeme na to.

Michal vytahuje z kufru na géesu elektrickou motorovou pilu - ano, vidíte dobře, motorovou pilu - nasazuje řetěz, lije dovnitř olej a jdeme ven. Pěkně mu nosíme kusy kmenů, co byly nachystané a on je půlí, nebo třetinuje. To byla ta lehčí část. Teď bude ještě potřeba rozsekat nařezané kusy na menší, aby se vešly do kamen. I chopím se mocně sekery, rozmáchnu se a udeřím. Těsně vedle, trefil jsem akorát špalek, dřevo zůstalo nedotčeno. Hmm. Druhý pokus. Opět se rozmachuju, soustředím se a BUM, aaaaaaaaa, zapomněl jsem, že mám naraženou ruku z tréninku, bolí to bolí, teď vidím, že štípat dříví asi nebudu. Že bych tady tedy byl úplně zbytečný? No aspoň budu to rozštípané nosit do domu a skládat ke zdi.

Sekyry se teda chopil opět mocný Mr.Shollochov, obul se do toho pořádně a za chvíli bylo hotovo. Ani jsme to nestačili odnášet, jak byl rychlý, je to prostě rozený štípač :-)

Tak a teď je čas na výjezd a nebylo by na škodu to spojit i s obědem. Oblíkáme se, nenecháme se vyvést z míry přeháňkou a nasedáme na mašiny. A jedéééém..... Skoro na každé křižovatce zastavujeme a Michal zakresluje tvar křižovatek do plánku. Proč do plánku? Protože další víkend se tady pojede závod, který bude spočívat v tom, že každý účastník dostane na startu itinerář, ve kterém budou zakresleny tvary křižovatek a jejich vzájemná vzdálenost. Účelem pak bude za pomoci tohoto plánku dojet až do cíle, vzdáleného asi 100km. Vyhrává ten, kdo má najeto nejmíň kilometrů, tedy bude nejmíň bloudit. Účelem ale není tak vyhrát, jako spíš projet se v pěkném prostředí a pozdravit se s partou stejně postižených kamarádů. Dobrý nápad, ne?

A že to prostředí je pěkné až až! Orlické hory jsou krásné, všude lesy a louky, pasoucí se kravičky (Jitkoooo, krááávo), koníčci, lidi - teda ti se nepásli, ti jen tak posedávali nebo pracovali na zahradě, pěkné asfaltové cesty se spoustou zatáček a do toho bylo ještě krásně slunečno. No řekněte, co si může člověk a zvlášť motorkář přát víc? A tak jsme jezdili pořád dokola, zastavovali, kochali se a zase jezdili, mezitím se stavili na oběd (teda, polívku, 300g těstovin a půl litru kofoly si už nikdy nedám, příště už by mi to nemuselo tak lehce projít a když prasknu, nebude to věru pěkný pohled) a pak zase jezdili.... A byly vidět i rozdíly mezi motorkama, BMW mohlo jet kamkoliv a v podstatě libovolně rychle, Super Sport byl hodně rychlý a pohyblivý hlavně na rovinkách a na pěkné cestě, no a já si jel s nohama nataženýma konstatní pomalostí a rozhlížel se po okolí. Jednou jsme dokonce zajeli i na skoro lesní cestu, tam jsme už měli se Sportem stejné problémy, ale Michal s bavorákem na nás naštěstí počkal.
"Už máte obědy pořádně setřepané?"
"No..., zdá se že ano."
"Tak jedem," řekl Michal a zmizel v lese na lesní cestě.
"To snad ne...." říkám si, ale stejně ho následuju, tak jako druhý Michal se Super Sportem.
Krásně strávená sobota.

Na závěr ještě zajedeme do kempu v Žamberku, kde bude závod končit, zajistit nějaké ubytování a stůl na večer. Proč je to tu samý pes? Co se to tam za plotem děje? Jdeme se s Michalem podívat, chvíli to nechápu, ale pak mi to dojde - závody psů v disciplíně, které se říká "agility". Asi jsem to nikdy neviděl, teda určitě ne takhle, spousta barevných prolézaček, reproduktory, pořadatel, který říkal, kdo zrovna startuje (jenom jsem někdy nepoznal, čí jméno je panička a čí pes), jakási tančící holka (až po chvíli mi došlo, že si nacvičovala pohyby, kterými povede psa) a spousta štěkotu a randálu kolem. Paráda. Už jenom chybělo ty psy obléct do nějakých pěkných šatiček a šaškárna mohla být dokonalá. Proč jenom se mi takovéhle blbosti nelíbí? Nakonec, jsou to jenom zvířata a aspoň si trochu zasportovali na čerstvém vzduchu - proč k tomu ale potřebovali ty psy? :-)

Večer nakupujeme zase nějaké ty špekáčky, já si beru trochu té zdravé Plzně, ať nemusím cucat džus jako včera a opět už skoro za tmy se vracíme na chatu. A zase zatopit, nachystat špekáčky, rozdělat táborák a můžem večeřet. Ach, jak já miluju tyhle večery v přírodě u ohně, za zvuku potůčku a šumění stromů....

V neděli ráno si trochu přispávám, kupodivu nikdo neprudí, abych vstával dřív. Vzbudí mě až zvuk padání stromu - to pan Shollochov sekyrou právě jeden v lese pokácel. Ech, sakra, on už pracuje.... A tak vylézám ze spacáku a jdu se umýt do potoka, abych se trochu probral. Když se vrátím, vstává už i Michal, tak posnídáme a jdeme do lesa kácet stromy, musíme totiž nachystat zas nějaké dřevo na příště.
Toto je nejtěžší část výletu :-) Sice se nám podaří rozřezat, rozsekat a nanosit pár stromků a kmenů, ale jsme už docela zničení a dřevník je plný sotva z poloviny. Hmm. Příště to bude asi chtít motorovou pilu na benzín, aby se s ní dalo jít dál do lesa, přece jenom to bude asi lepší, než řezat kmeny ruční pilkou....

Tak a je to. Všechno pěkné musí jednou skončit (zatímco to škaredé přetrvá věky) a tak nastává čas odjezdu. Pomalu se balím a říkám si, jak byl tento víkend super, počasí vyšlo, lidi byli v pohodě a ještě to ježdění.... Nacpu věci do pytlů (musím si už pořídit ty brašny), přivážu je na motorku, naposledy zamávám chalupě a vyjíždíme na cestu zpět....