V Boskovicích u Brna.

Zvoní mi telefon.
"Ahoj, tady Bob, zítra chceme jet na výlet do Boskovic, pojedeš taky?"
"No, jel bych, ale zatím venku prší a nevypadá to, že by se počasí mělo umoudřit."
"Tak jo, uvidíme zítra, dáme si vědět. Kdybys jel, sraz je v Přerově na benzince JET, v 10 hodin dopoledne."
"Super, dám ti vědět. Měj se."

Sobota, 7 hodin ráno. Neprší, ale všude je zataženo. Při pohledu na radar ČHMÚ je vidět, že přes naše území přechází nějaká fronta, ale měla by během pár hodin už být pryč. Čekám.

Sobota, 9 hodin ráno. Prší a všude je zataženo. Při pohledu na radar ČHMÚ je vidět, že fronta za chvíli přejde. Jenže v dešti nepojedu, byl bych během chvilky mokrý až za ušiskama a vyjíždět v pláštěnce na výlet s nejistým výsledkem se mi nechce. Beru telefon a píšu Bobovi, že nejedu.

Sobota, 12 hodin. Neprší a svítí sluníčko. Při pohledu na radar ČHMÚ je nebe jak vymetené. Slyším zvuk mobilu a doručené SMS: "Jsme tady. Pršelo jenom půl hodiny a pak vyšlo sluníčko. Měl jsi jet. Bob."

Hmmm.

Píšu Romanovi, že se pojedem projet a že už vím kam. Ano, do Boskovic. Boba a lidi ze SCRC už tam asi nestihnem, ale aspoň se projedem a podíváme se, jak to Westernové městečko vlastně vypadá. Dívám se do mapy, cesta by měla být v pohodě, 140km je sice trochu víc na lehkou projížďku, ale to nevadí, aspoň Hondě provětrám faldy, aby nezahálela a netloustla, jak je tomu často v jiných případech.

A tak jsme tady. Jsem překvapený, myslel jsem, že je to tu menší, ale tohle je fakt městečko :-) Ke všemu je tu ještě malý srázek majitelů motorek H-D, tak je na co se dívat. Nejdřív omrknem motorky - "hádéčka" jsou pěkné, bohužel některé silně připomínají "překopané autobusy". Ale každá motorka je pěkná a tak chvíli tiše obdivujem....

A teď obejít celou vesnici. Je to tu pěkné, zřejmě stojím zrovna na náměstí, protože vidím jakýsi Saloon Kolaloka, šibenici a hotel U tmavovlasé blondýny. Jdu dál a míjím Shop, střelnici a Tavernu, před kterou se za pomoci pěnivého moku veselí motorkáři se znaky H-D na vestách. Kupodivu do prostředí docela zapadají :-) Kousek dál je vězení, výběh pro poníky a dokonce potůček, určený pro rýžování zlata a obležený dětmi i rodiči. To je přece hloupost, přece si někdo nemůže myslet, že tu nějaké zlato narýžuje, no ne? Nebo že by přece jenom ano? Jdu blíž a zkoumavě se dívám.... Šmarjá, nebuď jak malý! Jdu dál, na zdi je terč a kdo chce, může potrénovat střelbu z luku nebo hod sekyrkou a hned za rohem si může chrabrý krotitel býků na jednoho divokého vyskočit a předvést své umění. Je to sice umělý býček, ale trénink a opakování dělá mistra.
O kus dál je stanový tábor, postavený z týpí, jak to snad prý měli ve zvyku indiáni. Vypadá to, že stany opravdu fungují, v některých z nich byly na dřevěných palandách dokonce i spacáky! Samozřejmě že pro nás starší, co se už přes břicho neohneme a nevlezli bychom do stanu, jsou tady i dřevěné chatky, takže o nocleh je dobře postaráno.

Vzhledem k tomu, že jsme neměli moc času a chtěli jsme se vrátit dřív, než začne být moc chladno, nezdrželi jsme se tu moc dlouho, ale až bude tepleji, rád bych se sem vrátil a některé věci si vyzkoušel, ať už je to rýžování zlata, krocení býka nebo hod sekerkou. Taky by nebylo od věci se podívat na nějaký program, který tu bývá každý den, kromě pondělí.

Myslím, že Westernové městečko je pěkným místem a to nejen jako výlet na motorce, ale i pro rodinný výlet s dětma, které se tady určitě zabaví a zbyde tak čas na dobré pivečko a nějaké to masíčko z grillu. Jen je potřeba pro tento případ přibalit do auta manželku s řidičákem :-)